Magický večer na červenobílém Strahově

29.08. 23:08 | Autor: Zdeněk Kraus

Zápas mezi Slavií a Ajaxem začal pro cestující autobusové linky 176 v devatenáct hodin na Karlově náměstí. Do vozu číslo 7231 se nahrnul sešívaný dav, který s sebou bral vše, co mu stálo v cestě. Za cesty, která kvůli zácpě trvala trojnásobně déle než obyčejně, se probírala nejen strategie na nadcházející duel, ale analyzovala se celá první liga, od seniora na sedadle číslo 2 se nesly ráčkující vzpomínky na Eden - škoda, že ho zbourrrali. Ta různorodá směsice věřila, že to tentokrát už musí vyjít. Jejich víru nezadusil ani nedýchatelný vzduch plný potu a očekávání.

První svobodné nadechnutí na Strahově zmutovalo v překvapené zalknutí. Na tribuny „domácího" stadionu Slavie obyčejně nechodí moc lidí, ale tentokrát byl celý kopec obsypán auty. Sešívaný dav se vlnil jako opilý had, který se před branami dělil a mizel v útrobách stadionu. „Jen my a magie můžeme pomoci Slavii do Ligy mistrů!" stálo na jednom z transparentů. Magický večer mohl začít.

Minuta ticha za zesnulého brankáře minulosti Alexandera Bokšaye byla jen tichem před bouří. Slavia útočí! Dva prázdné sektory kolem kotle Amsterdamských vyhlíží jako díry v jinak pěstěném chrupu. Když není míč na kopačkách červenobílých, zní stadionem ohlušující pískot. Takhle se fandí v Lize mistrů? Hromový potlesk odměňuje slávisty za každou povedenou přihrávku, za každý dohraný souboj. Ano, takhle se fandí v Lize mistrů!

Zoufalství a zklamání ve tvářích a vzápětí ohlušující vřískot - Vlček šel sám na brankáře a... nedal! Na nohou byli snad všichni; i ti, kteří právě prodělali infarkt myokardu. To už o sobě ale dali vědět i slávističtí chuligáni. „Smrt Spartě! Smrt Ajaxu! Všechny vás nenávídíme!" Autora těchto řádků by velmi zajímalo, jak lze s takovou všeobjímající nenávistí cestovat přeplněným autobusem, pro který je přirovnání k plechovce se sardinkami kompliment.

Góóól! Všechny tvé spálené šance jsou zapomenuty, Stando Vlčku! Strahov je jenom tvůj! Rozjásané tváře fanoušků ostře kontrastují s výrazy delegátů Ajaxu na sedadlech VIP. Rozložení na zaražené a šťastné však nemělo dlouhého trvání. Ajax vyrovnává a bylo by zajímavé zjistit, jak dokáže víc než 17 tisíc lidí vytvořit takové ticho.

Šok trval jen chvíli. Pot na těle sice zrmznul, ale povedená střela Krajčíka zase zvedla fanoušky na nohy. Další pokus Vlčka vyrazil brankář a stadion se začal třást. „Slavijéé, Slavijéé, hola, hola, hola Slavijéé!" Poblíž stojí mladík, který glosoval pražskou zácpu z autobusu číslo 7231 sloganem „Praha olympijská", a řve jak smyslů zbavený. Tentokrát to už musí vyjít, říká jeho fanatický výraz.

Pocuchané nervy zklidnil párek a pivo, ale výrok rozhodčího, který nechal zahrávat Ajax příliš blízko brány Slavie standardní situaci, adrenalin zase pořádně rozproudil. „Hoši, bojovat!" Fanatický dav žene sešívané do útoku a novináři ze svých míst trousí rozumy. Na trávníku se bojuje o každý míč, o každý metr hřiště a... Ajax minul branku Slavie jen o centimetry! To hromadné oddechnutí museli slyšet až v Berouně.

Dva rohové kopy Ajaxu v řadě přidělaly fanouškům nejednu vrásku. Po tom druhém vytáhl Vaniak míč z brankové čáry! „Maaaaaartin Vaniak!" Když domácí gólman vychytal další dvě obrovské šance, bylo jasné, že Slavia našla nového hrdinu.

„Slavie do toho!" Ten skandovaný pokřik pět minut před koncem byl nejhlasitější. V Praze se třásla snad všechna okna. A o minutu později se už musela vysypat. Vlček vstřelil druhý gól! Strahov rozproudil euforický mejdan v červenobílých barvách. „Hoši děkujem!" Vyšlo to. Konečně. Na šestý pokus. Sešívaný národ slaví. Stadionem se do nekončícího potlesku rozezněla znělka Ligy mistrů.

PODORBNĚJI O UTKÁNÍ SLAVIE S AJAXEM ČTĚTE ZDE

Foto: Robert Sedmík

Autor: Zdeněk Kraus