Jak vysoko musíte za sněhem a kdy bude svítit sluníčko?

17.11. 07:00 | Autor: Radek Holub

Absolutní nadmořská výška samozřejmě hraje významnou roli, pokud jde o celkový úhrn sněhu od podzimu do jara. Čím výše položené místo, tím dříve sněží, a podklad se může vytvářet třeba od října. Některá střediska bez ledovců jako Sölden nebo Gurgl si proto mohou pravidelně dovolit otevřít již začátkem listopadu. Na jaře se sníh také drží déle.

Podzimní a jarní měsíce jsou přitom statisticky mnohem bohatší na srážky než průměrný prosinec nebo leden. Relativní výhoda delší sněhové sezony vysoko položených středisek ale nezaručí vždy lepší lyžařské podmínky. Teplý a suchý podzim 2005 způsobil, že ještě v polovině listopadu zely i na nejvýše položených tratích v Alpách jen kameny a po sněhu ani památky. Vydatné prosincové nadílky sotva stačily vytvořit nutný podklad (ještě o Vánocích se mnohde lyžovalo velmi omezeně!), zatímco v níže položených „travnatých" areálech to bohatě stačilo a podmínky vládly fantastické. Výše položená místa jsou také více ohrožována větrem, který mnoho sněhu „odnese" - snadno vzniknou vyfoukaná místa, plotny a na závětrných stranách hřebenů naopak návěje, které jsou startovacím roštem pro laviny.

Hranice sněhové spolehlivosti

Kde je tedy hranice sněhové spolehlivosti? Nikde. Dá se tušit, že zhruba od výšky 2 000 m. n. m. během lyžařské sezóny nehrozí žádná drastická obleva, které by podlehl všechen sníh. Ta naopak visí nad všemi domácími středisky a v Alpách nad těmi, kde se lyžuje v hranicích lesa (cca 1 500 m n. m.) - tehdy obvykle odolá jen technický sníh. V posledních letech se řada středisek trápila (fénovou) oblevou nebo suchem v začátku sezóny - např. mnohá rakouská střediska v prosinci 2002 zápasila, aby se vůbec lyžovalo. Akutní nedostatek sněhu sužoval západní část Alp v začátku sezóny 2004/05, 2005/06 a samozřejmě i neslavné 2006/07.

Kdy se tedy nemusíme bát nedostatku sněhu? Spolehlivé datum neexistuje, nicméně s vysokou pravděpodobností bude v níže položených centrech dostatek sněhu ve vrcholu zimy (od konce ledna do začátku března) a v těch výše situovaných na konci zimy a hlavně zjara (od poloviny února do začátku dubna). Čistě statisticky leží ve 2 000 m. n. m. nejvíce sněhu v dubnu, ovšem mnohem problematičtější to bude s jeho kvalitou. Na severních svazích a na ledovcích se lze oddávat prašanu ještě během celého dubna (či dokonce května), na slunečných svazích už jen příležitostně po vydatném sněžení spojeném s ochlazením. V uplynulých třech letech panovaly v Alpách výborné podmínky pravidelně začátkem března (prašan, mráz), ale po několik let předtím v tomto období už přicházelo zcela jarní počasí, kdy v nižších polohách i nestydatě zapršelo.

Nejlepší hory na opalování

Lyžařův klimatický rébus se ještě více zamotá, jakmile budeme kromě sněhové pokrývky sledovat také množství slunečního svitu. Velmi zhruba je nepřímo úměrný množství sněhu, ale záleží kdy a kde. Horský labyrint Alp zvládne oblačnost připravit o spoustu sněhového nákladu na jedné straně hor a na druhé oblaka přinutit k rozplynutí a nechat své hřebeny vyhřívat sluncem.

V evropské zimě převažuje proudění vzduchu (a tedy oblačnosti) ze severozápadu až severu, díky čemuž slunce nejčastěji těší návštěvníky jižního alpského oblouku - ve francouzských Jižních Alpách, v italských Alpách a Dolomitech, ve švýcarském Wallisu, Ticinu a Engadinu a také v rakouských Korutanech. Tlakové níže rády spočívají nad Baltským mořem, a proto se nebe častěji škaredí zejména v severovýchodní části Alp (a také v našich Krkonoších). Západní alpský oblouk naproti tomu nezřídka zalehne tzv. azorská tlaková výše, která sem nevpustí žádnou oblačnost. Jakmile proudí ze západních směrů do Alp vlhký vzduch, neomezován brzdícími účinky tlakové výše, je nevlídně jak ve Francii, tak ve Švýcarsku a Rakousku. V Itálii počasí závisí na tom, zda jde spíš o severozápadní, nebo jihozápadní vítr.

Ačkoliv to není tak časté, může se tlaková níže a s ní hustá oblačnost vytvořit nad Středomořím, a pak se v italských Alpách lyžaři moc neopálí - naopak na severní straně hor (typicky v Rakousku) může být, přinejmenším přechodně, velmi slunečno a díky fénovému efektu hor i teplo. Vysokohorské polohy těží mnoho slunečných dní z inverzního charakteru počasí - údolí přikrývá mlha, hory jsou bez mráčku: to je obvyklý jev zimních tlakových výší, které jsou jaksi líné, moc se nepohybují, a ani vzduch se příliš nestěhuje. Studený (a těžší) vzduch pak místně klesá z horských svahů do údolí, zatímco ten teplý (lehčí) stoupá do hor. Vlhkost v chladném vzduchu kondenzuje a tvoří oblak, či spíše hustou deku, jež jako poklička přikryje mrazivé nížiny a údolí.

Slunečný leden, světlý březen

Podzimní a jarní měsíce jsou bohatší na srážky než zimní a slunce má tedy více šancí v zimě. Skutečně, leden je pravidelně alespoň z jedné poloviny v horách velmi slunečný, avšak také mrazivý a stále s dost krátkými dny. V březnu občas vydrží nebe bez mráčku týden, málokdy déle - povětrnost je již proměnlivější -, zato dny jsou již poměrně dlouhé, a slunce v absolutním měřítku svítí déle (ještě výrazněji to platí pro duben), nehledě na to, že ani teploty už nebývají nesnesitelné. Tolik oblíbený únor je zvláště v severní části Alp často rušen zmíněnými vlhkými proudy ze severozápadu, a tedy rovněž nespolehlivý (špatné počasí se dokáže udržet i několik dní). Kdo touží po slunečné lyžovačce, nechť vyrazí jižněji, anebo na poslední chvíli podle počasí.

Foto: Profimedia

Autor: Radek Holub