Lavičkův čas se chýlí ke konci, Sparta potřebuje tyrana

Fotbalové Spartě zbylo ze slavných časů pouze sebevědomí. Pod trenérem Vítězslavem Lavičkou mizí ale i to. Pražané totiž nezvládají důležité kroky ke slávě a zůstávají stát na místě. Naočkovaná vítězná morálka dostává další trhliny. "My jsme Sparta, co jste vy?" už dávno neplatí. Už ani Švýcaři či Švédi se z ní s prominutím neposadí na zadek. Je čas na změnu.

Neúspěchy na Letné mají v poslední době stejného jmenovatele, a to trenéra Vítězslava Lavičku. I když sympatický trenér patří bezesporu mezi největší odborníky v lize, jedno mu chybí. Nedokáže motivovat. Nestrhne tým. A to je i v dnešní době alfou a omegou úspěchu. Je zkrátka moc hodný.

Prokletí rudých začalo ve Švédsku. Loni si před dvojzápasem s Hackenem nikdo nepřipouštěl, že by to mohla být pro Pražany konečná. Přitom právě fotbal v zemi tří korunek zažívá velký boom, a to i díky své největší hvězdě Zlatanu Ibrahimovičovi. V popularitě sportů dokonce přeskočil i oblíbený hokej, a v souvislosti s tím i tamní soutěž zaznamenává velký vzestup.

Jenomže pro sparťany to byli jen "Švédi". Žádná překážka. Rychlé dvougólové vedení v úvodním zápase na Letné je v tom ještě utvrdilo. Jenomže pak přišel šok. Vyrovnání a následná prohra venku. Ročník ještě pořádně nezačal a sparťanští hráči měli najednou konec.

Místy tragikomedie

Síly tedy vrhli do ligy a slibovali, že se další rok pokusí o nápravu. Osud byl však ke Spartě krutý. Do cesty jim letos postavil znovu švédský tým a příběh se s tragikomickým nádechem opakoval. Přišly opět velké řeči s poznámkami o opatrnosti a následoval bezkrevný výkon, který zase znamenal konec.

Ano, jedině sparťanská sebevědomá prohlášení připomínají její slavnou éru z přelomu tisicíletí. Na hřišti to však vypadá jinak než tehdy. Sparťané jsou pak tak trochu k smíchu, protože prázdnota slov je až zarážející. Pamatujete si, jak se obránce Ondřej Švejdík před odvetou v Malmö už skoro viděl v hlavní soutěži? Tak to nebylo zdaleka poprvé ani naposledy, kdy se sparťané viděli někde, kde ještě zdaleka nebyli.

V těchto chvílích má prostě přijít trenér a svěřence poslat tvrdě zpátky na zem. A pak jim dát třeba ten tataráček v podobě soupeře nebo je jen zbláznit. Lavičkův mentorský přístup prostě na sparťany delší dobu nefunguje. 

A to se v letošní sezoně potvrzuje. Ve čtyřech klíčových zápasech zimy uspěli jen v předkole Evropské ligy proti průměrnému holandskému týmu Zwolle. Do Ligy mistrů se nedostali, neexcelovali ani v druhém evropském poháru. Se vší úctou výhry se Slovanem Bratislava musí být pro českého mistra povinností a remíza s Neapolí se nedá pokládat za úspěch. S Bernem pak v rozhodujícím duelu opět propadli. A ani v lize se jim nedařilo. S Plzní zaslouženě prohráli, když nevystřelili ani na bránu.

Na Letné v současné době prostě neumějí šlápnout ve vhodný okamžik na plyn. Jenom o tom tlachají. Jedou si ve svém vlastním tempu a nerozlišují rychlostní zkoušky od přejezdů mezi etapami. Na Hradec to stačí, na Bern třeba nikoliv. A hlavně zapomínají na fakt, že jen velká vítězství znamenají slávu. Nevyšlo to ani v Lize mistrů, ani v Evropské lize. A i doma zaostali. Vítěznou náladu budou tedy s Vítězslavem hledat přes zimu jen těžko. Šancí na to měli už dost. Proto je ideální čas na změnu.

Čtěte dále

další zprávy