Jarabinský: V Číně není nic nemožné, nestačíte se divit

04.06. 12:00 | Autor: Ladislav Horák

Naposledy trénoval v Číně. Teď je Josef Jarabinský v Česku a těší se na Euro. Tým Česka za favorita turnaje nepovažuje. „V sestavě chybí dvě hvězdy: Rosický je zraněný, Nedvěd nejede. A to je vážná věc."

Jozef Jarabinský, bývalý trenér Chebu, Slavie, Sparty a ostravského Baníku působil v mnoha zemích. Vedl týmy ve Španělsku, Řecku, Turecku, naposledy v Číně.

Nedávno jste se z Číny vrátil. Smlouvu jste o dohodě ukončil dříve, nebyl jste tam spokojen?

Chtěl jsem skončit už po minulé sezoně, ale bohužel jsem se nechal přemluvit. Teď jsem poznal, že to dál opravdu nepůjde. Některé změny, které mi byly přislíbeny, neproběhly, některé věci se mi hrubě nelíbily, ale to je na delší povídání.

S týmem z Tchien-Tinu jste skončil šestý, to nebylo přece špatné...

Nebylo. Podařilo se také vychovat několik výborných hráčů. Určitě jsme měli na víc, ale prémie za šesté místo jsou stejné jako za páté, čtvrté atd. Hráči prostě neměli další motivaci. Hlavním sponzorem je koncern Teda a určený ředitel divize zodpovídá za fotbal a když o něm nic neví, je strašně těžké něco dokazovat. Zvláště, když má stoprocentní rozhodovací pravomoci.

V čem se liší čínský fotbalista od českého?

Chybí především historický vývoj a spektrum soutěží. V Číně se pravidelně hraje pouze nejvyšší soutěž. Ostatní fotbalisté se střetávají na různých turnajích a tam se vybírají jedinci do ligy. Zatímco v Česku projde hráč několika výkonnostními soutěžemi a pozná se v konkurenci, jestli má na to hrát výše, v Číně to tak není. Dalším handicapem je výchova mládeže. V Číně nejsou žádné sportovní třídy, jen pár středisek a znovu platí, že jsou vybráni vyvolení a ti mají šanci se potom sportovně vzdělávat.

V zemi působí hodně zahraničních trenérů i fotbalistů. Ti tam přece mohou ovlivňovat vývoj fotbalu, není to tak?

Zahraničních trenérů i hráčů je tam dost, silná je především balkánská komunita, trenér Djukovič například povede olympijský výběr. V poslední době přibylo hodně brazilských hráčů, ale změnit čínské myšlení nebo zaběhlé zvyky je někdy sysifovská práce.

Co máte na mysli?

V každém mužstvu jsou například dva, až tři „vyvolení" hráči. Nemusí to být zrovna lídři, ale většinou bývají. Ti řídí kabinu a rozhodují o mnoha důležitých věcech, často i o výsledku. Zkusil jsem je třeba nezařadit do sestavy. Když se vyhrálo, tak to prošlo. Prohra by znamenala rozkol a konec. V Číně můžete vyhrát bitvu, ale ne válku.

Naznačujete, že není se sportovní etikou něco v pořádku?

Nechci některé okolnosti řešit. Faktem je, že výkonnost některých jedinců byla opakovaně kolísavá, špatná. Naposledy už mi došla trpělivost. Vedli jsme v Šanghaji před koncem1:0, najednou je to 1:2 a kdybyste to viděl, tak neuvěříte. Přesto si nechci stěžovat. Jsem rád, že jsem si mohl angažmá v Číně vyzkoušet, Je to země, kde jsem do té doby nebyl. Jedním dechem však říkám, že jsem rád tuto etapu ukončil. Mám ještě další nabídky z Číny, ale nehrozí, že bych je přijal.

Myslíte si, že v horizontu několika let může čínský fotbal dostihnout světovou fotbalovou špičku?

Brazilskou, italskou nebo anglickou asi ne, ale v asijské konfrontaci, kde vládne Korea a Japonsko, klidně. V Číně je sport ohromně populární, v televizi vidíte basketbalovou NBA, Ligu mistrů, prostě všechno. Fotbalově vyspělé země do Číny přijíždějí, propagace fotbalu je vysoká. Čína hodně investuje a nezapomeňte také na hrdost velkého národa, která je žene dopředu. Ta je podobná jako u Rusů nebo Američanů.

Mohl jste určitě sledovat, jak se staví Číňané k olympiádě?

To je bezesporu událost číslo jedna a všechno musí jít stranou. Uvidíte sami, to budou nejlepší hry, jaké kdy svět viděl, alespoň po stránce technického zabezpečí. Všechno se tomu podřizuje, všechno musí před olympiádou uhnout. Chtějí se předvést se světu a to oni dokáží. Nic není nemožné, člověk se nestačí divit. Otázkou je, za jakou cenu.

Pojďme teď z Asie do Evropy, za dveřmi máme fotbalové Euro. Jak se díváte na šance české reprezentace?

Před dvěma roky na mistrovství světa nebyla situace po zdravotní stránce u reprezentace dobrá a také to podle toho dopadlo. Teď je to lepší, ale jen o kousek, k ideálu to má daleko. Podle mě by přítomnost Nedvěda zvedla morálku týmu a také by bezesporu měla dopad na psychiku soupeře. Proto se mělo postupovat a jednat nadstandardně.

Co tím myslíte?

Klidně bych za ním do Itálie zajel, opakuji, že situace vyžadovala nadstandardní řešení. K tomu ale nedošlo...

Foto: ČTK

Autor: Ladislav Horák