Týden koupání po kambodžsku

Kambodža má stigma země potřísněné krví, která byla dlouho pro cestování zapovězena. Vše se změnilo na konci minulého století a velmi přívětivá země si nachází více a více příznivců. A co jim může nabídnout mimo starobylé památky? Malebné pobřeží, nerušené hordami turistů. Tedy zatím. I sem se blíži „peněžní" civilizace v podobě spekulativních prodejů pozemků na výstavbu nových hotelů, rikši se mění za terénní vozy Lexus a plíživě se zvedají ceny. Chcete-li zažít panenskou turistiku, vydejte se na cestu co nejdříve. Situace se mění každým měsícem.

Dvě stě kilometrů pobřeží

Bránu mezi Thajskem a Kambodžou tvoří město Koh Kong, které má nádech pašeráckého doupěte. Barangové - jak se v zemi říká cizincům - si v Koh Kongu vyřizují víza, levně a dobře se najedí, odjedou a ani nestihnou navštívit krásný vodopád Tah Tai, který mimo koupání nabízí pohled na svůj šestimetrový propad.

I cesta k němu je dobrodružstvím. Vydat se můžete buď lodí, nebo terénním vozidlem, za což místní považují i moped. 

Novinkou je ekoturistika, těžící z nezničené místní přírody a velmi malého počtu turistů. Pod touto nálepkou se nabízejí vyjížďky na horských kolech, plavby lodí hluboko do pralesa či neponičených mangrovníkových porostů, pobyt ve stylových bungalovech v přírodě nebo domácnostech

Sihanoukville: trh a banánové oběti bohyni pobřeží

Historie nejznámějšího města na pobřeží Sihanoukville začala v polovině století námořním přístavem. V šedesátých letech odstartoval turistický boom výstavbou prvního hotel Independence, který funguje dodnes.

Obchodním centrem Sihanoukville je starý trh Psar Leu, jehož původní hala letos vyhořela. Místní bohatý podnikatel urychleně postavil halu novou - moderní, plechovo-betonovou - a ta zeje prázdnotou. Všichni prodavači se tísní na malé ploše před halou a nejvíce zde ochromí to, co nejde vtěsnat do písmen. Zvláštní hluk tvoří intenzivní štěbetání dam, které vybírají, přebírají, licitují cenu. Všude kolem je prach, drží se tu zápach, ale lidé jsou spokojení - potřebují k sobě být blízko.

Silnice před vjezdem do města je lemovaná domečky pro místní duchy. To je pozůstatek animistické víry v nadpozemské síly, které nejsou vidět, ale o to více mohou škodit, když se nežije v souladu s nimi. Nejkrásnější domeček je pro bohyni Ya Mao, která dohlíží na celé pobřeží. Lidé se zde zastavují a obětují banány, vonné tyčinky a trochu peněz - pro štěstí.

Legenda praví, že Ya Mao byla žena, jejíž manžel musel často jezdit za prací do Koh Kongu. A jednou se jí začalo tak moc stýskat, že se za ním vydala lodí - a protože to bylo v době dešťů, loď se dostala do nesnází a celá se potopila. Ale síla lásky Ya Mao byla tak silná, že přežila a stala se ochránkyní jižního pobřeží, jeho obyvatel a námořníků. A jejich častá obětina byl falický symbol, které jsou i dnes součástí jejích domečků. Jedno z vysvětlení této výzdoby je, že Ya Mao byla rozzlobena na mužské pokolení, kvůli kterému se musela vydat na svojí strastiplnou pouť - a tak žádala oddělení mužské pýchy od jeho těla. A proč u svatyně na silnici z hlavního města převažují banány nad falickými symboly ? Na to mají místní velmi kuriózní vysvětlení - jejich Ya Mao je už natolik stará dáma-socha, že jsou pro ní banány prostě vhodnějším dárkem.

Cudné kambodžské pláže

Pláže v Sihanoukville jsou dlouhatánské, s průzračnou vodou, jemným pískem, ale občasnými vlnami, což ztěžuje šnorchlování. Známé jsou Serendipity Beach, Occheuteal Beach, Independence a Victory Beach. Nejopuštěnejší a nejmalebnější pláž je Otres Beach.

Není vzácností být na kilometrové pláži naprosto sám. Pouze v místech, kde jsou restaurace, je plno. Prolínají se tu barangové a místní obyvatelé, kteří ve vodě vyvádějí, plně oblečeni. Cudnost jim nedovolí vystavit své těla v plavkách, o to rafinovanější je pubertální tělesné sondování ve vlnách. Když je člověk pozoruje, vlastně lituje, že se Evropa tak otevřená nahotě - určitá část objevování je tím navždy ztracena. Protože co je svůdnější než mokrá látka odhalující siluety těl?

Kravský jazyk na zátylku

To, že je to oblast ještě turisticky necivilizovaná, dokazují situace, které občas vyvolávají rozpaky. Jako třeba když vás z dřímoty na pláži dostane kravské olíznutí.

Nebo dívka, která vám na pláži nabídne depilaci vašich chlupatých končetin a jako pomůcku si vezme nit, kterou chloupek po chloupku odstraňuje. Čas zde přece nehraje roli a honorář pět dolarů je královský peníz.

Nebo fakt, že místní rybářské restaurace mají jako svojí nedílnou součást visuté sítě nad talíři, do kterých se všichni po výborném jídle uloží.

Nebo to, že na pláži zaslechnete tak česky znějící Mňam mňam. A za vámi nestojí našinec, ale dáma s dlouhým bidlem přes ramena. Na jedné straně má hliněnou nádobu se žhavým uhlím, roštem a opékanými krevetami nahoře, na druhé straně všemožné balící pomůcky a malou plastikovou židličku.

Takové nabídce není  možno odolat - plný pytlík opékaných krevetek se sladkokyselou omáčkou přijde na pět korun.

Nebo když na opuštěné pláži Victory Beach narazíte na vyřazený Antonov AN 24 - a toto letadlo je přeměněno na internetovou kavárnu. A navíc - ve městě můžete bydlet zadarmo. A to přímo v první plážové linii. Ne, není to utopie, i když tento název používá jedno ze zařízení. Spolu s postelí v hromadné ubytovně se dostanete do spárů baru a restaurace, kde se předpokládá, že si své bydlení konzumací odpracujete.

Mimo pláže ve městě je možno se vydat i na ostrovy. Nejbližší je Koh Russei zvaný Bambusový, kde je i jednoduché přírodní ubytování. Pro potápění jsou vyhlášené více vzdálenější ostrovy, jako Koh Tang a Poulo Wai, kde je největším lákadlem potopená americká helikoptéra.

Kampot a Kep

Dále na východ od Sihanoukville jsou dvě letoviska - Kampot a Kep. Kampotu se přezdívá Město na řece a mimo kanoistiky slouží jako výchozí bod pro cesty na horskou stanici Bokor. Na vrcholu najdete opuštěný bývalý letní palác krále, kostel a kasino s viditelnými dírami po střelbách Rudých Khmerů a Vietnamců. 

Také okolí malého pobřežního Kepu nabízí nezapomenutelné výlety. Kampong Trach je horské pásmo protkané jeskyněmi. Ostrov Koh Ton Sai, přezdívaný pro svůj tvar Králičí, má krásné bílé pláže daleko od lidí. Zážitkem je i návštěva krabího trhu, zaměřeného na delikatesy z moře vylovené místními rybáři.

Letadlem, lodí, autobusem...

Letiště u Sihanoukville je kambodžské třetí mezinárodní (další jsou v Phnom Penhu a Siem Riepu), a po rozšíření runwaye letos v lednu na něm můžou přistávat i boeingy 737. 

Z Thajska a podél pobřeží se dá jet po zemi nebo lodí. Lodní varianta byla do letošního roku považována za nejlepší. Pobřeží Kambodži je velmi členité a válkou rozbité mosty, překlenující časté zálivy, nahradily trajekty. V posledním roce začala Kambodža mosty opravovat, čímž lodní dopravě vznikne rovnocenný partner. Mezi hlavním městem a pobřežím jezdí dálkové klimatizované autobusy a cesta za dvacet dolarů trvá zhruba pět hodin.

... nebo vlakem pro otrlé 

Pro ty, kdo chtějí poznat opravdu všechno, doporučuji pro cestu z hlavního města železnici. Přesný jízdní řád neexistuje. Cesta trvá celý den a místo je potřeba si tvrdě vybojovat.

Ve vlaku se sedí uvnitř i na střeše. Všude je plno prodejců a cesta připomíná trh na kolejích - ovoce, výborné místní sendviče, rýže. Jak pro vlak, tak pro loď platí pravidlo sednout si raději na střechu. Nezapomeňte se ale namazat, mít něco na zabalení hlavy a oblečení do větru. A pak už si jen přát, aby se vám nechtělo cestou na toaletu - což je možné, ale technicky poměrně náročné, a hlavně nos si rozhodně nepřijde na své.

Foto: Zuzana Suttnerová, Wikipedia

Čtěte dále

další zprávy