Fotbalová liga očima redaktorů TÝDNE. Co je zaujalo?

03.06. 16:00 | Autor: - mar -, - tab -, - mach -, - hat -, - adk -

Fotbalisté Viktorie Plzeň získali třetí mistrovský titul v historii.

Dobojováno. Fotbalová sezona 2014/2015 je jednou provždy odpískána. Český titul uzmula Viktoria Plzeň před Spartou a Jabloncem, elitu naopak opouštějí České Budějovice a Hradec Králové. Nastal čas oslav,dovolených a bilancování. Jak si budou nedávno skončený ročník Synot ligy pamatovat redaktoři on-line deníku TÝDEN.CZ? Co jim utkvělo v hlavě?

Marek Táborský: Lafatův skvělý rok "blbec"

Těžko hledat ligového fotbalistu, který by mohl mít po konci sezony rozporuplnější pocity. David Lafata se stal králem fotbalových trávníků. Po dlouhých dvaceti letech (!) vyhrál jako představitel tuzemské ligy cenu Fotbalisty roku (naposledy podobně triumfoval drnovický Radek Drulák), o níž rozhodovali hráči, trenéři, funkcionáři i novináři. U zástupců médií obstál nejlépe i v anketě Zlatý míč, kde rovněž ukončil dlouholetou nadvládu Petra Čecha.

Na druhou stranu v mnoha ohledech nebude na letošní ročník vzpomínat v dobrém. Jako kapitán Sparty nedokázal dovést svůj tým k nejdůležitější trofeji - poháru pro mistry republiky. Letenští zároveň vyhořeli i v domácím poháru a zejména těch evropských. Král střelců Lafata si navíc výrazně pokazil svou neposkvrněnou pověst fotbalového gentelmana nafilmovanou penaltou proti Teplicím, na níž se jen tak nezapomene. Až bude jednou vzpomínat se svými vnoučaty, sezonu 2014/15 dost možná z "taktických" důvodů vynechá.

Tomáš Haisl: Konec symbolu plzeňského boomu

Potřetí za posledních pět let zvedli nad hlavy trofej pro tuzemského mistra. Téměř roční dřinu po sezoně v Plzni vystřídaly euforie a radovánky. Příběh o velkolepém fotbalovém boomu na západě Čech napsal další kapitolu. Mistrovské zlaté písmo se v ní ale mísí také s ponurou šedí nejistoty. Po sezoně totiž skončil dlouholetý lídr týmu Pavel Horváth. A to může být v historii Viktorie nakonec ten nejdůležitější fakt z ročníku 2014/2015.

Horváth je největším symbolem plzeňského vzestupu. V královské éře Viktorie bude už navždy zapsán jako kapitán, špílmachr a tahoun. A to nejen co se výkonů přímo na hřišti týká. Horváth toho v této sezoně vlivem vleklého zranění příliš nenahrál, jenže stále je morálním vůdcem, který se v kabině stará o pohodovou atmosféru. To je pozice, kterou zvládá opravdu mistryně. Proto je v Plzni tak dobrá parta. Proto je Plzeň tak úspěšná. A také proto ho vedení bude chtít u týmu udržet alespoň v jiné funkci. Kdyby totiž Horváth odešel, vypadla by z fungujícího stroje veledůležitá součástka, zajištující dobrý chod klubu.

Lucie Macháčová: Titul pro Čišu

Byla to nejspíš nejemotivnější oslava titulu v historii české ligy. Euforie se mísila se smutkem. Slzy štěstí se slzami smutku. Pohled na nemocného Mariána Čišovského, jak s podporou Pavla Horvátha a šéfa Adolfa Šádka stoupá na mistrovské pódium, musel dojmout i silné kalibry. Kdysi tvrdý obránce, dnes nemocný, zesláblý člověk uvnitř vlastního zápasu. Podle spoluhráčů velký pohodář a také milovník slovenské pop-music už ví, že "život nehrá fér".

Fotbalisté Plzně získali svůj třetí titul, tentokrát s dodatkem "pro Čišu". Mají za sebou pořádně úspěšný rok: se ziskem 72 bodů překonali bodový rekord ligy, ustáli dobu bez dvou Pavlů - Vrby na lavičce a Horvátha na hřišti. I pod koučem Koubkem dvakrát skolili Spartu a hráli "svůj" fotbal. Ten, který baví a pravidelně plní plzeňský stadion. Čirou radost halí jen jeden krutý příběh jejich parťáka. Nezbývá než doufat, že s dobrým koncem. "Bojuj, Čišo," neslo se 18. května Plzní. Fotbal byl v tu chvíli vedlejší.

Adam Kotrbatý: Když se přestane zmatkovat aneb Zrození kanonýra

Milan Škoda je tak trochu symbolem posledních slávistických let. Jenže zatímco jeho předchůdci Bican, Veselý nebo Šmicer se do podobné pozice dostávali heroickými výkony na hřišti, Škodu do ní nechtěně uvrhli zmatkující trenéři a funkcionáři. A tak z něj jednou byl útočník, podruhé zase obránce, přesně podle současného naladění jeho šéfů. Platilo to až do této sezony.

Nový kouč Beránek ho vrátil do útoku a Škoda si sám stanovil počet vstřelených gólů, který by ho uspokojil. Věděl, že jeho snu o patnácti trefách by nikdo nevěřil. Nechtěl se zbytečně dostat pod tlak, tudíž vše zarputile tajil a střádal jednu branku za druhou. Aby také ne, ze strany hráčů měl nebývalou podporu, která se po odstavení a následném odchodu jeho ofenzivního parťáka Balaje proměnila v absolutní závislost.

Před posledním kolem měl Škoda na kontě devatenáct branek, stejně jako sparťan David Lafata, jenž s ním na dálku válčil o korunu krále střelců. Necelou čtvrthodinu před koncem závěrečného zápasu pak dal Lafata gól číslo dvacet. Reakce z Edenu už nepřišla. I přesto to byla pro Škodu přelomová sezona, v níž si zřejmě vystřílel lukrativnější angažmá. Buď v zahraničí, nebo v Peltově Jablonci. Vlastně je to pro něj dvojitá výhra. Kromě zisku práce v lepším klubu také unikne dalším čachrům v sestavě, s nimiž do Slavie přijde nástupce trenéra Beránka.

Tomáš Már: Baníčku, jsme ještě s tebou?

"Baníčku, my jsme s tebou, neopustíme tě," zpívají chachaři ve známém chorálu na oslavu svého klubu. Na předposlední domácí utkání na Bazaly ovšem dorazilo jen 1402 zbloudilců. Fanouškům totiž údajně došla trpělivost se současným vedením klubu v čele s majitelem Petrem Šafarčíkem a už začátkem jara vyhlásili na českých stadionech tolik populární bojkot. Zajímavostí byly jejich návštěvy na zápasy s Plzní a Spartou, kam dorazilo přes 5 tisíc respektive 7 tisíc diváků. Asi zrovna na tyhle týmy se některým bojkotovat nechtělo. Ale zpátky k tématu. Proč se ortodoxní fanoušci zřekli své lásky?

Ono se není ani čemu divit. V zimě vedení klubu rozprodalo část hráčského kádru, vyměnilo úspěšného kouče Martina Svědíka za Petra Frňku a dalo sbohem oblíbenému kapitánovi Martinu Lukešovi. Po dobře odehraném podzimu tak zůstal na jaře Baník jen pro smích. Zatímco před zimní pauzou mohli příznivci slezského klubu snít o Evropě, po jarní části, kdyby se hrála separovaně bez ohledu na předchozí část, by Ostrava sestupovala. Další kontroverzí byl pro návštěvníky Bazalů přesun jejich milovaného klubu. Od příští sezony se totiž budou chtě nechtě všichni stěhovat na atletický stadion v "moravských" Vítkovicích, což skalní přívrženci jen těžko vydýchávají.

A další problémy se nadále kupí. Ostravští například nemají v budoucnu zatím kde trénovat, protože Bazaly jsou jako tréninkové centrum příliš drahé a v novém působišti je plná kapacita. Baroš se také rozmluvil směrem k vedení, skončí jako Lukeš? A nebude pro Baník nakonec sestup o patro níže vysvobozením?

Foto: Robert Sedmík, ČTK

Autor: - mar -, - tab -, - mach -, - hat -, - adk -