"S trabantem do světa? To holt musíte být magor!"

01.07. 06:24 | Autor: Lenka Nejezchlebová

Ve žlutém trabantu pojmenovaném Egu podle prvního slova své dcery projel DAN PŘIBÁŇ s partou dalších nadšenců už tři kontinenty. Svérázný chlapík v rozhovoru pro TÝDEN odhaluje to, co v seriálu Trabantem až na konec světa ani v dalších "trabantích" filmech vidět a slyšet nebylo.

Máte dobrodružství v genech?

Dědeček byl docela dobrodruh, babička to s ním neměla lehký. Ona byla ta hodná, doma... A děda Vilém, novinář, rozevlátý dobrodruh. Bylo mu něco přes osmdesát, když umřel, mně bylo deset, takže ho pamatuju jen málo, hrozně rád bych s ním šel dneska na pivo. Byl to sportovec, sympaťák. Válku přežil v koncentráku, po válce si na rekonvalescenčním pobytu pro koncentráčníky nabrnknul moji babičku, mladinkou zdravotní sestřičku.

Zažil jste na cestách nějaký románek?

Ne, na tyhle jednorázovky jsem hrozně "rychlošípáckej". A hlavně na to nemám myšlenky. Valím dopředu výpravu, je to můj projekt, každou vteřinu cesty něco řeším, koordinuju ostatní, kteří už třeba začínají být unavení, nasraní. Ale já to tak měl vždycky. Když party, tak jsem ji nejradši organizoval a pak se někde odzadu díval, jak to šlape. Říká se, že kapitán je nejosamělejší člověk na moři.

A cítil jste se tak na svých výpravách?

Jo. Jste tam s lidma, ale zároveň jako solitér. Cesty jsou psychologické studie nejen lidí kolem vás, ale hlavně sebe sama.

A co jste se o sobě dozvěděl?

Ověřil jsem si, že mám pár špatných vlastností, které jsou poměrně praktické. Jsem tvrdohlavý, nenechám si nic vymluvit. Někdy by pro pohodu v týmu asi bylo lepší ustoupit, ale já to hrnu dopředu za svou vizí a nakonec se většinou ukáže, že to bylo dobře. Pro cestu i pro film.

Kameraman točil dokonce i chvíle, kdy jste auta málem utopili v oceánském přílivu. Odložil tu kameru vůbec někdy?

Jen jednu záležitost netočil. Ale ta je velmi osobní. To bych asi nechal jako tajemství.

Kolik jste měli hodin natočeného materiálu?

Přes 480 hodin. Na to musíte být magor, jako je Zdeněk, je to hrozně úmorné točit všechno promo a pořád, zastavovat, nebýt líný, vymýšlet "průjezdy", při kterých se natáčí záběr všech čtyř vozidel jedoucích krajinou. To je dost náročný. Jedeme a vidím místo, kde by mohl být krásný průjezd. "Krásný, ale kašlu na to, fakt se mi nechce," projede vám hlavou. Ale pak vám to nedá. Probudím Zdeňka a vysílačkou - už s maximálním možným nadšením v hlase, abych nabudil ostatní - burcuju zbytek výpravy: "Zastavíme a uděláme průjezd." Kuba ověšený objektivy, Dana a Zdeněk s kamerou se drápou ven, já se vracím z kopce pro stativ... šteluje se to... no prostě práce na dlouho... pak řidiči do aut... průjezd... A nakonec je z toho pár sekund nebo se to do filmu ani nedostane. Ale co kdyby to bylo zrovna nejhezčí místo!?

* Proč jsou pro něj "průsery" životně důležité?

* Je dobré mít v týmu holku?

* Lze se vyhnout na cestách ponorce?

* Může jet i trabant, ve kterém není ani noha?

* V jakém osazenstvu projedou trabanti Austrálií?

* Zadlužil se kvůli cestování?