V roce 1968 vytvořil zaměstnanec firmy 3M Spencer Silver lepidlo, které ale moc dobře nelepilo. Nepovedený produkt zavřel do šuplíku a zapomněl na něj. Za nějaký čas ale lepidlo použil Spencerův kolega Art Fry, který si s ním začal lepit záložky do zpěvníku. Brzy si lepidlo oblíbil, protože zjistil, že po jeho použití zůstal zpěvník nepoškozen a že papírky, na které lepidlo dal, může používat zas a znovu. Díky němu nezůstalo lepidlo ležet na dně šuplíku, ale vznikly oblíbené post-it papírky.

Hmota, která je oblíbená u dětí i dospělých, by asi nikdy nespatřila světlo světa, kdyby nedošlo ke špatnému zásobování Ameriky z asijských továren. V roce 1943 bylo potřeba najít alternativu ke gumě, která byla do Ameriky dovážena z Asie. Zásobování drhlo, a tak se Američané pustili do vlastní výroby hmoty, která by sloužila k výrobě plynových masek a pneumatik. Kombinací silikonu a kyseliny borité vznikla unikátní pružnost, jež je předností antistresové plastelíny, ze které je dnes zhotoveno nepřeberné množství hraček.

Dánský emigrant Christian Kent Nelson si přijel do Ameriky plnit sny. Nejdříve se živil jako učitel a pak si otevřel obchůdek se sladkostmi. Brzy ho navštívil malý chlapec, který se nemohl rozhodnout, zda si koupí zmrzlinu, nebo čokoládu. Peníze měl pouze na jednu sladkost. Nelsona to zasáhlo a pustil se do řady experimentů, jejichž výsledkem byla zmrzlina. Úspěch mu ale přineslo až zapomenuté dřívko ve zmrzlé hmotě, které dalo vzniknout nanuku. Jeho manželka vymyslela laskomině jméno, a tak v roce 1922 vzniklo eskymo. Nápad si nechal patentovat a neskutečně na něm zbohatl. Nelson zemřel ve věku 99 let a díky malému chlapci, který se objevil v jeho obchodě, prožil pohádkový život.

Dílem náhody je i mikrovlnná trouba, kterou má dnes doma téměř každý. V roce 1946 se radarový specialista Percy Spencer zúčastnil výzkumného projektu s mikrovlnnými zářiči. Během jednoho z experimentů zjistil, že se mu rozpustila čokoláda, kterou měl v kapse. Po dvou letech byla na trh uvedena první mikrovlnná trouba, vážila 40 kilogramů a měřila dva metry. Tuhle vychytávku si tehdy nemohl dovolit každý, její cena byla 3 000 dolarů.

Sir Alexander Fleming dlouhá léta snil o tom, že najde výjimečný lék. Štěstí v bádání mu moc nepřálo až do chvíle, kdy si všiml, že v misce, kterou zapomněl umýt, se tvoří plíseň ničící bakterie kolem sebe. V roce 1928 začal tento objev zkoumat. Lék známý jako penicilin ale spatřil světlo světa až o 11 let později, když se jej anglickým vědcům Howardu Walteru Floreymu a Ernstu Borisi Chainovi podařilo izolovat. Všichni tři se postarali o dramatické snížení úmrtnosti na infekční choroby a v roce 1945 získali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.