Lentilka a Vanilka z Olomouce najdou nový domov v Maďarsku

04.10. 11:35 | Autor: ČTK

Antilopy najdou nový domov v maďarské zoologické zahradě v Sóto.

Na zhruba 600 kilometrů dlouhou cestu se vydala z olomoucké zoo dvojice samic kriticky ohrožených pouštních antilop adaxů núbijských. Nový domov najdou v maďarské zoologické zahradě v Sósto, v rámci záchranného programu jim ho našel koordinátor chovu. Dvouleté samice Lentilka a Vanilka ranní nástup do transportu přečkaly bez úhony. Do dřevěné bedny je však chovatelé museli odtáhnout za spirálovitě stočené rohy. V olomoucké zoo po jejich odjezdu zůstalo ještě sedmičlenné stádo.

S antilopami se vydali na cestu pracovníci Zoo ve Dvoře Králové nad Labem, kteří mají s podobnými transporty zkušenosti. Na cestu zvířata chovatelé nijak nepřipravovali. "Doteď byla ve výběhu, ono je lepší pro tato zvířata někdy moment překvapení," řekl chovatel z olomoucké zoo Pavel Vidlář. Podle něj se mohly hbité antilopy zahnat do beden koridorem, uchopení za rohy však bylo jistější. "Nebolí je to," dodal Vidlář.

Adax núbijský patří mezi kriticky ohrožené druhy antilop. Lentilka a Vanilka se v olomoucké zoo narodily před 2,5 lety. Samice, které se na cestu vydaly, pojil společný otec. "Adaxe chováme od roku 1987. Ve svém přirozeném prostředí jsou kriticky ohrožené. Dříve žily po celém území Sahary, nyní je to na určitých drobných místech a ve volné přírodě jich ubývá. Díky chovu v zoologických zahradách se začalo s reintrodukčním programem a v rámci něho se navrací do volné přírody. My jsme se do něj zapojili také, v roce 1996 jsme odvezli několik kusů, které byly do volné přírody vypuštěny," řekla mluvčí zoo Karla Břečková.

O novém domově olomouckých antilop rozhodl koordinátor jejich chovu, který zajišťuje dohled pro celou Evropskou asociaci zoologických zahrad a akvárií. "Koordinátor celou transakci řídí, domluví, kam která zvířata půjdou podle toho, jaký mají původ a jak se hodí do dalšího chovu," doplnila mluvčí olomoucké zoo.

Adax núbijský žije v menších skupinkách dvou až čtyř zvířat už pouze na velmi omezeném území. Dříve žili až v dvacetičlenných stádech po celém území Sahary. Ve dne se před velkým vedrem ukrývají do stínu nebo si vyhrabávají předníma nohama do země díry, do kterých si lehají. Nejčilejší jsou v noci, kdy putují za potravou. Jsou přitom velice dobře přizpůsobeni životu v poušti. Vodu získávají z potravy a dokážou bez ní vydržet i několik měsíců.