EUROBLOG: Rosický jako vlk samotář a bratři Ebenové

11.06. 16:00 | Autor: Lucie Macháčová

Osamocený Tomáš Rosický na tréninku české reprezentace

Sobota, vzduch nafouklý deštěm, obloha se kaboní, ale na útulném stadionku v Tours, kde právě pobíhají čeští fotbalisté, je pohoda. "Protřepejte se, jak potřebujete," hlásí kondiční trenér a hráči sebou házejí jak hadrové panenky. Brzy nato jsou promoklí na kost.

Hlouček fotografů lačně postává u tunelu, odkud mají vyjít hráči. Tak už? Členové realizačního týmu se zatím dobře baví, hrají "čáru". Od středového kruhu kopou míč s cílem dostat ho co nejblíž autové lajně. "O kousek, ale je to tam," dává vítězoslavně ruce nad hlavu tiskový mluvčí Ondřej Lípa. Jeho míč leží o stopu blíž čáře než balon doktora Petra Krejčího. Pak už jsou na trávníku hlavními aktéry fotbalisté.

Trénink je pro novináře otevřený jen prvních patnáct minut, pak už bude trenér Pavel Vrba drtit do svých chlapců taktiku na Španělsko. "Potřebuju vodu," říká Tomáš Sivok, načež si začne polévat kopačky vodou z petky. Mezi fotbalisty nic divného. Nové kopny pak rychleji změknou, řada hráčů si je už v kabině oplachuje u umyvadla.

Rozesmátý trenér Pavel Vrba v průběhu českého tréninku. Tomáš Rosický se důkladně protahuje. Má každou kopačku jinou. Pravou fosforově žlutou, levou růžovou jak od Mattela. Mezi hráči se nedá přehlédnout, a to se ještě nehraje na dvě. Během poklusu kolem stadionu klábosí s Theem Gebre Selassiem, pak protahovačka, skipping, lifting, zakopávání. "Ty jo, to je dřina," ozve se odkudsi z tribuny.

Jako by to hráči slyšeli. Rozdělí se na čtyři partičky, dvě si hrají bago, trojlístky Krejčí-Limberský-Darida a Plašil-Dočkal-Gebre Selassie si přihrávají. Brankáři si zabrali jednu z branek a pilují postřeh.

Pouze Tomáš Rosický je stranou ode všech, uzavřený do své bubliny výjimečnosti. Asistent Zdeněk Svoboda obložený papíry mu cosi vysvětluje a mocně u toho máchá rukama. "Rosa" přikyvuje, sem tam něco doplní. Pak si dělá "nožičky", zlehounka si vodí balon, ťuk, ťuk, žlutá střídá růžovou.

Napadne mě písnička od bratří Ebenů: "Jen co noha nohu mine, pomalá chůze, je to zdravý a není to těžký, jen co noha nohu mine..." Kapitánovi ale do zpěvu není, maximálně se soustředí. Nevnímá chichot spoluhráčů, přesto budí dojem, že má svůj tým pod kontrolou.

Pavel Vrba se zatím prochází s rukama v kapsách po hřišti a rozjímá pohledem na prázdné tribuny. Mrkne otcovsky na Rosického. Jako by si v duchu říkal: Probůh, ať si hlavně nic nenatáhne. Co chvíli se podívá na hodinky. Už je čas. Balíme fidlátka a mizíme ze stadionu. Tam už je Vrbovo.

Jakmile vkročíme do press centra, na střechu nám začnou bušit dešťové kapky. To bylo o fous. "Jak probíhal dnešní trénink?" vyzvídáme od hráčů. David Lafata šeptá po svém: "Tak něco jsme tam dolaďovali, intenzita nižší." My děláme, že se divíme.

Tomáš Rosický si vyzvedává od jednoho z novinářů životopisnou knihu Pavla Srníčka. Ideální na odreagování. Pak se lehce pousměje a zamíří pomalou chůzí k autobusu. Je to zdravý a není to těžký.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Lucie Macháčová