Nasát, semlít, vyplivnout. Reportáž z F1 - III. díl

07.08. 07:00 | Autor: Petr Vlček

Podívaná, která vás totálně nasaje, semele, ohluší a ve stavu podobném transu zase vyplivne zpět do reality. To jsou závody formule 1, pokud máte tu možnost sledovat je poprvé na vlastní oči, lépe řečeno uši. Smysl, na který tento spektákl útočí nejvíce, je totiž váš sluch.

ČTĚTE TAKÉ: Reportáž z formule 1 - I. díl
Reportáž z formule 1 - II. díl

Zvuk, který vydal motor BMW byl nečekaně mocný. Přestože jsem byl dopředu varován, zaskočilo mě to. V televizi to tak prostě nevyzní. Zdaleka ne. Měl jsem u sebe špunty do uší, ale nechtělo se mi je nandávat. Řekl jsem si, že minimálně do startu to vydržím bez nich.

FOTOGALERIE Z VELKÉ CENY MAĎARSKA ZDE

Stále více formulí začalo projíždět boxy, zatímco mechanici a hostesky se šikovaly na startu. Monoposty se tam řadili podle toho, jak dopadly v sobotní kvalifikaci. První místo na startovním roštu držel „můj známý" z výtahu Lewis Hamilton. Dvě hodiny po poledni piloti vyrazili do zahřívacího kola. Kravál neskutečný, ale větší měl přijít záhy, po startu.

Červená světla zhasla. Dvacet řvoucích monster vystřelilo vpřed, ale než si stačil člověk něco uvědomit, zmizeli za první zatáčkou. Stejně jako v televizi nevyzní dostatečně zvuk formulí, nevyzní ani jejich rychlost. Na vlastní oči neskutečná. Až tady člověk pozná, že piloti formule 1 jsou opravdovou špičkou motoristického sportu. A šílenci zároveň.

Massa drtí mclareny

Po prvním kole se do cílové rovinky vřítí jako první Brazilec Massa na ferrari. V první zatáčce se mu povedl skvělý manévr. Vnějškem předjel oba piloty mclarenu a šel do vedení. Naštěstí jsou všude kolem obrazovky a tak jsem o Massův kousek nepřišel.

Napjatě jsem očekával zastávky v boxech, které byly přímo pod námi. Po pár kolech jsem se dočkal. Piloti pomocí speciálního tlačítka na volantu v mžiku zvolní na šedesátku, která je v boxech maximální povolenou rychlostí. Pak zastaví na vymezeném místě s přesností na centimetry a na formuli se sesypou mechanici.

„Jenom na výměnu kol je jich potřeba dvanáct," vysvětloval v boxech před závodem náš průvodce James Gilbride z Renaultu. „Další obsluhují tankovací zařízení, čistí mohutné sání motoru, nebo čekají z hasícím zařízením na případné plameny. Celkem kolem formule kmitá kolem dvaceti lidí," vypráví Gilbride. Neskutečně rychlí a sehraní chlapíci, tihle mechanici.

Vyměnit pneumatiky trvá kolem čtyř, pěti vteřin. Doplnění paliva pak prodlužuje zastávku o několik sekund déle. Záleží na závodní strategii, která určuje množství pohonných hmot putujících do nádrže.

Poláci se své modly nedočkali

Brazilec Massa si mezitím vede skvěle, krouží s jistotou na prvním místě, ale jeho jízdu nevydržel motor jeho ferrari, ze kterého se dvě kola před koncem vyvalil hustý dým a bylo po nadějích. Problémy má i Hamilton. Pokolikáté už v závodě tak tlačil na pilu, až to nevydržely jeho pneumatiky. Tentokrát pravá přední. Naše ranní setkání mu tedy štěstí nepřineslo. Brit je v cíli rád za páté místo. Poprvé v kariéře se z vítězství ve Velké ceně raduje jeho stájový kolega Heikki Kovalainen z Finska.

Ihned po skončení závodu zaplavují cílovou rovinku tisíce lidí. Oděni do týmových a národních barev svých oblíbenců, máchajíc vlajkami, vytváří pestrobarevnou jásající řeku pod hlavní tribunou. Mezi nimi jsou stovky Poláků, kteří přijeli povzbudit svého miláčka Roberta Kubicu z BMW. Ještě dlouho po závodě buší do plexiskla oddělujícího boxovou uličku od závodní dráhy. Jejich modla však z garáže nevychází.

Vyndávám špunty z uší. I s nimi už začínal být hluk ke konci závodu nesnesitelný. Zjišťuji, že sledování Formule 1 z bezprostřední blízkosti na mě zanechává následky. Pobolívá mě hlava, cítím se unavený z tolika vjemů, které můj mozek za poslední dvě hodiny zpracoval. Přesto odjíždím z okruhu s pocitem, že jsem zažil něco výjimečného. „Máš špunty v uších," říkám polskému kolegovi hodinu po závodě. „Aha, dík." V mikrobusu cestou zpět na hotel usínáme.

Foto: Petr Vlček

Autor: Petr Vlček