Tachov – město hradeb a bitev

25.04. 09:47 | Autor: Vladislav Dudák

Měst se zachovaným opevněním je u nás víc, ale Tachov - po Chebu druhé nejzápadnější okresní město - má hradby zvláště pěkné. A nebýt peněz pro generála Windischgrätze, mohly se z Tachova stát druhé "Mariánky".

Jak se z Tachova nestaly lázně

V roce 1851 byl v údolí Mže východně od Tachova objeven minerální pramen - kyselka mariánskolázeňského typu, byť o něco méně mineralizovaná než prameny v Mariánských lázních. Premonstrátský klášter v Teplé, majitel Mariánských Lázní, to považoval za nebezpečnou konkurenci a bál se, aby kníže Windischgrätz (po kterém byl nový pramen pojmenován) nezaložil nové lázně.

Nakonec tepelský klášter a Alfréd Windischgrätz uzavřeli písemnou smlouvu, v níž se kníže zavázal pramen zasypat - proti značné finanční kompenzaci. Za čas se sice pramen znovu objevil, ale komerčně mohl být využit až po ukončení platnosti smlouvy na počátku 20. století. To už však zlaté období zakládání lázní minulo, a tak u Windischgrätzova pramene vznikla pouze stáčírna ochucené minerální vody do lahví.

Co bránili manové?

Veduta města z roku 1770; z expozice muzea. V předhůří Českého lesa a nepříliš daleko od bavorských hranic vzniklo u brodu přes Mži už v první polovině 12. století pohraniční hradiště, pod kterým se rozvíjela trhová osada, využívající výhodné polohy na obchodní Norimberské stezce. O další rozvoj se zasloužil zejména král Přemysl II. Otakar, který dal na místě hradiště postavit kamenný hrad a pod ním založil na oválném půdorysu královské město, poprvé připomínané roku 1285.

Realita blízkého pohraničí město vždy ovlivňovala. V pohraničním území se zakládaly takzvané manské statky a jejich nájemci - drobní feudálové zvaní manové - měli za povinnost bránit zemskou hranici. Centrem této manské soustavy se stal tachovský hrad, jehož purkrabí zde zastupoval krále. Manská správa zanikla až v 17. století.

Karlova Nova Bohemia

Dalšími příznivci města byli Lucemburkové, za nichž Tachov získal své velkolepé opevnění. Zvláště císař Karel IV. zde častěji pobýval při svých cestách na západ a v 50. letech 14. století dokonce zamýšlel vytvořit z Tachovska a sousedních držav v Horní Falci nový správní útvar, zvaný Nova Bohemia - Nové Čechy. Území císař získal postupně a k české koruně je jako jeden celek přičlenil v roce 1355. Relativně souvislé území Nových Čech s centrem v Sulzbachu se tehdy rozkládalo od Tachova až téměř k Norimberku. Velkolepý plán ale neměl dlouhého trvání a císař po několika letech přenechal většinu hornofalckých držav Wittelsbachům výměnou za Braniborsko.

Poté město přestalo být královské a náleželo různým šlechtickým rodům, zejména Švamberkům.

Husité a křižáci u Tachova

Památník bitvy u Tachova. Krušné chvíle město zažilo několikrát v době husitských válek. V roce 1421 dobyli část předměstí husité, ale pak se stáhli před blížícím se vojskem Zikmunda Lucemburského. Nejslavnější bitva se odehrála v roce 1427 na vrchu Vysoká u Tachova. Střetli se zde husité a zbytky IV. křížové výpravy, která se k městu stáhla po neúspěšném obléhání Stříbra. Husité poté město dobyli a získali tak významný opěrný bod na Norimberské stezce. Ještě jednou se zde v této době bojovalo, neboť v roce 1431 husitský Tachov úspěšně odolal dvoutýdennímu obléhání křižáky.

Poražené stavovské povstání (1620) se tak jako do ostatních českých měst nepříznivě vepsalo i do dějin Tachova, navíc poničeného požárem.

V obodobí baroka byl přestavěn tachovský hrad v zámek a v roce 1784 získali tachovské panství Winischgrätzové, kteří zámek nákladně přestavěli v klasicistním slohu.

Opevnění a městský kostel. Ve 20. století sdílelo město osud dalších měst Sudet (včetně Mnichova, bombardování, odsunu a cejchu blízkosti Železné opony) a k novému rozkvětu se rozběhlo až v 90. letech, kdy začalo z blízkosti západních hranic po dlouhé době opět těžit. Historické jádro města bylo upraveno a již v roce 1992 získalo statut městské památkové zóny.

V hradbách a kolem nich

Gotické opevnění z poloviny 14. století ještě dnes tvoří rozsáhlý souvislý úsek hradeb hustě členěných hranolovými věžemi. Původně jich bylo 24 a dodnes se jich většina zachovala. Věže předstupují z hradeb ven a umožňovaly tak obráncům města aktivní obranu takzvaným flankováním čili střílením na nepřítele z boku podél hradeb.

Městský kostel nanebevzetí Panny Marie. A co se skrývá za hradbami?

Zčásti historické, zčásti novodobě upravené náměstí působí utěšeně a můžeme z něj projít úzkou uličkou až k městskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Ten stojí na nejvyšším místě města a je významnou památkou období vrcholné gotiky.

Na okraji historického centra, ale již mimo opevnění stojí (na místě zřejmě nejstaršího tachovského chrámu) goticko-renesanční hřbitovní kostel sv. Václava. Jednolodní stavba sloužila i jako hrobka Windischgrätzů a vyniká desítkami reliéfně zpracovaných renesančních náhrobníků, zasazených do jeho zdí. A jen o něco dále od hradeb se nachází barokní areál (na místě areálu gotického) bývalého františkánského kláštera s kostelem sv. Maří Magdalény. V klášteře s centrálním rajským dvorem obklopeným ambity se nachází Muzeum Českého lesa, známé nejen zajímavou expozicí, ale i s řadou muzejních akcí pro dospělé i děti. Je jen škoda, že dojem z pohledu na městské hradby od kláštera ruší silný automobilový provoz průjezdní silnice.

Zámecké nádvoří. Klid je naopak v úpravném zámeckém parku na vyvýšenině nad Mží na západě historického jádra. I nádvořím zámku lze projít a můžeme nahlédnout i dovnitř, neboť v něm sídlí městský úřad. A pokud nám již vyhládlo, v těsné blízkosti zámku i opevnění se nachází vynikající rybí restaurace.

Za prohlídku stojí ještě barokní Hausmannův mlýn ve vodní ulici a zvláště půvabná je procházka přírodním údolím Mže do blízkých Světců. Ale tu si necháme na jindy.

Foto: Vladislav Dudák, skulptury apoštolů a historická veduta pochází z expozice Muzea Českého lesa.