Afrika španělská, chobotnicovitá i politicky horká

12.07. 11:55 | Autor: Jakub Kvasnička

Konečně, pomyslí si zanedbávané manželky i psi. Měsíční fotbalová show skončila. Z Afriky odplouvá šílenství, rozprostře se zpět do jednotlivých zemí. A končí i velký experiment. S konstatováním, že to vlastně takový experiment nebyl.

On-line deník TÝDEN.CZ sumarizuje. Jaké bylo mistrovství v JAR?

ČTĚTE TAKÉ: Španělé jsou poprvé v historii mistry světa ve fotbale
Německo otočilo zápas o bronz. Uruguay truchlí

Španělské. To bez debat. Ve vyřazovacích bojích Španělé bez inkasovaného gólu, s grácií, šikovností, krásou, ale i pragmatismem (viz šachovnicovitě sehrané utkání s Německem). Zlatí, velcí. Nesmrtelní.

Prioritně taktické. Reprezentační fotbal, to je hlavně obrana. Alespoň na vrcholných akcích. Většina zápasů mistrovství byla svázána defenzivními dogmaty, neprostupností. Avšak jde o hodně, není se co divit. Z druhé strany, i Afrika měla své zápasové brilianty. Gólově je vyráběli hlavně Nizozemci, Němci a Argentinci.

Překvapivě nepřekvapivé. Vzpoura "malých" na startovní čáře mistrovství, jejich postupné odpadávání v dlouhém a náročném závodě, v cíli pak ti, od kterých se čekalo, že "doběhnou". Zatímco úvod nabízel exkluzivně nečekané výsledky přinášející sázkařské sebevraždy, konec všechny šílenosti zničil. Do finále postupně došel největší favorit mistrovství Španělsko a nejčernější kůň s dlouhodobě výjimečnou formou - Nizozemsko.

Evropské. Před turnajem se mluvilo o možnostech silného Pobřeží slonoviny, ve skupinách zářili Chilané, daleko došli Ghaňané, Uruguayci... Jenže fotbaloví králové jsou stále v Evropě. Zklamalo duo jihoamerických obrů - Argentina doplatila na absenci trenéra, jehož roli měl obstarávat "šáša" Diego Maradona, Brazílie hrála netypicky defenzivně a nějak jí to nesedělo. Všichni se pak klaněli. Po evropsku.

Zabíjející "dinosaury". Snad si Řekové, naplnění veterány, konečně uvědomí, že s betonovou parodií fotbalu mají šance na úspěch asi jako hluchoněmý v pěvecké soutěži. A Italové, ti po africkém trapasu budou rovněž hledat zajímavější herní styl než čekání na nečekané. Spoustu neúspěšných týmů čeká ohromná generační obměna. Řecko, Itálie, z části Francie, možná i Portugalsko...

Chobotnicovité. Nejlepším hráčem mistrovství je chobotnice Paul z Oberhausenu. Znají ji i ženy, které si místo fotbalu pouštějí ubrečené seriály, znají ji absolutní antisportovci z řad mužů, znají ji snad i ostatní zvířata. Tipující chobotnice (trefila všechny německé zápasy mistrovství i finálového vítěze Španělsko) je nejulítlejší pohrobek šampionátu.

Bzučící. Vu-vu-ze-la. Už je nikdy neuslyšíme? To je vzhledem k jejich ohromnému evropskému množení dost nepravděpodobné. Trubky byly, jsou a budou.

Modernizační. Je to, jako byste vaši babičku konečně přiměli hrát playstation, které se tak dlouho vyhýbala. Konzervativní šéf FIFA Sepp Blatter po nesmyslu v osmifinále, kdy Anglii proti Německu nebyl uznán regulérní gól, radikálně otočil svůj "antivideo" názor. A pravidla se možná brzy budou měnit...

Francouzsky kritické. Co všechno dokáže fotbal! Ve Francii byla vinou absolutního vyhoření vzpurných a skandálně se chovajících reprezentantů málem politická krize. Diskutovalo se o etnických skupinkách v týmu, despektu, manýrech, nepřátelství mezi hráči i trenérem, zasahoval dokonce prezident Nicolas Sarkozy. Co všechno dokáže fotbal...

Bezpečně nebezpečné. Nikdo nezemřel. To je skvělá zpráva. A právě skutečnost, že "je to skvělá zpráva", vyrábí takový zvláštní kontrast v hodnocení tolik diskutované bezpečnostní složky šampionátu. Okradeni byli novináři, fanoušci, vycházet za tmy bylo riziko, stejně jako odbočení do špatné ulice. Ale je třeba sumarizovat: ano, obavy průšvihu se nepotvrdily.

Jiné. Afrika otevřela srdce, které je fotbalově obrovské, nekonečné. Euforie, non-stop tanec v publiku, vášeň, totální pohlcení, krásné stadiony. Ale také odlišné klimatické podmínky, zima, trhající se nekvalitní trávníky, někteří hráči i fanoušci si stěžovali na špatnou organizaci (byla jich menšina)... Prostě to bylo jiné. Zajímavé. Kdy se šampionát do Afriky vrátí? Těžko říct. Ale JAR dokázala, že se vrátit může. A ještě něco - kéž by se fotbalový míč stal prostředkem k růstu a rozvoji toho smutně radostného kontinentu...

Foto: ČTK/AP

Autor: Jakub Kvasnička