Europrůšvih. Čechům ujel vlak kvůli (ne)kvalitě i alibismu

22.06. 10:56 | Autor: Marek Táborský

Najít na letošním Euru z českého pohledu něco pozitivního je téměř nemožné. Sebevědomý tým z kvalifikace se přetransformoval do výběru bojácných trpaslíků. Je to krutý pohled. Zatímco Češi jedou domů s jediným, se štěstím vybojovaným bodem, dál jdou týmy jako Wales, Slovensko či Maďarsko. Z obrovského europrůšvihu je třeba se poučit a udělat rázné závěry. Pořád totiž může být i hůř.

Sbohem a šáteček

S reprezentací se zatím rozloučil Jaroslav Plašil a David Lafata. Zatímco první jmenovaný odehrál svůj tradiční standard, nominace sparťanského útočníka byl letos čirý omyl. Tým potřebuje nutně osvěžit, třicátníci už na silnou konkurenci nestačili. Romanu Hubníkovi vyšel zápas se Španěly, v dalších zápasech byl už jen stínem sebe sama. Svého oblíbence Davida Limberského pak trenér Vrba v posledním utkání raději nechal sedět. Že nestíhá, musel vidět i on sám.

Reprezentaci čeká velká čistka. Pravděpodobně už si za ní nekopne Tomáš Rosický. Geniální a rozdílový hráč s vrozenou smůlou na zranění. Otazník visí i nad Petrem Čechem. Není třeba být smutný, ale rychle obrátit list.

Česká liga nestačí

Nastala doba, kdy Češi mohou závidět Slovákům. Jejich opory dostávají spoustu času ve velkých evropských klubech. Z Vrbova výběru se v tomto ohledu dá mluvit pouze o Petru Čechovi. Ostatní hrají v průměrných zahraničních týmech, spousta hráčů přijela z české ligy. Srdíčko je sice hezká věc, ale potřebnou kvalitu nezaručí.

Těžko říct, co přimělo trenéra Vrbu, aby nezkusil na Euru mladíka Václava Černého, jenž pravidelně hraje za slavný Ajax Amsterdam. Nebo nadějného Patrika Schicka. Horší než David Lafata by byl v útoku jen stěží.

Fotbalová předpodělanost

Hrát se Španěly vabank by byla sebevražda. Přesto však Češi v prvních dvou utkáních projevili jen minimum fotbalové odvahy a kreativity. Sebevědomí z kvalifikace, kdy tentýž tým, dokonce bez Rosického, odsoudil silné Nizozemce jen do role televizních diváků, bylo rázem pryč.

Češi se prezentovali jedním z nejpasivnějších výkonů na Euru. Nebylo zač tleskat. Proti Turkům proháněl české hráče pouze osmnáctiletý Emre Mor. Neměl strach, stejně jako jeho spoluhráči, oživil tým. Naopak Vrba neměl tým čím oživit. Nadějnému Šuralovi i Pavelkovi chyběla po zranění dřívější forma.

Renovace v obraně i útoku

Českému týmu na Euru výrazně chyběl ofenzivní tahoun. Mezi třemi forvardy vyčníval pouze Tomáš Necid, snažil se, dřel, ale nestačilo to. Chyběl opravdový zabiják, rozdílový hráč. Problémem do budoucna může být i stárnoucí obrana. Sivok, Hubník, Limberský či nehrající Kadlec a Suchý. Ti všichni mají to nejlepší nejspíš za sebou a náhrada je zatím v nedohlednu. Skutečnost, že za 25 zápasů pod Pavlem Vrbou mužstvo jen jedinkrát ubránilo nulu, je nikoliv na pováženou, ale na mnohem hlubší analýzu.

Být generálem po bitvě je příliš jednoduché. Z letošního výprasku je však třeba brzy vyvodit důsledky, nikoliv vše tutlat a čekat, až "blbá nálada" vyšumí do ztracena. Je třeba se podívat do zrcadla, ne unikat pohledem a zavírat se do ulity. Uklidňovat se ohlížením na těžkou skupinu a tím, že úspěchem je již prostá účast na Euru, je cesta pouze do záhuby.