Indie má Bollywood, Pákistán Lolywood

16.06. 15:15 | Autor: Viera Langerová

Do Coocos´ Den v Láhauru chodí i státnické návštěvy. Vyhlášená restaurace a zároveň galerie je místo, odkud je vidět na důstojnou mešitu Badšahi, a zároveň do rozpustilé čtvti Šahi Mohala. Sem se k večeru stěhují hosté za dobrým jídlem, ale také kvůli jiným radostem.

"Všechny herečky jsou prostitutky," slyším občas od místních mrávokárců. Není to tak docela nepravda. Producenti z pákistánského Lolywoodu (nedaleko Láhauru) si pro hrdinky svých filmů chodí právě do čtvrti Šahi Mohala nebo také Hira Mandi (doslova Diamantový trh). A diamanty?

Obraz Iqbala Hussaina. Po večerech zde tančí a zpívají mladé dívky. Kromě toho nabízejí i obvyklé menu těchto míst pro pány. Méně problematickou pověst mají televizní herečky. Jestli některá ze zdejších tanečnic sní o té pravé kariéře, musí do Indie, nebo na obrazovku televizoru.

Cooco´s Den ("Skrýše") je spojená právě s touto částí láhaurského společenského života. Její majitel, Iqbal Hussain, je synem jedné z prostitutek. Je zároveň malířem a stěny jeho starého rodinného sídla, tři sta let starého haveli (paláce), zdobí obrazy prodejných žen. Stylová budova i její zařízení připomíná mnohé ze skvostného mughalského indo-perského stylu, importovaného prvními mughalskými vládci.

Bohové v kavárně

Stylový interiér restaurace-galerie, plný vzácných kusů starého nábytku, dotvářejí i náboženské symboly.

Bez zbytečného puritanizmu zde sedí v okně opička Hanuman, hinduistický bůžek, převtělení hinduistického boha Šivy a v posledním patře bělostná soška panny Marie s pozadím mešity Badšahi, historického centra Láhauru. Dlouhé noční stolování provázejí svým světlem olejové lampičky diyas.

Dřevěné krajky

Krajkovité ozdoby vznikly kvůli horku. Bohatá výzdoba dřevěných i mramorových součástí mughalských interiérů na první pohled uchvátí svou jemnou nádherou. Ta ovšem měla svůj praktický význam. Čím "krajkovitější" byly stěny různých paravánů oddělujících jednotlivé části interiérů, tím více se zvyšovala cirkulace vzduchu, což přinášelo v tíživém horku zdejšího klimatu úlevu. Říkalo se jim džali.

Koření na špičce jazyka

Na rozdíl od Indie je v Pákistánu masa dost, a někdy víc, než je milé. I když voňavé kebaby s jogurtovou raitou (jogurt s nastrouhanou okurkou a kořením) a dlouhou rýží basmati nebo kuřecí tikka (marinované, osmahnuté kousky masa) s mangovým čatní a k tomu teplé čapati (chlebová placka) dokáží člověka nejenom zbavit nostalgie po řízku s bramborovým salátem, ale směsicí nových chutí zdokonalit jeho gurmánství. V Cooco´s Den se jí hodně a velice chutně. Stačí si na internetu přečíst nadšené ohlasy bývalých a jistě i budoucích hostů.

Dřevěná kolébka. Budova restaurace je vysoká a několik poschodí s kuchyní v přízemí by obsluhu na všech úrovních ztěžovalo. Jídlo se proto naloží dole a nahoru vytáhnou číšníci kovový tác na červeném laně. Pozorovat tyto úkony je víc než zajímavé. Tady se zkrátka nenudíte.

Pro rodiče s dětmi nebo pro hosty, které tlak společenského styku unavil dříve, než předpokládali, jsou tady něco jako dřevěné kolébky. Můžete usnout, kdy se vám zalíbí. Je to dům, kde se přítomnost raduje z minulosti a jejich citu pro krásu všeho, co je lidské.

Foto: Viera Langerová, urbanpk.com

Autor: Viera Langerová