Zvířecí psycholog: Viděl jsem jezevčíka plakat

17.02. 20:10 | Autor: Radka Římanová

Věčně přítulná kočka na sebe zničehonic nenechá sáhnout. Roztomilý psík obrátí byt vzhůru nohama pokaždé, když majitel vytáhne paty z domu. Takové problémy denně řeší zvířecí psycholog Alexandr Skácel. "I mezi zvířaty jsou citlivky," říká lékař.

Může být zvíře blázen?
Může se jako blázen začít chovat z psychosomatických důvodů. Třeba když mu mozek napadne virové onemocnění. Kočka se chová pomateně v případě, že chytne kočičí AIDS (virus imunodeficience, pozn. red.) nebo nemoc šílených koček (kočičí obdoba nemoci šílených krav, pozn. red.). Že by ale zvířata trpěla schizofrenií či jinými ryze psychickými chorobami jako lidé, to ne. Nemají druhou signální soustavu, nemohou vidět bludy. Dokázat se to ale bohužel nedá, neřeknou vám to.

A jsme u toho - jak se vlastně němá tvář může psychologovi svěřit se svými problémy?
Částečně skrze majitele. Ten se zvířetem přijde do ordinace a spolu vyplníme psychologický dotazník. Pacient se během toho volně pohybuje po ordinaci. Já si pohledem načítám, jaké zvíře je. Celé je to tak trochu detektivní práce.

Co se dá z korzování po místnosti odvodit?
Poznám, jaké má zvíře sebevědomí, úzkosti. Majitel navíc ode mě dostane pokyn, aby si mazlíčka nevšímal. Absolutní většina to nevydrží. Z jejich vzájemné vazby se dá také leccos vysledovat. Třeba jestli jejich vztah není na hranici patologie.

To se vám takhle po ordinaci plouží třeba želva a vy analyzujete její psychiku?
To vážně ne. Želvy ani třeba hadi ke mně nechodí. Moji klientelu tvoří z absolutní většiny kočky a psi. Občas někdo dorazí s agresivní ramlicí, tedy samicí králíka. Tam může za problém téměř vždy cysta na vaječníku. Kvůli agresi za mnou chodí lidé i s křečky, ale u nich není k řešení nic moc psychologického.

Proč? Křeček snad nemůže mít nemocnou duši?
Limbický systém, kde sídlí emoce, u nich není tolik vyvinut. Takže sama psychika za problémem nikdy nestojí.

Jak je to s emocemi u koček a psů?
Jejich prožitky jsou podobné těm lidským. Jsou schopni cítit lásku, žárlivost, umějí se urazit, zlobit se.

Když jsme u toho žárlení a urážení se, je to spíše doména koček, nebo psů?
Hlavně psů. Kočka sice také žárlí a umí se urazit, ale skoro si toho nevšimnete. Pes "nahodí ksicht", bude "dělat zagorku", otočí se zády. A také si tu křivdu v sobě mnohem déle nese. Kočka reaguje ode zdi ke zdi. Když začne žárlit, prokousne vám ruku a foukne, ani nevíte proč. Je to těžká individualistka, zatímco pes je smečkové zvíře. A z toho pramení hlavní rozdíly mezi nimi.

I ty inteligenční?
To je trochu složitější. Když slyším někoho říkat, že je jeho pes inteligentní, trochu se naježím. Pro mě je pojem "inteligence" spojen se schopností tvořit asociace, tu ale zvířata nemají.

Zvíře tedy podle vás nemůže být inteligentní?
Inteligence je široký pojem. Třeba tou emoční jsou zvířata vybavena ve velkém. Pes právě proto, že je smečkové zvíře více než kočka. Na druhou stranu kočka spíše pozná třeba blížící se infarkt u člověka. Začne se chovat nezvykle a upozorní okolí, že se něco děje.

Jsou rozdíly i v problémech, které psi a kočky přivádějí až do čekárny psychologa?Rozhodně. S kočkami nejčastěji lidé přicházejí kvůli pomočování.

To, že se zvíře počurává, trápí hlavně majitele, ne?
Kočka z toho také není šťastná - páníčkovi to vadí, tak ji různě trestá, uráží se na ni. Nejčastěji za to může písek v moči čili psychosomatika. Anebo strach a žárlivost. Hodně koček léčím i kvůli hravé nebo instrumentální agresivitě.

Co si pod tím představit?
Když si kotě hraje, je to v pořádku, ale v dospělosti se to může přehoupnout v patologii, kdy zvíře začne být u hry útočné. To je hravá agresivita. Agresivita instrumentální znamená, že na sebe kočka nenechá sáhnout.

A psí pacienti? Jaké diagnózy mají nejčastěji v kartě?
To se v poslední době trochu proměnilo. V minulosti vedla dominantní agresivita - situace, kdy doma vládne pes. Dnes už jsou lidé zřejmě sebevědomější a nenechají si to tolik líbit. Nejčastěji teď psy trápí separační úzkost.

To znamená, že nejsou schopni být doma sami?
Přesně tak. Bojí se a všemožně manipulují majitele, aby s nimi zůstal. Většinou s tím bojují zvířata, která vzali od matky dříve než v osmi týdnech.

Jak to může psycholog vyřešit?
Musí třeba vysvětlit majiteli, že u této diagnózy zvíře nikdy nesmí spát s člověkem v posteli. Patologická vazba totiž vzniká tím, že se navzájem dotýkají, ale nehýbou se. U dominantní agresivity zase musí majitel vždy vejít první do dveří a dát tím najevo, kdo doma velí.

Hodně psů trápí panická hrůza z dělbuchů. Umíte ji vyléčit?
Nejlepší zkušenost mám s homeopatiky. Oproti minulosti se teď hodně doporučuje bojovat proti strachu otužováním. Třeba tak, že ty zvuky imitujete, aby si na ně zvíře zvykalo. Nebo psa vezmete ven, když probíhá ohňostroj.

Vyrazím tedy s třesoucím se uzlíčkem neštěstí přímo do epicentra hluku?
Nesmí se to přehnat. Je třeba řídit se empatií a umět odhadnout, kdy už je to na něho moc. Nejhorší ale je zvíře ve strachu podporovat. Když vidím, jak se na Silvestra chvěje, a vezmu ho do náruče, pohladím ho, v psím překladu mu říkám: To je dobře, že se bojíš, boj se dál! Ne vždy se ale tento strach podaří odbourat.

Takže psycholog nemusí být pokaždé úspěšný...
Mám pár takových nevyřešených pomníčků. U psa mé známé jsem kvůli strachu z dělbuchů vyzkoušel vše. Marně. Po letech mi zavolala, že ho vyléčila sama: dala Beníčkovi do koupelny notebook a pustila mu Simpsonovy. A byl úplně v klidu. Každému holt pomůže něco jiného.

Nakousl jste problém patologických vazeb. Jak se díváte na přehnané projevy lásky, kterými v dnešní době lidé své mazlíky zahrnují?
V rozvodovosti jsme v Evropské unii na druhém místě, hned po Francii. Lidé mají za sebou spoustu rozchodů, takže si místo partnera raději pořizují zvíře. Do jisté míry je to v pořádku. Překročí-li to však určitou hranici, může se ze zvířete stát neurotik. Extrémní fixace na zvíře jsou čím dál tím častější.

Co už je podle vás za hranou?
Když třeba žena v produktivním věku nemá partnera ani děti, ale žije se sedmnácti kočkami, je to patologie. Chodila ke mně i paní, která si vybírala partnery podle svého kocoura - když jí ráno po noci s novým objevem přinesl z koše použitý prezervativ, byl to signál, že si ho má nechat. Jinak letěl.

Chápu, že taková zodpovědnost udělá z chudáka psa neurotika... Dá se říct, že některé psí rasy jsou k psychickým problémům náchylnější?
Určitě. Třeba jezevčík je hrozná citlivka. Je to jediné zvíře, které jsem viděl na vlastní oči plakat. Hodně přecitlivělý je také pražský krysařík. Na toho se špatně podíváte a je dva dny mimo. Duše anglického buldoka se pak podle mě nejvíce blíží té lidské.

Dokážou zvířata stejně jako lidé problémy jen předstírat?
To si pište, že umějí fixlovat. Stává se, že přijde klient se psem, že čtyři dny kulhá. Ale v ordinaci není po kulhání ani památky. Taková manipulace je častá u duševně nevyzrálých zvířat.

Dochází za vámi i depresivní pacienti?
U koček jsem se s tím nesetkal, ale psy už jsem z deprese léčil. Nejčastěji ji odstartuje smrt majitele. To je pak pes zcela apatický, přestane jíst, pít, čurat.

A vy mu předepíšete antidepresiva...
Ano, dávají se jim i ta lidská. Samozřejmě se specifickým dávkováním. Za depresí může ale stejně jako u člověka stát i nějaký fyzický problém. Třeba zelený zákal bolí tak, že z toho pes klidně může mít depku.

Platí podle vás přísloví jaký pán, takový pes? Zrcadlí zvířata povahu svého majitele?
Beze sporu. Člověk při výběru zvířete podvědomě volí tvora, který je mu energeticky podobný. Flegmatik si těžko vybere cholerické zvíře.

Znamená to třeba, že když je majitel sobec, má i sobeckého mazlíčka?
Když to má zvíře v genech, může to v něm skrze páníčka zesílit. Do určité míry může pes sobecké chování odkoukat.

Vraťme se ještě k vašim psychologickým seancím. Jak dlouho takové zvířecí sezení trvá a na kolik majitele vyjde?
Většinou to zabere tak hodinu a půl. Z odpovědí v dotazníku a pozorování jsem většinou schopen odvodit, o jaký problém jde, a majiteli vysvětlit, co je špatně a jakou léčbu navrhuji. Za první sezení klient zaplatí čtrnáct set korun. Obvykle jsou však potřeba alespoň dvě nebo tři. To už je pak cena nižší.

Zvířecí psycholog není úplně častá profese. Kolik takových specialistů v Česku máme?
Pokud vím, je nás asi pět. Já psychologii kombinuji ještě s homeopatií. Majitel se však může rozhodnout i pro klasickou léčbu. Když má někdo akutní problém, volím spíše chemii. Ta zabírá rychleji. Na homeopatika ale nedám dopustit.