Japonský ostrůvek Hašima je chmurným svědkem minulosti

15.03. 20:00 | Autor: ČTK , AFP

Malý japonský ostrůvek Hašima se podobá obrovské bitevní lodi.

Jeho ponuré obrysy vystupují z moře. Hašima, malý japonský opuštěný ostrov, byl v roce 1960 nejhustěji obydleným místem na světě, miniměstem zcela zasvěceným těžbě uhlí pod mořem.

Jak se loď blíží k jeho břehům, odhaluje ostrov podobající se obrovské bitevní lodi, který spadá pod správu města Nagasaki, vysoké budovy střežené betonovou zdí.

Ve hře světla a stínů vystupují jejich oprýskané fasády, okna bez skel a kostry ze zrezivělého železa jako svědci prudké industrializace, kterou Japonsko zažilo od poloviny 19. století do počátku 20. století.

V roce 1960 byl ostrůvek Hašima nejhustěji obydleným místem na světě. Ostrov, opuštěný a ponechaný na pospas tajfunům od uzavření dolu v roce 1974, se v roce 2015 dostal na seznam světového dědictví UNESCO. Ostrov se také objevil ve filmové bondovce Skyfall.

Z lodi vystupují turisté přísně střežení průvodci v červeném oblečení. Nijak to však neruší dravé ptáky, kteří vzlétají nad střechami pokrytými zelení.

Třiašedesátiletý Minoru Kinošita se přijel podívat na svůj drahý ostrov přezdívaný Gunkandžima (obrněná pancéřová loď) a na budovu, v níž se narodil a která je první japonskou stavbou ze železobetonu postavenou v roce 1916.

"Přijel jsem sem již mnohokrát a pokaždé zjišťuji, jak je moje rodné město ve stále větším rozkladu," říká.

Až do třinácti let neznal nic jiného než tento miniaturní ostrůvek, který měří 480 na 160 metrů, se školou, s bazénem, tržištěm, obchody, zelinářskými zahrádkami na střechách, nemocnicí i vězením.

V těsném labyrintu budov, kde samota neexistovala, se žilo po čtyřech i více osobách v místnostech o deseti až 12 metrech čtverečních. Nejvíce lidí tu pobývalo v roce 1960: téměř 5300 osob na ploše 6,3 hektaru. Podle prefektury Nagasaki to bylo v té době nejhustší osídlení na světě. Byl to živý a solidární svět podobající se hornickým městečkům v Nord-Pas-de-Calais ve Francii, v Belgii a v Británii.

Stejně jako jejich evropští kolegové i zde horníci dobývali uhlí za strašlivých podmínek: uhlí se těžilo celých čtyřiadvacet hodin v osmihodinových směnách až 1000 metrů pod úrovní moře.

"Vlhkost vzduchu tu byla přes 95 procent, vzduch byl těžký. K tomu přidejte uhelný prach, který se mísil s naším potem. Končili jsme směnu černí od hlavy až k patě," vzpomíná devětasedmdesátiletý Tomodžo Kobata. Nemluvě přitom o výbuších důlního plynu a neštěstích, které za 84 let existence dolu stály životy 215 mužů, a silikóze, nemoci způsobené vdechováním prachu.

Opuštěný ostrov je od roku 1974 na seznamu světového dědictví UNESCO. Ostrov je také poznamenán nucenou prací Číňanů a Korejců z doby japonské okupace Koreje v letech 1910-1945 a Mandžuska v letech 1932-1945.

"Gunkandžima je prokleté místo!" prohlásil nedávno místopředseda čínského sdružení osob, které tam prožily nucené práce, Čang Šan, podle něhož je statut, který ostrovu přiřklo UNESCO, "znesvěcením a šokem pro oběti".

Na ostrově vykonávalo nucené práce 204 Číňanů. Společnost Mitsubishi Materials, nástupkyně Mitsubishi Mining, která převzala těžbu v roce 1890, započala s odškodňováním čínských dělníků z japonských dolů. Na místě jednoho z nich chce společnosti postavit památník.

"Čínští dělníci si dnes přejí, aby japonská vláda uznala, co se dělo v minulosti, jako to učinila Mitsubishi," říká Čang Šan. "Nevzdáme se."

Tokio se v červenci 2015 zavázalo, že učiní opatření vedoucí k uznání toho, že ve 40. letech minulého století byl velký počet Korejců a dalších odvlečen do Japonska proti své vůli a nucen pracovat ve velmi tvrdých podmínkách.