Oceán mě láká nekonečností, říká ostravská lékařka

02.06. 13:47 | Autor: ČTK

Obeplout svět na plachetnici není idylická dovolená, ale těžká práce a neustálý strach o život. Na jedné straně obavy, dřina a stesk po domově, na druhé nádherný prostor, těsné obklopení přírodou a miliony hvězd, které lze spatřit jen na širém moři. Nekonečnost oceánu stále přitahuje ostravskou lékařku Karin Pavloskovou, která během dvou let proplula celý Atlantský i Tichý oceán a část Indického.

O dobrodružných plavbách napsala už druhou knihu Drama mezi oceány, která vyšla v květnu. Kniha je volným pokračováním Mořeplavecké odysey z roku 2005 a jednatřicetiletá lékařka v ní popisuje plavbu Karibským mořem, kde se loď dvakrát nebezpečně převrátila.

"Možná předkládám čtenářům drastické zážitky, ale nám šlo opravdu o holý život. Málem jsme zemřeli, když se nám utrhla kotva v obrovských vlnách, které nás hnaly na železné piloty. Jen zázrakem jsme nastartovali motor a dostali se z toho," řekla mořeplavkyně.

Pro malou plachetnici nebylo také jednoduché proplout Panamským průplavem, směrem na Galapágy se musela posádka vyrovnat naopak s úplným bezvětřím a silnými protiproudy. V závěru knihy vypráví lékařka o přeplutí Tichého oceánu, kde dvoučlenná posádka strávila na moři 45 dní, aniž loď kohokoli potkala.

Karin Pavlosková si oblíbila plachetnice při svém pobytu v Jižní Americe, kapitánské zkoušky složila v Chorvatsku a jen náhodou se dostala do posádky plachetnice s názvem OK námořního kapitána Oldy Karáska. "Plavba v roce 2003 měla být původně jen dovolená, ze které se ale stal vyhazov obvodní lékařky. Domů jsem se vrátila až za rok, protože se plavba postupně prodlužovala," vzpomínala.

Délka plavby totiž podle ní závisela na samotné plachetnici s příznačným názvem "V pohodě". Devítimetrovou plachetnici si před 25 lety vyrobil jachtař pro brněnskou přehradu, nový majitel Olda Karásek s ní přeplul Atlantik nejméně pětkrát. "Laminátová loď domácí výroby byla v tak dezolátním stavu, že jen na ní záleželo, jestli a kdy poplujeme dál. Ale měla už něco za sebou, a tak vydržela i naši plavbu," dodala lékařka.

Dvoučlenná posádka na lodi zažila celou řadu těžkých okamžiků, ale Karin nejraději vzpomíná na pomoc ekvádorských rybářů. "Těsně před Galapágami nás bez nafty hnal proud špatným směrem. Byla to beznadějná situace, nevěřili jsme, že se z rovníkové oblasti bez větru dostaneme. Chudí rybáři si nejdříve mysleli, že jsme piráti, ale když viděli, jak se tam potácíme, připluli blíž. Dali nám naftu a jídlo a byli jednoduše šťastní, že nás zachránili. Krásné setkání...," řekla.

Na karibských ostrovech se lékařka snažila léčit domorodce, kteří potřebovali také léky. "Neměla jsem jich plnou loď, takže jsem se spíš snažila pomoci jim radou a určením diagnózy. Ale oni jsou velmi tvrdí a zvyklí obejít se bez lékařské pomoci, takže nebyli příliš nároční," dodala.

Na ostrově Tuvalu jí místní lékaři nabízeli práci v nemocnici, kde byli v tu dobu jen tři lékaři na deset tisíc obyvatel. "Nabízeli mi plat 100 000 dolarů, pokud zůstanu tři roky. Ty konce světa na korálových ostrovech jsou sice krásné, ale pro evropského člověka je to vězení. Nemáte v něm co na práci, nemáte čím zaměstnat mozek, ostrov projdete za dvě hodiny tam i zpět a dál?" vysvětlila cestovatelka, která nyní pracuje jako záchranářka v Ostravě.

"Práce záchranářky mě baví, je pestrá a adrenalinová. Noční služby můžu mít pořád, protože mám trénink z plachetnice, kde jsme se ve dvou lidech střídali u kormidla po třech hodinách celý den i noc, takže jsme také moc nespali," řekla lékařka s tím, že jí k cestě kolem světa stále chybí proplout část Indického oceánu kolem Afriky.

Foto: archiv

Autor: ČTK