Recenze: Mafia: Definitivní Edice

Návrat Tommiho Angela do Lost Heaven po 18 letech je plný očekávání. Tvůrci nedělají zbytečné přešlapy, ačkoliv občas volí vlastní cestu.

Na slovní spojení remake Mafie slyší především hráči v našich končinách. Ostatní zde vznikl legendární titul pod taktovkou Dana Vávry. Ačkoliv neměl na většině druhého dílu, ani třetího a remaku prvního podíl, stále patří mezi tvůrce legendární klasiky. Mafia z roku 2002 je dnes zastaralým, leč velmi precizně odvyprávěným dílem. Remake využívá mnoha prvků, zvláště dobového zasazení a příběhu. Proto je zhodnocení předělávky z roku 2020 složitým oříškem. Na jednu stranu zde máme úplně novou hru v luxusním moderním kabátu, na druhou zase prakticky identickou příběhovou linii i postavy, které již hráči znají. Byl večer a Tommy se zaparkovaným taxíkem se připletl do mafiánské honičky…

Stejně, přesto jiný příběh

Původní příběh z 18 let staré Mafie je prakticky identický. Tommy Angelo s hlasem Marka Vašuta v doprovodu Pauliho a Sama zůstávají. Prakticky všechny hlavní příběhové postavy zde naleznete. Ve finále jde o remake hry, takže je logické, že tvůrci se zde drželi předlohy. Kdo původní hru nehrál, příběh se točí okolo soupeření dvou mafiánských rodin a nástrahách, které z života v jedné z nich plynou. Jakožto náhodný kolemjdoucí jste do tohoto života vtažen, jenže návratu jaksi není.

Kde je ten jiný příběh? Určité mise probíhají malinko jinak. Změny jsou kosmetické a budou vadit jen těm nejzatvrzelejším fanouškům originálu. Soupis všech úkolů ale víceméně odpovídá, bohužel i kratší hrací doba. Nechybí žádné klíčové momenty z původní hry. Rozhovor s detektivem ovšem působí malinko podrobněji a stejné tak i některé dialogy. Tvůrci lákali na rozšíření příběhu vedlejších postav. U Sáry se to mu tak stalo asi v největší míře, přesto jde jen o pár dialogů a scén. Zbylé postavy sice rovněž dostanou trochu více času na herní scéně, jenže o velké rozšíření se nejedná. Často se dozvíte o pár informací navíc, to je vše.

Luxusně provedené město

Příběh je zasazený do ulic města Lost Heaven. To ožilo, opravdu hodně. Nejde jen o technologický posun. Tvůrci mohli prostě udělat nové fasády budov, textury a tím skončit. Jenže šli do detailů. Každý kout působí propracovanějším dojmem než například mapa ve druhém díle. Venkov je překrásný a nutí zpomalit při užívání si scenérie. Městské bloky hýří životem a vlastně je to ve výsledku trochu škoda. Samotný příběh je totiž krátký a města si tolik neužijete. Studio Hangar 13 sice přesunulo některé méně ikonické mise na jiná místa, abyste si užili více města, ale nestačí to.

Města si zkrátka tolik neužijete a jedinou motivací pro průzkum tak zůstávají sběratelské kartičky. Ty se ve vaší blízkosti zobrazí na mapě a můžete tak získat časopisy, komiksy a obálky od cigaret. Drobnost, ovšem vítaná, ačkoliv například komiksy nelze otevřít. Sbírat můžete i tajemné lišky, kterých je na mapě hned několik desítek. Pokud si chcete město více užít, rozhodně po dohrání příběhu zapněte jízdu. Několik velmi těžkých úkolů zabaví na hodiny a zavedou vás na velmi krásná místa i mimo město.

Hratelnost nejslabší stránkou

V herním průmyslu je 18 let hrozně dlouhá doba. Nové herní mechaniky se samozřejmě přenesly i do nové Mafie. Tommy se naučil krýt za objekty, přeskakovat překážky a pohybuje se elegantněji. Krom drobných chyb, jenž spraví aktualizace, hra trpí hlavně trochu nekonzistentní ovládání. Zbraně mají velmi podivné míření a chovají se zvláštně. S automatickým "tomíkem" je lepší střílet po jednom náboji. Ne protože by zbraň měla přehnaný zpětný ráz, ale zkrátka neudělovala poškození. Nebyl problém vysypat půlku zásobníku v kuse do cíle, ale na druhou stranu stačí jedna až dvě dobře mířené rány ze stejné zbraně. Hlavně střílet po jedné.

Co se přestřelek týče, zvláště na těžší obtížnost se dost zapotíte. Ozbrojení nepřátelé totiž střílejí přesně a jejich zásahy vás dokáží dostat na zem během několika vteřin. Tohle ovšem k Mafii patří. Právě proto tvůrci přidali klasickou obtížnost. Zde vám nepomůže regenerace zdraví, velké množství nábojů ani asistence míření. Na druhou stranu některé mise jsou lehce nekonzistentní. Občas misi zvládnete na první pokus s trochou štěstí, v jiné se zaseknete na dlouhé desítky minut kvůli jedné přestřelce. Taková byla i původní Mafia, ale ta nová si tento prvek přebrat nemusela.

Ovládání aut bude asi lehce subjektivní, ale přišlo mi v pořádku. Až na extrémně rychlá auta, která nezatáčí při akceleraci. Víceméně se s takovými auty, až na příběhový závod, nesetkáte. Podobně je tomu tak u motorky, se kterou nebyl v misi problém. Volná jízda ovšem nabízí až extrémní vozidla, u kterých se malinko zvláštní jízdní model projeví.

Skvělý remake, ale?

Definitivní edice zní v názvu remaku. Je to trochu marketingový výraz. Těžko říct, zda se do Lost Heaven za 18 let opět podíváme. Tento výlet ovšem nepatří mezi zbytečně. Kdo neokusil původní Mafii, asi bude trochu zdráhat. Remake totiž upadá na krátkém, leč stále kvalitním příběhu.

Cenovku si hra obhajuje až plněním misí ve volné jízdě. Ale mimo to jde o skvělou hru. Vady na kráse v podobě trochu nešťastné střelby a náladové obtížnosti totiž nejsou extrémně otravné. Prostředí i zpracování remaku je prvotřídní a zaslouží si chválu. Znalci původního dílu, kteří zvažují pořízení remaku, by váhat neměli. Předělávka původní hry přidává k originální hře drobnosti zabalené do úchvatného vizuálu. Český dabing si možná nezamilujete na první poslech, jelikož jeho kvalita není oproti anglické verzi valná a některé pozměněné části příběhu neodpovídají přesně originálu, přesto studio Hangar 13 stvořilo dobrý remake. Mafia: Definitivní edice není hrou roku, ale velmi příjemným návratem do minulosti.

Čtěte dále

další zprávy