Yellowstone: země žlutých skal

05.03. 09:00 | Autor: Kateřina Kozmová

Je nejstarší na světě. Podle mnohých nejkrásnější kout Severní Ameriky. A místo, kde můžete na vlastní oči spatřit tři legendy americké divočiny: vlka, bizona a grizzlyho. Indiáni se do něj báli, protože země zde otvírá pekelná ústa. Ale pro milovníka přírody je to ráj. Vítejte v zemi žlutých skal, v Národním parku Yellowstone.

Oproti jiným národním parkům Spojených států má Yellowstone výhodu: je obrovský. A nachází se v poměrně odlehlé části USA, kde nejsou žádná známá velkoměsta, na rozdíl třeba od Yosemitu, jenž leží téměř co by kamenem dohodil od San Francisca, nebo Grand Canyonu, kam proudí davy návštěvníků z Las Vegas. Proto i v hlavní sezóně může milovník přírody zažít povznášející pocit objevování panenské divočiny a ne frustraci podobnou nedělnímu výletu do zoo.

Na naši cestu za krásami parku vyrážíme pronajatým džípem z kalifornského San Francisca. Je podvečer a čeká nás zhruba osmnáctihodinová cesta na severovýchod do státu Wyoming. Lépe jsem si příjezd načasovat nemohli.

Grand Teton, brána do Yellowstone

Za východu slunce vjíždíme do národního parku Grand Teton, který je jakousi vstupní branou do Yellowstone a proslul svými úchvatnými horskými scenériemi. Nevíme, jestli nás víc oslepuje slunce, které prudce ozářilo rozeklané strmé štíty, nebo nádhera, na kterou si naše oči teprve zvykají.

„Do Yellowstonu? Tam teď nemůžete. Opravujeme silnici a průjezd bude volný až odpoledne," sdělí nám mile, leč nekompromisně chlapík v zelené uniformě, když dorazíme ke stanovišti rangerů, strážců parku. Jsme zklamáni, ale nakonec půldenní prodlevu využijeme s pomocí lanové dráhy ke krátké túře na jeden z blízkých vrcholů a výhledu, který se nám z výšky téměř tří tisíc metrů nad mořem vyskytne, rozhodně nelitujeme.

Projíždíme po klikaté úzké silničce prériemi a potkáváme první stáda vysoké. Skupinky jelenů wapiti se poklidně pasou bez známek plachosti. Na lesní cestě nám přímo před auto skočí obrovský losí samec. Po prvním šoku takové setkání zákonitě vyvolá euforii z tak těsného kontaktu s přírodou.

Západní výběžek největšího ledovcového jezera Severní Ameriky. Už za tmy dorazíme do kempu Grant Village na břehu Yellowstonského jezera, které je největším ledovcovým jezerem Severní Ameriky. Vzniklo přes 12 tisíci lety, leží ve výšce přes 2350 metrů nad mořem, má hloubku i více než 90 metrů a zaujímá plochu 355 km2.

Americký kemp je trochu něco jiného než to, co známe z Česka či evropských zemí. Žádné oplocení, žádný hlídač, není tu elektřina ani sprchy. Jen parkovací místa osvětlená maličkými lampičkami s vyhrazeným místem pro stan a ohniště. Každých zhruba sto metrů kamenný domek s chemickým záchodem a zdroj užitkové vody. A také železný box, do kterého musí být pod hrozbou vysoké pokuty uloženy veškeré potraviny, léky a kosmetika. Proč? Nepřejete-li si ve stanu noční návštěvu v podobě šedého zabijáka grizzlyho, neptejte se a prostě to udělejte.

Žlutavé zabarvení skal kaňonu dalo této krajině její název. Krajina gejzírů a bahenních sopek

Následující ráno naše putování pokračuje a během cesty snadno pochopíme, podle čeho získal park své jméno. Řeka Yellowstone, která se na jeho území klikatí, protéká hlubokým kaňonem (místy přes 360 m) tvořeným strmými žlutými skalami. Nejvyšší, téměř stometrový vodopád Lower Falls bohužel nevidíme, ale i ty o málo nižší dovedou vyrazit dech.

Míříme do krajiny gejzírů a horkých bahenních sopek. Ty jsou nejznámějším neživým lákadlem parku. Možná až příliš známým, napadne nás ve Visitor Center v epicentru oblasti. Stojí zde totiž téměř městečko. Veliký hotel, rozsáhlé informační centrum, několik restaurací, rozlehlý kemp, kompletní hygienické zázemí (mimochodem jedno z pouhých dvou v celém Yellowstone). A především - okolo nejžádanější atrakce vyrostl amfiteátr, tvořený dvěma několika řadami lavic kolem dokola.

Komu je Starý věrný?

Nejznámější gejzír tryská až do výšky šestapadesáti metrů. Old Faithful - Starý věrný. Impozantní gejzír, který svou erupci časuje zhruba po hodině. Tryská do výšky kolem 40 metrů, ale čas od času ohromí diváky i šestapadesátimetrovým vodním sloupem plným páry.
Kvůli tomu, že se intervaly mezi erupcemi vždy o maličko liší, nelze nikdy přesně stanovit čas jiné než té bezprostředně následující. A pokud si důvtipní cestovatelé zapomenou cestou z Kalifornie srovnat časová pásma, mohou se s další erupcí snadno minout...

Nejvyšším gejzírem v Yellowstone však není Old Faithful, nýbrž Steamboat (Parník). Málokdo se o tom ale přesvědčí na vlastní oči. Jeho erupce jsou totiž velmi nevyzpytatelné, přichází po čtyřech dnech i po padesáti letech. Až 76 metrů dosahoval kdysi nejvyšší gejzír Giant Geyser (Obří gejzír), ten ale od roku 1955 „spí".

Kouřící voda, pestře zbarvená půda. Oblast bahenních sopek a fumarol. Vychutnáváme si túru po dřevěných lávkách vedoucích přes neklidnou půdu. Bizarní barevné útvary, kouřící jezírka, bublající fumaroly, stoupající pára a všudypřítomný pach síry. V zimě se v horkých pramenech hřejí zvířata.

Jelen wapiti, los, vydra, kojot či bělohlavý orel - národní symbol USA; tolik zvířat už jsme viděli, ale stále nám něco chybí... Bizon! Vykřikneme svorně, když konečně poprvé na vlastní oči spatříme mohutné zvíře poklidně se pasoucí v dáli prérie. Netušíme, že za chvíli mu budeme mnohem blíž. Několik desítek metrů. A nakonec už jen pár kroků, když zastavíme autem u krajnice a pětihlavá skupinka se začne popásat doslova na dosah ruky.

Bizoních skupinek za den potkáte desítky, s vlky je to horší. „Buffalo" vypadá neškodně. Huňatá srst, malá očka, telátka s roztomile nešikovnými pohyby. Málokdo ví, že právě tito kopytníci mají na svědomí nejvíce smrtelných útoků v Yellowstone. Nikoli grizzly. Nikoli vlk. Ale bizon, „díky" osidlování amerického Západu kdysi téměř vyhubený. Dnes se tu prohánějí stáda o desítkách i stovkách kusů.

Americká vlčí záchrana

I vlkům se zde daří. Těžko uvěřit, že z 400 000 šedých krasavců, kteří žili v Americe před kolonizací, jich po třech stech letech zbylo pár stovek. V polovině devadesátých let minulého století vědci nastartovali projekt navrácení vlka zpět do přírody. Do oblasti Yellowstone a Idaha bylo dovezeno 66 zvířat z Kanady. Po pěti letech se jejich počet zvýšil na čtyři sta. Dnes je jich možná ještě jednou tolik a v celých Spojených státech se vlčí populace blíží třem a půl tisícům.

Spatřit toto zvíře na vlastní oči je přesto velká vzácnost. Je velmi plaché, ve dne neloví, a tak když rangerům v kempu Norris vyprávíme, že jsme již dvakrát měli na vlky štěstí, dočkáme se slov uznání.

Zato v noci o sobě tyto šelmy dají řádně vědět. Sedíme u ohně v kempu na břehu říčky, na louce se pase stádo losích laní, ke kterým se později přidá samec s mohutným parožím. Jak se stmívá, hovor vázne a nasloucháme zvukům noční divočiny. Je to vzrušující a děsivé zároveň. Z dálky zazní táhlé zavytí, z opačné strany přichází odpověď. Vzápětí se vytí ozývá ze všech stran, slije se v zuřivý štěkot smečky na lovu, přelévá se z jedné strany kempu na druhou a lidé u táboráků ani nedutají. Skřek uštvaného zvířete otřese všemi. A pak už následuje jen zlověstné ticho...

Pamukale v Yellowstone

Ráno seškrabujeme ze stanu námrazu. Je podzim, a tak i když přes den sluníčko dovede zahřát natolik, že se svlékneme do tílka, v noci jsou teploty pod nulou. Míříme do Mammot Hot Springs, Mamutích horkých pramenů, kterým Evropan nemůže říci jinak než Pamukale severní Ameriky.

Travertinové terasy se stejně jako v Turecku osaměle vypínají nad okolní krajinou, místo sněhově bílé však nabízejí pestrou škálu barev od hnědé přes žlutou a oranžovou až po zelenou. Způsobují to termální bakterie a řasy a také oxidy železa. Po celém masivu vedou dřevěné chodníčky, díky kterým máme tento skvost na dosah ruky, a přesto jej neponičíme. Jeleni procházející se před supermarketem ve stejnojmenné vesničce, kteří nevychovaně žebrají o kus chleba, jsou milým zpestřením navíc.

Čeká nás závěrečná část putování po Yellowstone, cesta zpět na jih přes Canyon Village a Haydenské údolí. Do této oblasti vkládáme veliké naděje: Právě zde je největší šance potkat nekorunovaného krále divočiny - grizzlyho. Silnice se v serpentinách zakusuje do kopcovité krajiny, v každé zatáčce se otevírá úchvatný výhled do dálek a my si můžeme krky ukroutit, jak se rozhlížíme a hledáme sebemenší stopu po medvědech.

Turisté ho nechávají chladným, jen když je v dobrém rozpoložení. Zastavte, zvíře!

Obrovské množství aut u krajnice před námi - v Yellowstone neklamné znamení toho, že „tam něco je". Nebo přinejmenším bylo... Lidé stojí v hloučcích a vzrušeně debatují, ukazují na louku a s očekáváním pozorují les za ní. Se směsicí zklamání, závisti a vzrušení posloucháme vyprávění o šelmě, která zmizela mezi stromy jen pár vteřin před tím, než jsme přijeli.

Po půlhodině marného čekání se vzdáváme naděje a pokračujeme dál na jih. Spatřit medvěda nám nebylo přáno. Je to škoda, na dálku a z auta by ho každý viděl moc rád. Osobní setkání už tolik neláká. Rady, co v takovém případě dělat, se různí, ale podle mínění rangerů je nejlepší tato: Nejbezpečnější je medvěda vůbec nepotkat. Tragických příběhů skrývá Yellowstone dost a dost.

Yellowstone se z devadesáti procent rozkládá na území státu Wyoming, zbylá desetina přesahuje do Montany a Idaha. Je skutečně rozlehlý, zabírá plochu téměř 9000 km2. Jeho přírodní bohatství ocenil již v roce 1872 americký prezident Ulysses Simpson Grant a vyhlásil oblast národním parkem. Prvním na světě.

Ideální dobou pro jeho návštěvu je podzim. Turisty potkáte spíše zřídka a kempy mají dostatek volných míst. A především: nastává období říje, zvířata ztrácejí svou obvyklou plachost a před objektivy fotoaparátů pózují takřka na povel.

Vstupné do parku lze zaplatit jednorázově. V nabídce je ale také speciální návštěvnická kartu. Stojí 80 dolarů a platí pro celou posádku automobilu nejen jako pozvánka do Yellowstone, ale také do všech ostatních parků USA, a to po dobu jednoho roku.

Potřeby pro kempování se dají všechny sehnat na místě - v každém kempu je "store", kde prodávají všechno, co je třeba: potraviny, velký výběr nápojů, krabice nebo otepi dřeva (je ale povolený i sběr spadlých větví v okolí kempu), oblečení, spací pytle, hygienické potřeby... Platí se za parkovací místo asi 12 dolarů za automobil, na počtu lidí nezáleží.

Bezpečnost je na zodpovědnosti návštěvníků. Varovné cedule, pokyny a nařízení jsou všude v kempech i mimo ně. Rangeři mají stanoviště v každém kempu a informačních střediscích a jejich hlídky projíždějí parkem prakticky neustále. Nejen kvůli bezpečnosti lidí, ale většinou spíš zvířat - rangeři kontrolují, aby lidi nelezli blízko, neřvali, neházeli odpadky. Nutno ale dodat, že jak jsem měla možnost vidět, v amerických parcích se návštěvníci chovají opravdu civilizovaně a slušně.

Foto: Kateřina Kozmová

Autor: Kateřina Kozmová