Na Mauriciu se dědí vášeň pro dostihy z otce na syna

06.11. 11:59 | Autor: ČTK , AFP

Zatím davy jenom šumí. Ale když koně vbíhají do poslední zatáčky, intenzita hluku narůstá a nakonec přechází v ohlušující řev, když koně doběhnou do cíle. Na Mauriciu jsou dostihy jakýmsi druhým náboženstvím, a to už více než 200 let. Blízko centra metropole, nad níž se tyčí majestátní hory, přitahuje Martovo pole v Port Louis každou sobotu celou mauricijskou společnost, všechny komunity a všechny společenské vrstvy.

Na tomto souostroví v Indickém oceánu se historie koňských dostihů prolíná s historií tohoto státu: jejich zavedení v roce 1812 bylo výsledkem takzvané "koňské diplomacie", která předčila očekávání jejích tvůrců.

V roce 1810 kapituloval poslední francouzský guvernér před vojenskou převahou Britů. Ti chtěli skoncovat s francouzskou hegemonií nad Indickým oceánem a zajistit bezpečnost indické obchodní trasy, kterou narušovaly útoky francouzských korzárů proti anglickým obchodním lodím.

Nová britská správa však chtěla udržovat dobré vztahy s francouzsko-mauricijskými osadníky, kteří většinou drželi velký majetek v podobě půdy. Podle aktu kapitulace z roku 1810 si tito osadníci mohli zachovat své náboženství, zákony a zvyky.

Nový britský guvernér sir Robert Farquhar a jeho choť Maria, která byla Francouzka, se rozhodli uspořádat v Port Louis koňské dostihy, aby spojili Angličany a Francouze a zlepšily jejich vztahy, vysvětluje Khalid Rawat, který je zástupcem generálního ředitele dostihového klubu Mauritius Turf Club.

Otevření dostihové dráhy bylo oznámeno 15. června 1812, ve čtvrtek 25. června 1812 se pak na Martově poli za přihlížení veškerého obyvatelstva konaly první tři dostihy. "Nebyli tam jen Angličané a Francouzi, i ostatní komunity ostrova přišly přihlížet novému představení," dodává Rawat.

Zrodil se Mauritius Turf Club, o němž se často uvádí, že jde o třetí nejstarší dostihový klub na světě, který dosud funguje.

O dvě staletí později tato záliba v dostizích trvá a čtyři velké dostihy ročně, jako je Maiden Cup, přitahují desetitisíce diváků: Mauricijce hindského, tamilského nebo čínského původu, ale také muslimy, kreoly a potomky britských a francouzských osadníků.

Třiatřicetiletý bankéř Kristy Ballah se usmívá. Koně miluje od dětství a loni vsadil s několika členy své rodiny na koně The Deacon, který dostihy vyhrál. "Martovo pole je místo, kam všichni rádi přicházejí i s rodinou, ať už jsou z kterékoli společenské vrstvy. Jsme tam jako jedna velká rodina," vysvětluje.

Je zde však rozdíl: bohatí a chudí nepřihlížejí sportu ze stejného místa. Vyšší společnost se usazuje v lóžích hipodromu ve slavnostním oděvu a s kukátky v ruce, zatímco skromnější lid zaujímá místo uvnitř dostihové dráhy, kam je přístup zdarma.

"Rád sem chodím, je tady úžasná zábava. Mám radši dostihy než fotbal nebo televizi, tady to máme přímo, naživo!" říká čtyřiadvacetiletý Franco Genave.

Těžko bychom hledali člověka, který by dostihy nemiloval. "Záliba v dostizích se dědí z otce na syna," zdůrazňuje Rawat. Dvacetiletá Anais ale bez mrknutí oka přiznává: "Koně jsou mi ukradení. Přišla jsem, abych si vsadila a vyhrála."

Foto: ČTK , Mlejnková Alexandra

Autor: ČTK , AFP