Přes tajemné písky Čolistánu

18.01. 07:00 | Autor: Viera Langerová

Jako cestovatelský nováček jsem byla přesvědčena, že pouště jsou v Pákistánu jedině v Balúčistánu. Možná mě svedla působivá instalace v etnografickém muzeu Lok Virsa, které si v Islamabádu nesmí nechat ujít žádný návštěvník této krásné a nešťastné země.

Když jsem stále častěji slyšela o Čolistánu, nastal čas doplnit si chybějící turistické vzdělání. Sympatické letadélko dopraví zájemce nejdřív do Bahawalpuru, města, které dalo jméno největšímu indickému knížectví. Spolu s Multanem a Kalatem byly nejzápadnějšími britskými državami, hraničícími s uzemími sindhských emírů, o které měli Britové v 18. století eminentní zájem při nástupu na svůdný a nedobytný Afghánistán.

ČTĚTE TAKÉ: Do paláce pověrčivé manželky v Bahawalpuru

Pevnost je obrovská. Čolistán ukazuje svou nejpůvabnější tvář na jaře. Naše výprava ho objevuje před Velikonoci. Je po několikatýdnových deštích, všude zeleň a natěšené stáda řádí mezi křovím. Tato poušť na jihu Pandžábu je součástí největší indické pouště Thar a po krátké cestě džípem skýtá nádherný pohled na masivní pevnost Derawar. Je dosud soukromým majetkem a klíče vlastní rodina Abbasiovců, zakladatelú knížectví. Máme štěstí a tedy i povolení vyšplhat k bráně a vejít do toho, co zůstalo z pýchy Čolistánu. Nádvoří plné trosek je plné místních rodinek a skotačící mládeže.

Do hrobek se nesmí

Nabídka nastrojeného velblouda. Pevnost podle všeho vznikla roku 1733 a s naším průvodcem řešíme rozporná historická data. On tvrdí, že ji dal postavit Radža Dahir, hindský vládce, naše literatura uvádí, že to byl Sadik Mohammed Chan I., první navab (vládce) Bahawalpuru. Součástí rozsáhlého komplexu jsou i paláce, kde se v podzemí a díky důmyslném systému větrání můžete přesvědčit, že se v pouštním horku dalo celkem příjemně přežít. Nechybí samozřejmě mešita. Provází v ní zástup chlapečků s barevnými autíčky na baterky. Vrcholná atrakce je ovšem jízda nazdobenými velbloudy kolem pevnosti.

Vstup do rodinných hrobek nedaleko pevnosti se už na turisty nevztahuje. A tak se brodíme pískem kolem malebných věžiček s nadějí, že se objeví nějaký kouzelný dědeček s klíči. I když jsme čekali marně, večer se vedle hotelu slaví otevření výstavy místních květinových spolků. Vyhrává kapela v pákistánsko-skotských kostýmech. Jako čestný host sedí v první řadě Sadik Muhammad Chan Abbasi V. Možná měl i klíče.

Foto: Viera Langerová

Autor: Viera Langerová