Českým trenérům Západ nesvědčí. Brückner to nezmění

Den ode dne, se vzrůstající kritikou médií i erudované veřejnosti, přibližuje se konec Karla Brücknera u rakouské reprezentace. Jakoby to bylo pravidlo, věčně podivné prokletí českých trenérů - na Západě jich uspěje pramálo. A Brückner to s největší pravděpodobností nezvrátí.

Zkušený kouč říká, že se spekulacemi o svém odvolání nezabývá. Ale asi ví, že konec je blízko. Jeho svěřenci neuspěli v zápasech s Litvou, Srbskem ani Faerskými ostrovy. Trenér navíc ztratil nejzásadnějšího spojence - předsedu svazu Friedricha Sticklera. Po jeho rezignaci se nový šéf už nechal slyšet, že by v reprezentaci rád viděl svého „koně" Dietmara Constantiniho, prý ideálního kouče pro rakouský národní tým.

Vypadá to, že expanze české trenérské školy dostane další ránu. Kolik mužů z laviček má v současné době všeobecný respekt, o kolika z nich se na Západě ví?

Snad jen Zdeněk Zeman je stálicí. Slávu získal v Itálii, kam v roce 1968 emigroval. Vedl Lazio i AS Řím, pro světový fotbal objevil Pavla Nedvěda, dal první šance slavným italským reprezentantům Alessandru Nestovi nebo Francesku Tottimu. Defenzivou svázanou nejvyšší soutěž oživil útočným herním systémem 4-3-3. Navíc jako první začal nahlas mluvit o dopingu v italském fotbale.

„Letí hlavně kreatin, podporující růst svalstva. Podívejte se třeba na hráče Juventusu - jak mají ohromné stehenní svaly. A to jim tak narostly během krátké doby," říkal (a občas ještě říká) médiím, přičemž se nebojí útočit na modly italského fotbalu v čele s Alessandrem del Pierem. A italské noviny mu naslouchají. Zeman je brán jako osobnost. 

Tím však výčet Čechů, kteří si vybudovali respekt v zemích, kde se hraje nejkvalitnější ligový fotbal, končí. K Zemanovi možná patří ještě Ivan Hašek, jenž se proslavil ve Francii a populární je i v Japonsku. Jinak nic. O české kouče na Západě příliš nestojí. Přesto jich za hranicemi působí celkem dost. Často si vybírají exotické destinace či možná spíše ty si vybírají je.

Zázrak v utkání s Maďary

Od Rakouska po Bahrain

Trenéři v zahraničí: Karel Brückner (Rakousko), Ivan Hašek (Al Ahlí/SAE), Dušan Fitzel (Malta), Dušan Uhrin ml. (Temešvár/Rum.), Miroslav Soukup (Egyptská „20"). Michal Bílek (Ružomberok), Milan Máčala (Bahrain). Letos už skončili: František Straka (OFI Kréta), Zdeněk Zeman (Crvena Zvezda Bělehrad), Pavel Vrba (Žilina), Miroslav Beránek (Al Wasl).

Zahraniční reprezentace koučují v současnosti tři naši trenéři: vedle Brücknera v arabském Bahrajnu Milan Máčala a na trpasličí Maltě dva a půl roku Dušan Fitzel. V zemi je a ještě dlouhou dobu asi bude váženou osobou - v minulé evropské kvalifikaci ji totiž dovedl k senzačnímu vítězství nad Maďary, prvnímu po čtyřiadvaceti letech.

„Upletl jsem si na sebe pořádný bič. Lidi teď najednou chtějí vítězství, přičemž dříve byli rádi za střelu na branku," svěřil se nedávno. V probíhající kvalifikaci na mistrovství světa však Fitzelovi svěřenci nemají nijak skvělé skóre - s 0:11 jsou poslední ve skupině, branku nevstřelili už 441 minut.

Pevnou pozici má zatím zřejmě v rumunském Temeršváru Dušan Uhrin mladší, přestože jeho tým vypadl už v prvním kole Poháru UEFA, kde nestačil na Partizan Bělehrad. „Rumunská liga je hodně kvalitní, teče do ní spousta peněz. Co se týče prostoru pro práci, jsem naprosto spokojený," říká.

Zajímavou trenérskou štaci okouší Miroslav Soukup. Kouč českých stříbrných mladíků na mistrovství světa dvacetiletých teď trénuje jejich egyptské vrstevníky. Angažmá na severu Afriky si zatím pochvaluje: „V Egyptě jsem v podstatě druhý trenér, nade mnou už je jen trenér A-týmu," řekl TÝDNU. „Nikdo mi do práce nezasahuje, naopak. Když potřebuji, změní třeba jen kvůli mě program juniorské ligy. Je celkem překvapivé, že česká trenérská škola má v Africe dobré jméno. A to díky Milanu Máčalovi, který se tu pohyboval, pokud se nemýlím, patnáct let."

Do sprchy sám...

Soukup si musí zvykat na zajímavá islámská specifika: „Samozřejmě, muslimské tradice do fotbalu zasahují, i když ne nijak výrazně. Třeba život v kabině není takový, jak jej známe v Čechách. Hráči se spolu kupříkladu nesmějí sprchovat, mýt se chodí jednotlivě nebo počkají až na hotel," vypočítává.

„A když je ramadán? Musíme se tomu přizpůsobit. Trénuje se až od půl desáté večer, přes den muslimové nic dělat nesmějí," nabízí další egyptskou specialitu. „Ale samozřejmě s tím musíte počítat. I proto jsem si nechal vyložit korán, abych poznal souvislosti," dodává s tím, že komplexní dojem je jednoznačný: „Nemám si na co stěžovat. Od egyptského svazu mám veškerou péči, překladatele, řidiče, bydlení... Můžu se plně soustředit na práci," pochvaluje si.
  
Ne všechny štace jsou ovšem podobně pohodové. Divoká specifika horkých hlav okusili mnozí. Třeba zmiňovaný Zdeněk Zeman letos trénoval Crvenou Zvezdu Bělehrad jen tři měsíce. Jeho tým překvapivě neuspěl v Poháru UEFA proti kyperskému outsiderovi Apoelu Nikósia, nejdříve rezignovalo vedení a Zeman pak od nového dostal vyhazov.

Bývalý sparťanský trenér František Straka zase vydržel na Krétě, v místním OFI, pouhých osm zápasů. „Z osmdesáti procent výkon mužstva diváci ovlivňovali tím, že hráče napadali - pak je tam trenér zbytečný," tvrdí Straka. Příznivce prý štvaly (kromě špatných výsledků) úzké vazby hrdého krétského klubu na nenáviděný Panathinaikos Atény. „Náš brankář odešel před sezonou do Panathinaikosu za hodně příznivých podmínek. Fanoušky to dost naštvalo." Podle trenéra pak nastala všeobecná atmosféra strachu - fanoušci napadali hráče, ti na hřišti tropili chybu za chybou.

„Obrovský tlak. Bylo to neúnosné. Jsem rád, že jsem odešel," popisoval český elegán osmizápasové trápení.  

Ještě kratší dobu vydržel ve Spojených arabských emirátech Miroslav Baránek. Dvě utkání, pak v Al Wasl skončil. „Já a vedení jsme měli úplně jiné představy o trénování," okomentoval odchod. Naopak v zemi pohádkově bohatých šejků stále trénuje Ivan Hašek, a to jeden z nejlepších klubů Al Ahlí.

V zemi alpských ledovců a vídeňské kávy se ale smráká nad Karlem Brücknerem. Šance na trenérský úspěch v západní Evropě se opět přivírají.

ČTĚTE TAKÉ: "Experiment Brückner" naráží na rakouskou namlsanost 

Naopak dveře do východních zemí a exotických krajin zůstávají otevřené...     

Foto: ČTK, Robert Sedmík

Čtěte dále

další zprávy