Průmyslový palác vznikl za 9 měsíců. Jak rychle ho opraví?

21.10. 08:00 | Autor: ČTK , Vladislav Dudák | Aktualizováno: 22.10. 14:17

Průmyslový palác má být opraven nejpozději do konce září roku 2010. Podle dodatku k nájemní smlouvě na pronájem Výstaviště se společnost Incheba, která areál provozuje, zavázala použít veškeré pojistné plnění za požár na opravu objektu. Dodatek v úterý schválila rada hlavního města Prahy. O podpisu dodatku bude pražský magistrát s Inchebou teprve jednat.

Průmyslový palác byl postaven jako hlavní objekt pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891. Tehdy čelně uzavíral a dodnes uzavírá hlavní výstavní třídu. Pouze vstupní brána na Výstaviště se změnila, neboť místo dnešní poněkud zmatené kovové konstrukce u pokladen zde byla dřevěná novorenesanční brána Antonína Wiehla, která umožňovala harmonický průhled přes celé prostranství až k centrální části Průmyslového paláce

Inspirace Paříží

Průmyslový palác. Průmyslový palác byl proveden podle třetí varianty návrhu Bedřicha Münzbergera (mimo jiné architekta Palackého mostu). Ocelovou konstrukci vytvořila Českomoravská strojírna podle návrhu Ing. Františka Prášila. Autoři se však neinspirovali Eiffelovou věží, jak teď často a mylně informují média, ale vyzdívanými železnými konstrukcemi, které ohromovaly návštěvníky Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Tamní obrovský pavilon Galerie des Machines o rozponu 115 metrů udivoval tehdy současníky neméně než Eiffelovka (která se pro změnu stala vzorem pro Petřínskou rozhlednu - dílo Ing. Františka Práška). Přesto však je příznačné, že se v souvislosti s Průmyslovým palácem dodnes připomíná hlavně jméno architekta Bedřicha Münzbergera (a jemu se přičítá i novátorství této stavby), zatímco jméno inženýra Františka Práška zůstává v pozadí

Dekor jako kamufláž

Na Průmyslovém paláci bylo poprvé v české architektuře použito montovaných železných konstrukcí se skleněnou výplní. Protože však montovaná konstrukce byla pro české poměry novinkou,panovala obava, že by ji veřejnost nemusela přijmout. Kovová konstrukce se zdála přece jen příliš suchá a „užitková" - zvláště když pod ní měl být postaven i oficiální „Královský pavilon". A tak byla kovová konstrukce zčásti „kamuflována" klasickým historizujícím dekorem.

Čistší podobu měl souběžně stavěný montovaný menší výstavní pavilon Strojírna (stejní projektanti), který se však nedochoval. Výhody montovaných konstrukcí však Průmyslový palác jasně prokázal. A to nejen svou udivující velikostí a vnitřními prostorami, ale též

Křídlo shořelo. Co dál?

Magistrát hlavního města stanovil expertní pracovní skupinu v čele s primátorem, která má rozhodnout o budoucnosti stavby. V tiskové zprávě radního Milana Richtra se uvádí, že dostavba má být věrnou kopií zničené památky. Magistrát si chce ale ponechat možnost rozhodnout o konečné podobě. Pokud Incheba rekonstrukci do konce září 2010 nedokončí, převede zbývající peníze, případně celou částku, na Prahu

rychlostí vzniku. Vždyť od prvních plánů až po uvedení do provozu uběhlo pouze devět měsíců. A proto věřme, že i oprava paláce bude rychlá.

Naučit se využít estetické vlastnosti železa ale váhali i jinde. Stylová inovace odpovídající konstrukčním možnostem železa se začala v širším měřítku uplatňovat nejdříve v USA, a to zejména při stavbě mrakodrapů od 2. poloviny 80. let 19. století.

Zdobil i Mikoláš Aleš

Věž průmyslového paláce. Monumentální je zejména ústřední část paláce, nad níž se do výšky 51 metrů tyčí dekorativní věž s působivým točitým schodištěm. Sochy géniů (symbolů tvůrčích schopností) na vstupním průčelí a poprsí významných techniků na bočních křídlech jsou dílem sochařů Františka Hergesela, Antonína Procházky a Ludvíka Wurzela. Další umělci, mezi nimi například i Mikoláš Aleš, se podíleli na vnitřní výzdobě. Zvláště se pečovalo o okenní vitráže, působivý byl také kazetový zdobený strop střední části, ale i řada dalších stěn a stropů byla zdobena. Uvnitř paláce měli jednotliví vystavovatelé své vlastní stánky - jakési „pavilony v pavilonu". Ostatně nejinak tomu bývá dodnes - pouze s příklonem k větší střízlivosti, láci a... nudě. Nejmonumentálnější z výstavních stánků byl Královský pavilon ve střední části, vysoký 18 metrů. Na galerii nad ním byly dokonce umístěny varhany s 1600 píšťalami.

Před palácem stála obrovská jezdecká socha krále Jiřího z Poděbrad. Neztratila se; nyní zdobí náměstí v Poděbradech. obdobný osud potkal i jiné památky z Výstaviště.

Železo budiž pochváleno! Kromě požářů

Stavba Průmyslového paláce. Po cihlách je železo (se sklem) první stavební materiál, který byl v dějinách architektury snadno a hojně prefabrikován. Zpočátku byly železné konstrukce převážně šroubovány a nýtovány, v současnosti se většinou svařují. Nejvýznamnějšími konstrukčními kvalitami železa se ukázala pevnost v tahu (větší než u kamene), schopnost překlenout velké vzdálenosti, snadná a rychlá konstrukce, snadná možnost typizace a prefabrikace. Nejdříve se kovových konstrukcí užívalo při inženýrských stavbách, zejména konstrukcích krovů (u dostavby dómu v Mohuči již v roce 1827, ale i krov dostavby chrámu sv. Víta v Praze je kovový), mostů, pasáží, nádražních a výstavních hal.

Jako neoprávněný se naopak ukázal předpoklad o požáruvzdornosti železa. Železo i ocel se totiž při požárech poměrně snadno tavily a kovové konstrukce se nečekaně rychle mohly hroutit. Své o tom věděli zejména v USA při požárech výškových domů s železnou konstrukcí. Proto se zde nakonec stavby s kovovými nosníky musely povinně pokrývat betonovým pláštěm nebo obezdívat, aby tolik netrpěly žárem z možného požáru. Ostatně hasiči i v případě požáru Průmyslového paláce měli největší strach, aby se nedeformovala žárem a případně nezhroutila kovová konstrukce.