Česká hvězda na šampionátu. Sudí Jeřábek by účast neodmítl

Zažil tolik velkých finálových zápasů, že by mu mohla většina hokejistů závidět. Na šampionátu bude jedna z největších českých hvězd, dres národního týmu přesto neoblékne a s výběrem Vladimíra Vůjtka se na ledě s jistotou nepotká. Rozhodčí Antonín Jeřábek (33) míří už na svůj pátý šampionát. Že by odmítl účast jako někteří hokejisté? Vyloučeno.

Jak se připravujete na velkou hokejovou událost typu mistrovství světa?

Příprava na MS probíhá de facto v průběhu celé sezony. Dokud se hraje KHL, myslím hlavně na tuto soutěž. A když zrovna ne, snažím se odpočívat. Připravuji se tak spíše hlavou, než po fyzické stránce. Na to totiž není dostatek času.  Finální nominaci se dozvídáme na přelomu února a března, až od té doby na to začínám myslet. 

Čeští trenéři pravidelně bojují s nominací, spousta hráčů každoročně reprezentovat odmítne. Umíte si představit, že byste po náročné sezoně pozvánku pískat na šampionátu smetl ze stolu?

V žádném případě. Pro rozhodčího je vždy obrovská čest, když dostane mezinárodní delegaci. Kdybych byl na dně sil, byl bych schopný vydat i ten poslední zbytek. Naštěstí pro nás sezona není tak fyzicky náročná jako pro hráče. Nikdy jsem neslyšel, že by se někdo omluvil.

Cítíte větší nervozitu, když vaše výkony sleduje mnohem více lidí, než obvykle?

Teď už tolik ne. Jedu na svůj pátý šampionát. Před prvním, druhým, byla nervozita trochu větší. Teď si to tak nepřipouštím. Samozřejmě je to obrovská zodpovědnost, ale u mě to funguje tak, že se nervozita vždy dostaví až před utkáním. Pak vlezu na led a zase to ze mě spadne.

Dáváte přednost vyhrocenějším duelům, kdy se publikum dostane do varu? Nebo si raději užíváte zápasu, kdy hokej plyne a vy si téměř nepísknete do píšťalky?

Nedá se říci, že bych měl nějaká utkání raději. Když je výborná atmosféra a publikum bouří, do hry to každého vtáhne mnohem víc. Potom jsou také utkání na rozhodování jednodušší, ale nikdy nesmíte polevit, jelikož i ve zdánlivě rozhodnutém zápasu se může vše obrátit proti vám, když v důsledku ztráty koncentrace začnete chybovat.  

Studujete před šampionátem konkrétní hráče? Ať už z důvodu simulování, nebo třeba zákeřných faulů za vašimi zády?

Nemáme na to mnoho času. Většinou to funguje tak, že se rozhodčí působící na šampionátu sejdou na mítinku. Pak s kolegou hovoříme na předzápasové přípravě, kde si informace o provokujících nebo simulujících hráčích předáváme. Díky tomu víme, na které konkrétní hokejisty si dávat větší pozor.

Mají největší hvězdy menší respekt?

Nelze je paušalizovat. Jsou hvězdy, o kterých po celý zápas nevíte, a pak další, co dávají emocím větší průchod. Je pravda, že každý rozhodčí před šampionátem ví o hvězdách jednotlivých týmů, co by od nich mohl očekávat. Nedá se na ně připravit, ale je lepší, že o někom vím předem, než na mě "vybafne" z ničeho nic.

Oproti klubové úrovni ale na šampionátu dohadů ubývá, ne?

Většinou to tak bývá. Jde o krátkodobý turnaj, kde rozhodují maličkosti. Hráči se chovají jinak, než když hrají za svůj vlastní klub. Mají vůči národnímu týmu i rozhodčím větší respekt, vědí, že nemohou vybočovat.

Rusové budou po českém pořadatelství v hodně těžké pozici. Češi získali rekord v návštěvnosti, všichni si šampionát pochvalovali. Mohou Rusové loňskému mistrovství konkurovat?

Neumím předvídat, jak to bude v Rusku s návštěvností. Je jasné, že v Moskvě bude na domácí zápasy vyprodáno. Myslím si, že tak dobrý šampionát jako v Česku dlouhou dobu nebude. Dokud se nevrátí zpět. Náš národ je hokejem totálně poblázněný. To, co se dělo loni, byla obrovská reklama a vizitka České republiky i místního hokeje. Kdyby se to opakovalo v Rusku, bylo by to jenom dobře. Ale myslím si, že to tak nebude.

Proč?

Fanoušci budou táhnout jen svůj mančaft, chodit hlavně na své zápasy. Nemyslím si, že by byl o další zápasy takový zájem, jako loni v Praze a Ostravě. Třeba mě ale překvapí.

Zvykl jste si už na hokejový život v Rusku?

Přišel jsem do jiného hokejového prostředí. V první sezoně jsem bojoval s jazykovou bariérou, většina místních sudích moc angličtinu neovládá. V komunikaci byl problém, je strašně důležitá, a pokud člověk nerozumí, má to těžké. Plácal jsem se v tom půl roku. Pak jsem se s prostředím trochu sžil a letošní sezona pro mne už byla úplně o něčem jiném. Zdomácněl jsem a začal si víc věřit. Jak mezi kolegy, tak mezi trenéry a hráči, kteří už vědí, co ode mne očekávat.

A co život po hotelech, už jste se s ním smířil?

Je to hodně kočovný život. Ale nestěžuji si, patří to k tomu. Podmínky mají všichni stejné, i když někteří se po druhém, třetím utkání mohou vrátit domů. Já žiji čtrnáct dní po hotelech, pak se na pár dní vrátím a zase letím do Ruska. Vzdálenosti jsou obrovské, létá se téměř na každý zápas. Dá se na to ale zvyknout. Kdyby se vám to nepodařilo, nemohl byste v této soutěži být.

Kolika jazyky vládnete na ledě?

Na mistrovství světa hovoříme hlavně v angličtině. V případě, že s některými hráči pokulhává komunikace, snažíme se použít i jiný jazyk. To se ale stává v málo případech. Český tým pískat nemůžu, takže jednodušší je to pro mne už jen na zápasech Slovenska.

Rusky jste se za dva roky v KHL pořádně naučit nestihl?

Na státní zkoušku to ještě není, ale na komunikace na ledě i v běžném životě to stačí. Sám jsem tomu nevěřil, ale za dva roky se umím dorozumět.

Často se mluví o tom, zda se ještě někdy vrátí do KHL český klub. Má to podle vás smysl?

Když Lev působil v KHL, pozoroval jsem to ještě jako sudí v Česku. Určitě udělal dobrou reklamu. Na druhou stranu chápu ekonomické aspekty. Z hokejového pohledu si myslím, že pokud by zde další český klub byl, fanoušky by si našel stejně jako Lev.

Dvakrát jste pískal finále mistrovství světa, v pruhovaném jste si užil vrchol extraligy a aktuálně zažil tři finálové zápasy v Kontinentální lize. Dalo by se říci, že ve 33 letech máte už vrcholy kariéry za sebou. Cítíte to tak?

Dá se to tak říct, de facto máte pravdu. Na druhou stranu je to v některých ohledech těžší. Nejde ani tak o motivaci, ale o udržení výkonnosti na vysoké úrovni, abych mohl podobné úspěchy zopakovat. Jde také o souhru různých faktorů, od štěstí na zápasy, na kolegy a vše kolem. Pomyslných vrcholů jsem dosáhl, ale ještě bych se chtěl nějaký rok udržet na nejvyšší úrovni.

Čeho si nejvíce ceníte?

Největším úspěchem asi byly dvě finále mistrovství světa. Do stejné roviny řadím i nominaci na turnaj v Soči. Před olympiádou musíte tři roky podávat stabilní výkonnost, abyste delegaci dostali. Těžko se srovnává ligová soutěž a turnaj. Na něm potřebuje člověk i trochu štěstí, pokud se mu nepovede jeden, dva zápasy, prakticky pro něj končí. V sezoně má čas se probrat a znovu se nakopnout. Letošní ročník v KHL, včetně tří finálových duelů, pak považuji za největší úspěch v dlouhodobé soutěži.

Můžete tipovat, jak se letošní šampionát bude vyvíjet?

Zásadně netipuji, protože se nikdy netrefím. Je jasné, že přijede silné Kanada a Rusko. I náš výběr je kvalitní, z těch šesti špičkových týmů může vyhrát kdokoliv. Za poslední roky už bylo mnoho překvapení… Očekávám další vyrovnaný turnaj, kdy se bude během základní části bojovat o každý bod a týmy se budou bít o postup do poslední chvíle. Ať vyhraje hokej, fair-play a sport (smích).

Čtěte dále

další zprávy