Ferda, ragby, výsměch Hitlerovi. Ondřej Sekora, talent všeho druhu

03.10. 18:05 | Autor: Honza Dědek

I kdyby stvořil jen onoho všeuměla s puntíkovaným šátkem, vstoupil by navždy do dějin dětské literatury. Méně se už ví, že psal reportáže z olympiády a přinesl do Československa ragby. Před válkou se svými kresbami vysmíval Hitlerovi, v nacistickém lágru pak s Oldřichem Novým secvičili divadélko s maňásky z brambor. Od jeho narození uplynulo v těchto dnech 115 let.

Kreslil karikatury i vtipy, veršoval a psal knihy. Za války si v pracovním táboře vedl malovaný deník a hrál maňáskové divadlo. Sportoval, propagoval a trénoval ragby, animoval i agitoval, vytvořil ilustrace k desítkám knih včetně Broučků, Kubuly a Kuby Kubikuly, Malého Bobše či Lovců mamutů.

Ferda Mravenec. Lze o něm říct totéž, čím on sám charakterizoval svou nejslavnější postavičku: práce všeho druhu. Ferda Mravenec přišel na svět v roce 1927 a žije dodnes. Čiperný chlapík, který ze stránek časopisu Pestrý týden putoval do Lidových novin a odtud do vlastních knih. Za protektorátu se rozhýbal v loutkovém filmu, jeho příběhy byly namluveny na gramofonové desky, vznikaly podle něj figurky z korálků, skla i plyše. V roce 1976 se stal hlavní postavou baletu, o rok později měla v brněnském Národním divadle premiéru dětská opera Ferda Mravenec, v roce 1988 byla na scéně pražského Smetanova divadla uvedena opera Brouk Pytlík.

Dnes tahle postavička zdobí školní aktovky, penály, pastelky, hrníčky, obaly piškotů a krupiček. A vábí entomology. Josef Mařan, svého času docent Karlovy Univerzity, kdysi vyprávěl: "Když zpovídám studenty, co probudilo jejich zájem o hmyz, mnozí uvádějí, že to byli Ferda Mravenec a Brouk Pytlík."

Kozí běh na 100 yardů

Narodil se roku 1899 v Králově Poli, dnes brněnské čtvrti, jako prvorozený syn z otcova druhého manželství; celkem měl tento moravský učitel šest dětí. Když bylo Ondřejovi sedm let, otec zemřel. Starost o rodinu zbyla na matce, kterou syn vroucně miloval. Po obecné škole začal studovat brněnské gymnázium, pokračoval však ve Vyškově, kam se rodina mezitím přestěhovala. Už tehdy si zapisoval nejrůznější zážitky a postřehy, doprovázené malůvkami. Sešítek napdepsal: Moje paměti. Soubor dvaašedesáti žertovných kreseb s texty se zachoval, namátkou jedna ukázka: "Osud dal Vám za ženu tuto aspirantku pharmacie. Dovede dělat výborné prášky, má praxi v pudrování se a líčení, ale neumí uvařit ani brambory." Ilustrace malíře Ondřeje Sekory.

Odmaturoval po skončení první světové války, které se účastnil jako jednoroční dobrovolník. Sloužil v kanceláři, nejprve ve Vídni, později v Hodoníně. Jako další studium mu strýc doporučil práva, sám byl v Brně váženým právníkem. A protože byl matčin bratr hlavním rádcem rodiny, Ondřej jej poslechl.

Na brněnské univerzitě vydržel dva roky. Raději měl kreslení, přírodu, sport - hrál kopanou a cvičil v Sokole. Titul JUDr. nezískal, ale v roce 1921 dostal práci v Lidových novinách, které tehdy sídlily v Brně. Rubriku nazvanou Tělesná výchova plnil reportážemi, doprovázel je kresbičkami a karikaturami. Brzy uvedl na stránky deníku postavičku nešikovného pana Břouška a poté dvojici Hnát a Patrčka. V roce 1923 nakreslil emblémy snad všech tehdejších disciplín a začal v novinách publikovat humorný seriál O užitečnosti sportu. Jeho hrdiny už tehdy byla i zvířata: králíci boxovali, kozy běhaly na 100 yardů, prasata skákala do výšky, krávy hrály tenis. Kresby byly srozumitelné, plné pohybu a grimas.

Roj, mlýnice a strašný jazz

Důležitým okamžikem v jeho životě byl rok 1923: na jaře se oženil s Markétou Kalabusovou. V září odjeli novomanželé do Paříže, kam kreslíře poslaly Lidové noviny. I když zde navštěvoval jazykové kurzy, aby si osvojil základy francouzštiny, nejčastěji se stýkal s krajany, zejména s Bohuslavem Martinů. Jako novinář se účastnil zimních olympijských her v Chamonix a některé jeho reportáže doplněné obrázky otiskly i francouzské noviny.

Malíř Ondřej Sekora pracuje. Matce posílal podrobné dopisy. Po návštěvě kabaretu referoval: "Hrají tady takové kusy, co nemají ani hlavu ani patu, ale lidé a zvlášť Pařížané, se tomu náramně smějí. O přestávce tam zní jazzband - to je strašná, taková černošská muzika."

Víc než swing uchvátilo Ondřeje Sekoru ragby. Po návratu domů se stal jeho neúnavným propagátorem, trenérem mužstev Moravská Slávie a AFK Žižka Brno, do roku 1944 byl i rozhodčím - soudcoval například vůbec první zápas RC Sparta Praha a RC Slavia Praha. Z francouzštiny přeložil pravidla a do češtiny vnesl výrazy jako roj či mlýnice. Nikdy se nesplnil jeho sen, aby ragby dosáhlo stejné popularity jako třeba fotbal, ale čeští milovníci ragby je dodnes uctívají.

Pocta Mickey Mouseovi

První manželství však nevydrželo ani půldruhého roku. Podruhé se Sekora oženil v listopadu 1930 - s Ludmilou Roubíčkovou. Seznámili se během zájezdu se čtenáři Lidových novin do Alp a do roka se jim narodil syn Ondřej. To už byl Sekora renomovaným ilustrátorem, v roce 1926 doprovodil kresbami knihu Zlaté dni od Rudolfa Těsnohlídka a Dobrodružství tří Billů od Bedřicha Golombka, o rok později ilustroval překlad knihy Henry pozoruje lidi, kterou napsal Jerome Klapka Jerome.

Navíc měl za sebou druhý pobyt v Paříži, kam ho v roce 1927 opět vyslaly Lidové noviny. Publikoval i ve francouzském časopise L'Auto a při návštěvě biografu poprvé spatřil filmovou podobou Myšáka Mickyho. Nikdy nezastíral, že právě tento zážitek jej inspiroval ke vzniku Ferdy Mravence. Ten na čtenáře týdeníku Pestrý svět poprvé vykoukl v roce 1927.

Hmyzí hrdinové měli tou dobou v české literatuře pevné místo: Broučci od Jana Karafiáta s původními ilustracemi Vojtěcha Preissiga, Bratři mravenci sepsané Josefem Haisem Týneckým či Cvrček na cestách od Rudolfa Těsnohlídka. Čím se od nich Ferda Mravenec lišil? Nebylo nic, co by nespravil či nevymyslel, hravě vítězil ve všech disciplínách, uměl se ohánět lasem a krotit koníky, nebál se utkat v aréně s býkem, ale i zorganizovat slavnost a při tom všem byl samá legrace.

Ferda klame nepřítele

Vtisknout postavičce takovou čipernost nebylo snadné. "Že to bude mravenec, to jsem věděl. Ale ouha! Mravenčí hlava nelákala ke kreslení! V trojbokém tvaru hlavy nebylo na obličej a oči mnoho místa. Proto jsem se rozhodl pro veliký bílý prostor pro ústa, veliké oči a kulatou hlavu," vysvětloval autor s odstupem času. Pokračoval: "Ani mravenčí trup, který se jeví jako pomačkaná tyčinka, nevypadal na papíře dobře. A tu jsem si vzpomněl, jak se nám zdá, že se mravenčí tělo skládá ze samých lesklých kuliček. Nahradil jsem tedy skutečnost dojmem a tělíčko začalo hrát." Pokud měl Ferda ovšem plnit lidské úkoly, nemohl mít šest noh.

Zůstaly jen dvě a zbývalo vyřešit zadeček: "Nakreslený podle skutečnosti by byl až příliš objemný a tak jsem ho zmenšil. A nakonec přidal puntíkatou kravatu - bez ní by byla figura příliš černá," vysvětloval Sekora.

Původně se Ferda Mravenec vyjadřoval ve verších, poté prošel komiksem (tehdy ještě nazývaném Humoristické sériové obrazy), teprve v roce 1936 vydal nakladatel Josef Hokr první knihu. Jmenovala se Ferda Mravenec a autorovi poskytla dost prostoru k vyprávění příhod chlapíka s puntíkatým šátkem kolem krku. Úspěch byl tak velký, že už o rok později se na trhu objevil další titul nazvaný Ferda Mravenec v cizích službách. Hlavní postava zde mimo jiné vypráví chrostíkovým dětičkám pohádky. Třeba tu o bleše na olympijských hrách, která proměněna načas v chlapečka, vyhrála ve skoku vysokém nejvyšší medaili a prezident země mu na ni nechal udělat krabici posázenou samými diamanty. Vítěz, před svou opětovnou proměnou v blechu, ji však věnoval... opatrovně pro chudé hochy! ¨

Psala se polovina třicátých let a svět se ještě nevzpamatoval z velké hospodářské krize z roku 1929. Sekora tak vcelku logicky reagoval na politicko-společenskou situaci první republiky, nebyla to tedy taková úlitba líhnoucí komunistické ideologii, jak mu bývá leckdy předhazováno. Ostatně Sekorovy postavičky se podobně angažovaly i za protektorátu, kdy se objevily například příběhy s názvy Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy či Ferda klame nepřítele. V roce 1939 se vlastní knížky Trampoty Brouka Pytlíka dočkal i Ferdův méně šikovný kamarád. A tenhle popleta, který se narodil a vyrůstal v biografu, takže se samého sledování filmů podlehl představě, že všechno, co se odehrává na plátně, sám bravurně ovládá, si rovněž brzy vydobyl nemalou popularitu. Možná i proto, že byl vedle kladného všeuměla Ferdy přece jen poněkud... lidštější.

Směšný panáček s knírkem

Třicátá léta nebyla v Sekorově tvorbě jen časem Ferdy Mravence. Nadále kreslil do Lidových novin, s jejich redakcí se nedlouho po svém druhém návratu z Paříže přestěhoval do Prahy. Nejčastěji se věnoval karikatuře, která však pod vlivem událostí začínala mít stále političtější charakter. Nezřídka se v jeho kresbách objevoval i čerstvý říšský kancléř Adolf Hitler, kterého Sekora považoval za postavu především směšnou. Některé z ironických podobizen "Vůdce" byly od dubna do května roku 1934 k vidění na kolektivní výstavě v Mánesu, proti které protestovalo německé velvyslanectví. Sekora jejich požadavek na odstranění nelichotivých obrázků nacistického vůdce komentoval slovy: "Když je Německo proti obrázkům, které zesměšňují říšského kancléře, proč je tedy dovoleno Hitlerovi, aby se dával fotografovat?"

Vysmívaný chlapík s patkou a knírkem záhy vstoupil se svou armádou do okleštěné republiky, kde začaly platit stejné zákony jako v Třetí říši. Protože Sekorova žena byla židovského původu, musel výtvarník v dubnu 1941 opustit redakci Lidových novin, byl vyloučen ze Syndikátu novinářů, vyfasoval zákaz publikační činnost. Jeho rodině se dařilo přežívat především zásluhou nakladatele Hokra, který autorovi vyplácel zálohy na budoucí reedice knih o Ferdovi Mravencovi. Nad Sekorovými však visela hrozba koncentračních táborů. Ilustrátor proto nejprve nechal svou ženu a syna pokřtít, poté uzavřel nový, tentokrát církevní sňatek. Nepomohlo to. Manželka musela do Terezína, on sám v říjnu 1944 putoval do pracovního tábora Kleinstein. O syna Ondřeje se starala babička, kterou Sekorova žena před deportací prosila o odpuštění, že se rodiny včas nezřekla...

Kličkování před komunisty

Autor veselého Ferdy Mravence prošel tábory Kleinstein a Osterode. Svůj život v lágrech podrobně popsal ve svých denících s řadou obrázků. Vyobrazil i své spoluvězně, mezi něž patřil například herec Oldřich Nový. V Osterode spolu dokonce sehráli loutkové představení s maňásky z brambor, které vytvořil Sekora, jenž hru pro trestance sám sepsal.

Válku nakonec přežil, stejně jako jeho žena - ta však zjara 1945 málem zemřela na tyfus. Rodina byla opět pohromadě, ale pobyt v pracovních táborech Sekoru změnil, ostatně i podmínky byly odlišné. Lidové noviny mu zaměstnání znovu nenabídly, přijal proto místo redaktora deníku Práce.

Zároveň se podílel na vzniku satirického týdeníku Dikobraz, pro nějž vymyslel název, a kde do návratu Zdena Alčíka z britské armády působil jako šéfredaktor. I tohoto titulu se však po roce 1948 zmocnila komunistická strana Sekora byl nakonec rád, že se mohl vrátit k dětským knihám, ani ty se však nevyhnuly bedlivému dohledu nové diktatury.

Stín Brouka Bramborouka

V roce 1949 byla zrušena soukromá nakladatelství a v oblasti literatury pro děti vzniklo Státní nakladatelství dětské knihy, dnešní Albatros. Sekora do něj nastoupil jako šéf Knižnice pro nejmenší. Připravoval k vydání publikace jiných autorů, v roce 1949 sám napsal dvě útlé knížečky: Jak se uhlí pohněvalo a Pohádku o stromech a větru. O rok později mu vyšla knížečka O zlém brouku Bramborouku s podtitulem O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů. V roce 1951 pak připravil a vydal pohádku O traktoru, který se splašil - ta propagovala kolektivizaci zemědělství. Dnes draze placené sběratelské kousky jsou smutným dokumentem podivné doby, obstojí snad jen jako historický artefakt.

Tragičtější osud potkal v padesátých letech Ferdu Mravence. Ze zábavného kumpána se stal budovatel socialismu, v knížce Ferda Mravenec ničí škůdce přírody z roku 1951 dokonce střílí motýly a nemilosrdně mečem vraždí housenky, případně volá mravence ku stavbě školy, kde se mají všichni broučci přeměnit a přeškolit, aby byli svorní a silní.

Pro neshody s šéfredaktorem Karlem Novým v prosinci 1952 Sekora nakladatelství opustil a vstoupil na volnou nohu. Dál však pro SNDK ilustroval - jednak vlastní tituly jako Mravenci se nedají či Na dvoře si děti hrály, ale také zahraniční knihy; známé jsou například jeho kresby ke knize O statečném Cibulkovi od italského autora Gianniho Rodariho. Vedle toho přispíval do celé řady dětských časopisů. Není totiž tajemstvím, že finanční situace rodiny, která po roce 1953 v důsledku měnové reformy přišla takřka o veškeré úspory, nebyla zrovna jednoduchá. Navíc jeho nejslavnější první knížku o Ferdovi Mravencovi mu SNDK vydalo až v roce 1958...

Neslyšet v tom psací stroj

Ferda Mravenec doznal řady ideologických úprav. Tak například původní mravenčí tábor se musel obejít bez skautských uniforem. Blecha proměněná v chlapečka nedostala medaili v krabici posázené diamanty, kterou by mohla věnovat opatrovně pro chudé hochy, ale žirafu, která byla svěřena zoologické zahradě.

Po několika knížkách, kde hrály hlavní roly děti, se autor vrátil ke hmyzí říši a v roce 1959 vydal knihu Čmelák Aninka. "Chci psát literaturu, ale chci psát pro děti. Toužím po tom, abych pro knížku našel vždy takové příhody a napsal je tak, aby je mohl tatínek vyprávět dítěti na procházce, aby je maminka mohla vyprávět dítěti před spaním. Každá podrobnost tu musí být samozřejmá, nesmí zapáchat psacím strojem," nechal se slyšet.

V šedesátých letech však stačil připravit už jen čtyři publikace. Válečným vězněním podlomené zdraví a mnohaleté přepínání sil se projevilo bolestmi v koleně, poté se k revmatismu přidalo astma. V roce 1961 začal trpět poruchou řeči. V listopadu 1964 byl přinucen přestat pracovat. Zemřel v červenci roku 1967.

Český Walt Disney

Ondřej Sekora je dnes označován za českého Walta Disneyho, ale protože stejně jako Josef Lada byl výtvarným samoukem, odborná obec ho dodnes není ochotna uznat za skutečného umělce. Navzdory tomu se jeho kresby draží na aukcích za desítky tisíc korun; letos v červenci se pouhá kresba tuší k pohádce O chytrém uhlířovi vyšplhala z vyvolávací ceny 1 500 korun na 10 400 korun. Podstatnější však je, že i bezmála devadesát let po svém vzniku je Ferda Mravenec objevován novými a novými generacemi čtenářů. Výstižně přitažlivost této postavičky popsal v roce 1975 dramatik a básník Miloš Macourek: "Ve Ferdovi jsme se poprvé setkali s kouzlem romantického příběhu, plného napínavých situací. Nemohli jsme se od něj odtrhnout, když jej držel ve své moci hrozný mravkolev a když dva převlečení mravenečkové v kápích podnikali marný pokus o jeho záchranu. Ale přišli podruhé - převlečení za moly, přišli potřetí - převlečení za páteříčky a sláva, hrdina byl zachráněn!" V závěru Macourek zvolal: "Ferda Mravenec, to je hrabě Monte Christo pro nejmenší!"

ONDŘEJ SEKORA
* 25. září 1899, Královo Pole u Brna
+ 4. července 1967, Praha
1921 po neúspěšném studiu práv nastoupil jako sportovní redaktor do Lidových novin
1923 oženil se s Markétou Kalabusovou
1923 odjíždí na studijní cestu do Francie, o čtyři roky později jej tam redakce vysílá znova
1927 v časopisu Pestrý týden se objevuje postavička Ferdy Mravence
1930 oženil se s Ludmilou Roubíčkovou, o rok později se jim narodil syn Ondřej
1941 musel kvůli židovskému původu své ženy opustit redakci Lidových novin, je mu znemožněna publikační činnost
1944 - 1945 vězněn v pracovních táborech Kleinstein a Osterode
1945 spoluzakládal Dikobraz
1949 stál u zrodu Státního nakladatelství dětské knihy (později Albatros)
1952 odešel na volnou nohu, psal a kreslil pro dětské časopisy Mateřídouška, Ohníček a Pionýr
1964 ze zdravotních důvodů přestává pracovat, jmenován zasloužilým umělcem

Text vyšel v časopise INSTINKT

Foto: ČTK , Mucha Josef, Taneček David

Autor: Honza Dědek