Titul v dobrých rukou krále Miroslava

11.05. 16:00 | Autor: - mach -

Jednou už mu titul o vlásek unikl. Nyní je mu extrémně blízko. I sám Miroslav Koubek po výhře nad Spartou (2:0) ví, že tohle prostě pustit nemůže. Notabene, že si ten triumf zaslouží. Trenérský pracant a poctivec, který fotbalem žije. Vždy rovný, upřímný, bez alibistických omáček. A s taktickými manévry v rukávu. Miroslav Koubek a Viktoria Plzeň, tohle spojení funguje.

Když v roce 2000 sestoupil s Plzní do druhé ligy, těžko si mohl představit, že jednou bude v tomtéž klubu slavit ligový titul. Že na podzim i na jaře skolí velkomožnou Spartu. To vše v 63 letech jakožto druhý nejstarší trenér v lize (po Františku Ciprovi).

Před 15 lety bylo Miroslavu Koubkovi bídně. Tušil, že po sestupu o patro níž se bude těžko šplhat zpátky na výsluní. Vzal tedy zavděk návratem do druholigového Kladna. Po třech letech slavil postup. Ve druhé lize poté vedl i Čáslav. Zlom nastal až po přesunu do Baníku Ostrava v létě 2009. Z podceňované party vymačkal maximum. Do posledních kol se tým kolem Lukeše, Ličky či Vydry rval o titul, ale trefa mladoboleslavského Táborského v 90. minutě na 1:1 pohnala na trůn Spartu.

Propásl jsem poslední šanci na titul, honilo se Koubkovi hlavou. Následovala krátká etapa v Mladé Boleslavi: neshody s hráči a rezignace. Další facku schytal Koubek ve Slavii. Angažmá v Edenu viděl jako novou výzvu, opustil kvůli němu post trenéra v reprezentaci do 19 let, uvěřil slibům o "dlouhodobé koncepci". Jenže loni v březnu, po půlroce práce, sešívané vedení zkušeného kouče propustilo, načež si potřáslo rukou s Alexem Pastoorem. Šok. Tak KISELý konec si Koubek nepředstavoval. Znovu ten pocit promarněné příležitosti, tentokrát ne vlastní vinou.

Střih. Prosinec 2014. "Fotbalový Pánbůh mi dává druhou šanci na titul, možná poslední," vyprávěl Koubek, už pár měsíců trenér vedoucí Plzně. Tuhle šanci chytil za pačesy a rozhodl se ji nepustit. Svůj workoholismus ještě navýšil, po nocích se chumlal do taktických rozborů, vždy dokázal trefně pojmenovat, kde zrovna Plzeň tlačí bota. A ustál několik obtížných zkoušek:

Velké zápasy. To, na čem Sparta dlouhodobě ztroskotává. Plzeň jak na podzim, tak i na jaře ovládla souboje se Spartou shodně 2:0. I díky odvážným trenérským tahům. Třeba když Koubek vyslal na plac od začátku Jana Holendu. Toho, který měl být v Plzni až útočníkem číslo 4 za Mahmutovičem, Teclem a Chramostou. A on se mu odvděčil gólem. Ano, sice Plzeň předvedla před pár dny jeden ze svých nejpasivnějších výkonů, ale na soupeře si počkala a pak ho mistrně šmikla.

Případ Horváth. Odcházení legendy a centrálního mozku týmu zvládl s noblesou. "Bude mou prodlouženou rukou v kabině. Takový nehrající asistent," popisoval Koubek novou Horváthovu roli v týmu. Vlastně jako by se vůbec nic nestalo. V kabině pořád bodují Horváthovy vtípky, na hřišti "jeho" standardky. Opět se nabízí polarita se Spartou, která v loučení se svými tahouny v minulosti propadla.

Ten nejtěžší test však Koubka čeká až v kvalifikačním boji o Ligu mistrů. O miliony i o soupeře, z kterých se točí hlava. Ale nepředbíhejme. Nejprve musí Plzeň (možná už za týden proti Jihlavě) dokonat ligový triumf. Stačí vyhrát. A tenhle titul už nebude pozůstatkem Vrbovy éry, ale plně zásluhou Miroslava Koubka.

Foto: ČTK/Vostárek Josef

Autor: - mach -