Kočí - kostel jako z pohádky

02.06. 13:52 | Autor: Vladislav Dudák

Asi čtyři a půl kilometru východně od Chrudimi a dvakrát tolik jižně od Pardubic se rozkládá ves Kočí, dříve psaná také Kotčí. Krajina kolem není příliš poutavá, ves leží už daleko od Železných hor i od typické krajiny tvořené řekou Labe. Jen na severu se v dáli vypíná téměř odevšad viditelný vrch s hradem Kunětická Hora.

Kdo ves založil, není známo, ale během 14. století se zde připomínají dvorce, dědičná rychta a zemanské sídlo pánů z Kočieho. Ve 14. a v 15. století ves koupilo město Chrudim, a tak to pak již zůstalo. V době třicetileté války ves téměř zpustla, tvrdě ji zasáhly také morové rány 17. století.

Obdobný příběh má každá druhá ves v českých zemích. Přesto ale stojí za to sem zajít, neboť se zde nachází unikát.

Dobový pohled. Středověký Bartoloměj nad bažinami

Je jím gotický kostel sv. Bartoloměje, stavba, která nás vrací
až do středověku. Často můžete číst, že je to kostel dřevěný, ale to není zcela pravda. Dřevo zde ovšem opticky převládá, a tak je tento omyl dobře pochopitelný.

Kostel vznikl nákladem královny Žofie, druhé manželky krále Václava IV. Vzpomeňme, že nedaleká Chrudim byla věnným městem českých královen, a hned nám bude její aktivita jasnější.

Svatý Bartoloměj byl založen na mírně vyvýšeném místě, obklopeném bažinami a mokřinami. Tam, kde nebyly vršky a vršíčky, se venkovské kostely stavěly takto. Symbolizovalo to vládu Boží i nad tou chaotickou a nebezpečnou částí světa a zároveň kostely většinou sloužily i jako útočiště pro okolní obyvatele v době nebezpečí.

Střecha měla chránit před deštěm most, ne lidi. Přístup ke kostelu sv. Bartoloměje, respektive jeho zvonici, vede po dřevěném mostě, který spolu se zvonicí dává kostelu jeho osobitý charakter. Ten dnešní most však pochází až z doby barokní, zřejmě z toku 1721. Je dubový, osmnáct metrů dlouhý a je chráněn sedlovou střechou, pokrytou šindelem.

Ano, účelem té střechy bylo chránit před vlhkostí především dřevěný most, nikoli lidi, kteří si v dřívějších otužilejších dobách z deště jistě moc nedělali.

Hlavní loď. Ve spodní části je most chráněn a zároveň zdoben bedněním a vstup na něj je střežen dubovými vraty. Na obou stranách je ukotven na dvou pískovcových blocích a jeho střední část podepírají dva pískovcové pilíře. Kolem to voní dřevem a travou a je zde mile.

Stavitelé z Pražského hradu

Samotný kostel stavěli zřejmě bratři Jan, Petr a Oldřich Lútkové, kameníci a stavitelé z královské huti Pražského hradu. Z jejich stavby se zachoval polygonální presbytář s křížovou klenbou a stěny lodi se zbytky gotických konzol. Klenba lodi se však nezachovala, neboť byla zničena zřejmě za třicetileté války. Kamenná a zaklenutá je ještě sakristie, do níž se vchází sedlovým portálem a na jejíž jižní straně je prolomeno gotické okénko. Zborcená klenba hlavní lodi byla nahrazena dřevěným deskovým stropem z roku 1678, zdobeným květy tulipánů (tehdy ještě stále dost vzácných), zvonků, růží a jiřin. Z té doby pochází také kruchta.

Celkový pohled. Dominantní částí kostela sv. Bartoloměje je jeho zvonice - 29 metrů vysoká věž, přistavěná před jeho západní průčelí v roce 1666. Právně do ní ústí onen dřevěný most.

Zvonice vyrůstá nad pětibokým základem a končí osmihranným jehlanem. Její základní kostru tvoří čtyři nahoru se zbíhající sloupy z jedlového dřeva, další výztuhy (vzpěry, krokve, vaznice, stojky - o tom všem se dozvíte při prohlídce kostela) jsou však dubové. Dřevěným šindelem je zvonice pokryta i zvenčí, a to od vrcholu až k zemi. Na zvonici jsou dnes umístěny dva zvony - sv. Bartoloměj z roku 1496 a sv. Vavřinec z roku 1562. Menší umíráček byl roztaven pro vojenské účely v době druhé světové války.

Krajina s Kunětickou horou. U Chrudimi nejen do Kočí

Kostel sv. Bartoloměje ve vsi Kočí je
přístupný s výkladem. Je ale dobré se předem objednat; ochotnou kustodkou je paní Iveta Mrázková, kontakty najdete na internetu.

Krajina kolem Chrudimi oplývá řadou památek a směrem na Železné hory nebo na Vysočinu i přírodními krásami. A tak kostel sv. Bartoloměje v Kočí může být jen první zastávkou.

Foto: Vladislav Dudák, Profimedia (2x)

Autor: Vladislav Dudák