Réunion: putování sopečnou krajinou Indického oceánu

18.06. 10:25 | Autor:

Ostrov o rozloze 70 x 50 km, se sopkami
a černými plážemi, bývá někdy označován
za „krásnou divošku pod Jižním křížem“.
Bývalá francouzská kolonie, vzdálená 12 hodin letu od Paříže, je součástí Evropské unie.
Ve školním atlase vypadá Réunion jako bezvýznamný bod 800 km východně
od Madagaskaru.

„La Réunion“ znamená schůzku, setkání a za pojmenováním - ostrov se kdysi jmenoval také „Bourbon“ a „Bonaparte“ - se skrývá víc než jen rozmar dějin. To, co se tady, na odlehlém kousku země v Indickém oceáně setkává, je opravdu pozoruhodné. Réunion člověka doslova přepadne Na Réunionu se sopečná krajina střídá s bujnou vegetací. svou dramatickou scenérií a grandiózní barevností přírody: hned za pruhem pobřeží s jukami a černými bloky čediče, které se hrnou do lazurově modrého, bíle pěnícího moře, kde se valí vysoké, mohutné vlny, které se v podobě pěnových věží tříští o trhliny v lávě, hned tam začíná bizarní sopečná krajina s propastmi, bujnou zelení porostlými strmými stěnami s vodopády a se sopečnými kužely, jejichž jícny trčí do nebe. Jako by Země byla kdysi těhotná a při mohutné erupci porodila vlastní mikroplanetu.

Piton de la Fournaise, jedna z nejaktivnějších sopek Země, vyvrhuje denně oheň a popel a její láva proudí do moře. Z nekonečných hlubin oceánu ještě jednou tak vysoko, přes 3070 m, ční mrtvý vulkán „Sněžný štít“. Kouřící vysoká pec „Fournaise“ (Kamna, 2631 m) vyvrhuje denně oheň a popel a její láva proudí do moře. Klidně a tak, jak se očekává, jako by přírodní síly chtěly ocenit pokojné soužití kreolů, „malgaches“, „cafres“, Indů,   Číňanů, „malabars“, “z'oreils“ a ještě dalších skupin obyvatel ostrova. Lidé tu totiž tvoří kosmopolitní mozaiku z ras, barev pleti a náboženství, která drží pevně dohromady díky „zázračnému lepidlu - Made in France“. Nejnápadnější to je v St-Denis. Ostrovní metropole, kde žije kolem 100 z 550 tisíc ostrovanů, si se svými kavárnami, bankami, butiky a obchodními domy počíná jako francouzské provinční město, jen trochu živěji. Je prošpikována kostely, chrámy, mešitami a čínskými supermarkety, hindskými obchody se šperky nebo arabskými krámky s oblečením, které patří muslimským obchodníkům. Ani bohaté koloniální vily nechybí; stojí diskrétně, stranou rušných ulic ve společnosti flamboyantů.

Ostrovní metropole St-Denis je doslova prošpikována kostely, chrámy, mešitami a čínskými supermarkety. Ostrov během jeho historie, dlouhé necelých 300 let, osídlili námořníci, koloniální úředníci, bílí rolníci, černí otroci, kuliové, indičtí plantážoví dělníci nebo alžířští přistěhovalci. Pro jejich mladé potomky - více než polovině z nich je pod dvacet let - platí zásada: „žít a nechat žít“. Věrni svému původu uctívají své bohy a démony nebo zpívají maloya, blues Indického oceánu. Ať nosí tradiční kroje, nebo pařížskou konfekci, všichni jsou francouzští občané, a také se tak cítí - v kavárně, v pekařství, kde si denně kupují své croissants, nebo v parku při každodenní hře s koulemi (joue de boules), kterou hrají stejně vášnivě jako jejich spoluobčané v Marseille.

Chrámy a kostely v St-Denis se mohou pochlubit bohatou výzdobou. Malá bouda u přístavu „Plaisance“ v St-Gilles-les-Bains, která nese hrdé jméno „Bourbon Marine-Bar“, je místem, kde se scházejí potápěči. Po návratu ze svých expedic v pozdním odpoledni vnášejí život na malou terasu, kde u punče nebo u zdejšího piva, kterému něžně říkají „dodo“, hovoří o svých hlubinných výletech. Tady se setkávám i s panem Philippem Toussaintem, ředitelem „Centre Réunionais d' Enseignement et de Plongée Subaquatique“. Už 20 let se Philippe potápí ve vodách Réunionu, a zná proto jako žádný jiný zvláštnosti podvodního světa svého ostrova.

Útes, který jako obrovský plot brzdí vlny oceánu, se táhne mnoho kilometrů podél pláží mezi St-Gilles-les-Bains a St-Pierre a tvoří přirozenou, až 1 km širokou vanu, která je poseta korály a poskytuje životní prostor pro mnoho druhů ryb. Kousek dál, u útesu, nabízí hlubina vše, co potěší potápěčovo srdce: korálová pole nebývalé krásy a ryby. Nejznámější z nich je „macabit“, zelená ryba s černými skvrnami, nebo dekorativní motýlí ryby či “lamé“, vysloveně tropická ryba, černá a červená s velkými ploutvemi, které vypadají jako křídla. Mezi mušlemi vzbuzují nadšení hlavně mušle porcelánové a mořská ucha.

Pod vulkánem

Kouzlo útesu není dáno pouze světem ryb a mušlí. Také koráli mají svůj podíl na celkovém obraze. „Na Réunionu je sopečná podvodní krajina velmi zajímavá,“ tvrdí Philippe. Ostrov kdysi vznikl mimořádnou podmořskou erupcí a jícny pradávných sil se stále ještě otvírají, aby občas vyplivly žhavou fontánu z popele a magmatu, doprovázenou bílými oblaky páry. Piton de la Fournaise, jedna z nejaktivnějších sopek Země, tu obstarává představení, které se opakuje několikrát ročně v nejrůznějších variantách a rozměrech. Žhavý proud lávy odtéká směrem k moři, kde tuhne ve tvaru obrovských balvanů a zubatých útvarů. U St-Leu tvoří ztuhlá skaliska z lávy jakoby příboj z černého čediče. Dole, ve velkých prohlubních a podzemních jeskyních Souffleuru, kypí moře a vytlačuje obrovské fontány do vzduchu. Jejich zvuk sufluje jako tajuplný šepot hloubek...

Nejlepší místa pro potápění se nacházejí na klidné západní straně ostrova. Díky sopečnému původu nemá moře kolem ostrova rovné dno. Stejně jako se pobřeží na své malé rozloze strmě tyčí do výšky až 3 tisíce metrů, tak také klesá do hloubek Indického oceánu. Fantastické tvary sopečné krajiny se svými bizarními ostny, cimbuřími, ostrými hranami a příkrými svahy, se strmými vzestupy
a hned zase stejně strmými sestupy pokračují i pod hladinou: s podzemními jeskyněmi, čedičovými skalisky, která padají svisle do vody a jsou poseta bujnými květy z měkkých korálů, pestrobarevných mušlí či hustými lesy tvrdých korálů. Je tu vidět téměř vše, co může moře potápěči nabídnout,od gorgon, sahajících do výšky člověka, po nádherné příkré svahy, rozsedliny, komíny, tunely a jeskyně, které lákají k proplutí.

Hloubka čeká

„Sopečné dno je svého druhu jedinečné,“ pokračuje Philippe, „a ryb tu Indický oceán nabízí velké množství. Jsou exotické v tvarech i barvách, zastoupeno je zde asi 15 čeledí.“ Ani ne tak hejna ryb jako různost jejich druhů dává potápěči pocit, že je v nějakém tropickém akváriu. Z více než 3 tisíce druhů, které se vyskytují v Indickém oceáně, jich tady žije asi 100. Absolutní začátečníci se s podvodním světem seznamují   nejprve ve sladkovodních bazénech. Každou středu předvádí Philippe potápění v bazénu novotelu Coralia. Pak se jde k „údolí začátečníků“, útesu nedaleko základny, kde se v hloubce 3 až 15 metrů objevuje fantastický svět korálového útesu a různé pestré ryby - mezi nimi ryby Picasso a klaun. I pro opravdu náruživé potápěče jsou místa vhodná k potápění v bezprostřední blízkosti centra: u útesu nebo ve vulkanických formacích v hloubkách mezi 3 a 120 metry. Nejlepší místa pro potápění se nacházejí na klidné západní straně ostrova podél asi 30 km dlouhého pruhu laguny, která začíná u St-Gilles a táhne se s několikerým přerušením až do Grande Anse na jihu ostrova.

Moře v okolí Réunionu nabízí vše po čem touží potápěčovo srdce. Hluboko do moře padají příkré stěny, neustále narušované trhlinami a dutinami. Zářivé paprsky zalévají průzračnou modrou vodu, osvětlují rozsedliny a lámou se na okrajích skal. Všude   mezi kamením z lávy se objevují různé druhy korálů, tak okouzlující, že by člověk s chutí přepnul na úsporné dýchání, aby se tu mohl zdržet co nejdéle. Fotografové si tu přijdou opravdu na své.

Poklady pirátů a vraky

U divokého východního pobřeží v blízkosti mysu Méchant (Zlý mys), kde jsou černé balvany z lávy, ztuhlé do fantastických útvarů, omývány pěnou silného příboje, prý na mořském dně leží poklady pirátů. Překvapeny hřmícím vlnobitím roztříštily se lodi bukanýrů s ukořistěným zbožím na ostrých čedičových skalách, když se tudy před 250 lety chtěli nepozorovaně dostat na pevninu. Alespoň takhle to vypráví Bibique, hledač pokladů. A když člověk naslouchá jeho příběhům za strašidelného nebo tajemného šumění listů juky, skoro by uvěřil, tak přesvědčivě to zní. Mnozí piráti jsou opravdu pochováni na hřbitově v Saint-Paul. Jeden z jejich vůdců, slavný Olivier Levasseur zvaný La Buse - Jestřáb byl zde dokonce v roce 1730 popraven. Ale jméno Bibique budí nedůvěru, protože se jedná o kreolskou slovní hříčku - o spojení slov “alambic“, což je destilační zařízení na výrobu rumu, a „boire“, francouzsky „pít“.

Lidé na Réunionu tvoří kosmopolitní mozaiku z ras, barev pleti a náboženství, která drží pohromadě díky „zázračnému lepidlu - Made in France“. Zlí jazykové tvrdí, že si své jméno vysloužil v oné noci, když se zakuckal po litru a půl rumu. Tolik alkoholu totiž jako parfémové esence protéká skleněnou baňkou onoho destilačního zařízení zvaného lambique. Réunion je totiž znám jako největší světový producent kakostové esence, základní vůně pro výrobu parfému. Tedy pohádka, vyprávěná odvážným zlodějem ohnivé vody? „Ale kdepak, v žádném případě. Nic než pravda!“ přísahá Bibique. Všechno začalo získáním jedné mapy, znázorňující místo s pokladem. Dlouhá léta se Bibique za bezesných nocí snažil vžít do způsobu myšlení pirátů; tady, u mysu Méchant odpočívá nyní kořist jeho velkého předchůdce La Buse. - „No, ale kdy tedy hodlá konečně poklad  vyzdvihnout?“ - "jamais... - nikdy.“ Nakonec stejně připadne francouzskému státu všechno, co spočívá v jeho zemi...

Historky o pokladech nejen od Bibiqua - staří rybáři ze St-Philippe dokonce přísahají, že žraloci tygrovaní se starají o to, aby poklady zůstaly na mořském dně na věky. Rumové příběhy? - Když ne žraloci, postarala se už jistě dávno láva, která v tomto místě pravidelně proudí do moře, o to, aby ukořistěné zlato bylo ve své původní podobě navráceno matce Zemi.

K výletu do vraku se nabízí Hai-Tsiang, nákladní loď z Formosy, která byla v roce 1981 potopena na západní straně ostrova a dnes slouží jako přírodní „námořní zoologická zahrada". Houby a koráli dali padesátimetrovému obru, spícímu v hloubce, nový atraktivní šat. A na palubě, kde kdysi stáli námořníci, dnes velí ryby. Není tohle ideální kulisa pro večery s videofilmem či diapozitivy?

Foto: archiv