Malý výlet, který oči léčí

Jabloň nebo jablka má ve znaku několik měst a městeček, ale Jablonné v Podještědí k nim kupodivu nepatří. Pyšní se na štítě široce rozkročenou trojdílnou věžovou bránou. Koneckonců bylo opevněné (a důkazy o tom jsou místy pěkně zachovány), tak proč ne. A navíc - věžová brána byl vždy prestižnější opevňovací prvek než brána mezi dvěma věžemi. Pro porovnání poslouží Staroměstská mostecká věž a Malostranské mostecké věže Karlova mostu.

Jablonné je hezké město v hezké krajině, a protože rád jezdím vlakem, tak jsem si jej užil od vznosně historizujícího nádraží až ke klášteru (tam máme namířeno) docela dost, protože železnice vede poněkud stranou.

Jedno z nejstarších měst na severu Čech

Kdy zdejší osada přesně vznikla, známo není, ale první písemná zpráva se objevuje v roce 1249 v listině Havla z Lemberka z rozrodu Markvarticů, důvěrníka krála Václava I.
Lemberk je půvabný „hradozámek" u nedaleké obce Lvová a vede k němu příjemná procházka. Ale tam se vydáme až někdy jindy. Skutečností zůstává, že je Jablonné jedním z nejstarších měst na severu Čech. Procházela jím důležitá obchodní stezka z Prahy do Lužice, před měnovou reformou krále Václava II. v roce 1300 se zde zřejmě krátce razily mince. Nejdelší dobu patřilo město pánům Berkům z Dubé, významnému rodu z rozrodu Ronovců (to jsou ti, co mají v erbu zkřížená břevna - ostrve).

Město dones tvoří památkově hodnotný celek a v roce 1992 v něm byla vyhlášena městská památková zóna, o tři roky později ještě rozšířená.

Ale teď již k bývalému dominikánskému klášteru. Nelze si jej nevšimnout, protože dodaleka se vypíná jeho monumentální kostel sv. Vavřince.

Klášter praktické Zdislavy

Klášter založil někdy mezi rokem 1250 a 1252 Havel z Lemberka se svou ženou Zdislavou z Lemberka. A byla to právě ona, která dala klášteru jeho duchovní rozměr, trvající až do současnosti, a i prakticky se o něj (stejně jako o celé panství) starala, neboť její manžel byl neustále na cestách.

Byla to vzdělaná a praktická (já vím, to se obvykle nezdůrazňuje, protože u ženy je přece nejdůležitější oddanost a pokora... hú!) Zdislava, která využila své konexe (mimo jiné s dominikánským klášterem v Kolíně nad Rýnem, kde působil významný myslitel a léčitel Albert Veliký) a povolala do Jablonného tehdy nový církevní řád - dominikány, kteří dále přispívali k šíření víry i vzdělanosti v okolí. Za husitských válek byl klášter poškozen a poté skomíral a jeho skromná obnova začala až v roce 1510.

Současnou barokní podobu získal na konci 17. století a v letech 1699 až 1722 byl při klášteře postaven nový monumentální vrcholně barokní kostel sv. Vavřince. Stavbu financoval hrabě Berka z Dubé, a ten se po odmítnutí domácího návrhu obrátil ve Vídni na proslulého architekta Johanna Lukase von Hildebrandta, který Jablonné navštívil, vypracoval plán a vyrobil dřevěný model. Slavný architekt pak několikrát osobně dojel dohlédnout, jak stavba pokračuje. V roce 1706, právě když se připravovalo vyzdvihnutí tamburu (válcového nástavce, na který dosedá kupole) však zemřel Berka z Dubé a přívod peněz pro dominikány se značně omezil.

To se projevilo i na úpravách stavby, naštěstí však zejména na jejích dekorativních detailech. Přesto se však Lucas Hildebrandt vzdal vedení stavby s tím, že by jako architekt ztratil čest, kdyby v ní dále pokračoval.

Stavba však s jistými změnami a pomaleji byla přesto dokončena a dnes ji vnímáme jako jednu z nejvýznamnějších památek baroka v českých zemích.

Dlouho se z nové stavby, do níž byly přeneseny ostatky Zdislavy z Lemberka, dominikáni těšit nemohli, protože v roce 1786 byl v josefínských reformách klášter zrušen.

Chrám o půdorysu protáhlého kříže elegantně stoupá nejen do výše, ale zahlubuje se i pod zem, neboť jsou pod ním tři podlaží katakomb, sahající až do hloubky 39 metrů od základny kostela.

Menší velká bazilika

V roce 1996 byl chrám povýšen na basilicu minor (menší baziliku) a bylo rozšířeno jeho zasvěcení na chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy. To, že jde o „menší baziliku", nemá nic co dělat s jeho velikostí. Je to pouze církevní titul udělovaný mimořádně významným chrámům. Titul basilica maior (větší bazilika) je přitom rezervován pouze čtyřem papežským chrámům v Římě.

Památku Zdislavy z Lemberka však nepřipomíná pouze tento chrám, ale tradičně zejména Zdislavina studánka při cestě na Lemberk. Její léčivá voda prý osvěžuje zejména oči a ty budou rozhodně po návštěvě dominikánského kláštera a monumentálního chrámu pořádně znavené.

Svatá Zdislava a genderový náhled 13. století

Zdislava (* po 1222; † 1252) byla dcerou moravského šlechtice Přibyslava u Křižanova, jednoho z důvěrníků krále Václava I. Stala se ženou Havla z Lemberka a výrazně se zasloužila o kultivaci jeho panství. Vynikala léčitelstvím, pečovala o chudé a nemocné.

Poté, co Havel z Lemberka spolu s Boršem z Riesenberka v bitvě ve jménu krále Václava I. porazili odbojnou šlechtu (která si do svého čela postavila králova syna, tehdy nezkušeného Přemysla Otakara, pozdějšího krále), Zdislavina aktivita ještě vzrostla. Z její iniciativy dal Havel postavit špitál, kde pečovala o raněné a získala pověst léčitelky, která byla obdařena schopností činit zázraky.

Přeneseme-li tento příběh do roviny všední, máme zde klasický vzorec: muži se kvůli principům a politice zabíjejí a mrzačí a pokorné ženy je pak léčí. Ale bylo by nekorektní na dobu středověku aplikovat přísně genderovou problematiku, tak to berte jen jako poznámku na okraj.

Již v době svého života byla Zdislava považována za světici a tato pověst časem jenom sílila. Tak například v Dalimilově kronice z počátku 14. století můžeme číst, že „pět mrtvých vzkřiesila a mnoho slepých prosvietila" - tedy kromě dalších činů mimořádné obětavosti. Za svůj krátký život, naplněný mimořádnou aktivitou, stačila ještě porodit a vychovávat čtyři děti; a boží milostí skutečně asi obdařena byla, neboť se všechny dožily dospělého věku, což v té době byl malý zázrak. Sama však odešla na věčnost brzo a byla pochována v kostele právě založeného kláštera.

Její kult v dominikánském klášteře i lidová úcta k ní, zejména jako léčitelce očních nemocí, se udržovala po staletí, ale až v roce 1907 byla papežem Piem X. prohlášena za blahoslavenou (což je jakýsi předstupeň před svatořečením) a v roce 1995 za svatou.

Velmi by její zázračná moc pomohla v době první světové války, kdy byl na okraji Jablonného vybudován internační tábor pro válečné zajatce, zejména Rusy. Bylo jich asi 14 000 a mnoho z nich zemřelo na zranění a hlavně nemoci, jak dokládá i nedaleký ruský hřbitov ve vsi Lada v Podještědí.

Foto: Vladislav Dudák, info.cz, Profimedia, Wikipedia, abcsvatych.cz, czskladno.info

Čtěte dále

další zprávy