Havlíčkův Brod a temný stín hlásného Hnáta

13.09. 07:30 | Autor: Vladislav Dudák

Je to velké okresní město na Sázavě na Vysočině. Důležitá železniční křižovatka. A odpradávna i důležité centrum na Haberské cestě, spojující Moravu s Čechami. I když se do něj dá vlakem dostat doslova ze všech stran a ani silnice v tom nezaostávají, velká část turistů tudy pouze projíždí nebo zde přestupuje.

A to na zdejším gymnáziu kdysi učiteloval Vilém Kurz, jeden ze zakladatelů Klubu českých turistů (kamenná rozhledna po něm pojmenovaná se tyčí na nejvyšším vrcholu Českého lesa - na Čerchově). Je to škoda, zastavit by se alespoň nakrátko měli.

Od hornické osady k průmyslovému městu

Pásmo stříbrných rud se táhlo od Jihlavy přes Čáslav až ke Kutné Hoře, ba i Kolínu. A po tom pásmu putovali kdysi dávno středověcí prospektoři. Zakladatelem zdejší hornické osady (asi roku 1251) u brodu přes Sázavu se stal Smil z Lichtenburka, významný velmož a zakladatel rodu Lichtemburků (se sídelním hradem Lichtemburk, dnes Lichnice). Ten dostal zdejší kraj jako léno za své věrné služby královi Václavovi I. A po něm se osada jmenovala Smilův Brod. Již v roce 1269 byl nazýván městem. Usazovali se zde zejména němečtí osadníci a poté, co převládli, se osadě začalo říkat Německý Brod. První zmínka o tomto jméně pochází z roku 1308.

Stará radnice s Brodskou smrtí. V době husitských válek se do města v roce 1422 uchýlil císař Zikmund se svým dvorem. Jan Žižka však donutil císařské vojsko k ústupu, město dobyl a na jeho troskách vyhlásil svůj proslulý Vojenský řád.

Město pak zůstalo sedm let pusté a to byl konec dolování ve městě. To dále prosperovalo zejména ze svého postavení na obchodní stezce a v roce 1637 bylo povýšeno na královské město.

Město bylo občas sužováno válkami, jindy morovými ranami a požáry. Ten největší vypukl v roce 1662. V 19. století město vynikalo svým školstvím a rostl zde průmysl.

Dne 5. května 1945 se město přejmenovalo na Havlíčkův Brod podle slavného rodáka z nedaleké (Havlíčkovy) Borové - Karla Havlíčka Borovského, jenž ve městě dlouho působil.

Dnes Havlíčkův Brod známe zejména díky velké tiskárně a podzimnímu knižnímu veletrhu. Ten se tentokrát bude konat 9. a 10. října, a tak je čas se připravit.

Po náměstí

Havlíčkovo náměstí. Střed města byl v roce 1990 vyhlášen městskou památkovou zónou. Domy na náměstí, často s bohatými barokními a pozdně barokními štíty, jsou v jádru středověké a mají obvykle hluboké sklepy. Plochu náměstí zdobí barokní kašna se sochou Tritóna a barokní mariánský morový sloup. Do severovýchodního rohu náměstí zasahuje v jádru gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož zvonici je zavěšen jeden z nejstarších dochovaných zvonů u nás. Má jméno Vilém a byl ulit v roce 1335.

Chmurné dědictví hlásného Hnáta

Štáflova chalupa. Na náměstí stojí pozoruhodná pozdně renesanční Stará radnice, která je uprostřed opatřena vyvýšenou atikou s hodinovou věží se dvěma ciferníky. Mezi nimi ve výklenku se nachází zdejší rarita - tzv. Brodská smrt, kostlivec zvaný Hnát, držící v ruce kosu a latinský nápis QUA HORA NESCIS, čili Kterou hodinu (udeřím) nevíš. Před Hnátovou hrozbou se lze schovat do sklepení do zdejší vinárny.

A v kamenném mostě přes Sázavu je vezděn takzvaný Hnátův kámen, označující místo jeho smrti. Kdo že byl onen neblahý Hnát? Městský hlásný, který zradil město ve sporu s Jihlavou a dal Jihlavským zvoněním znamení k útoku. Útok však byl odražen a Hnát byl shozen brodskými ženami do příkopu a ukamenován.

A další cennosti

Mariánský sloup. Je jich dost. Patří k nim například další kostely, augustiniánský klášter a zejména Štáflova chalupa v sousedství klášterního kostela. Ta vznikla v polovině 16. století, je celistvě zachována a je raritní, protože zřejmě již od počátku byla vybavena kamny, a ne pouze dýmnou jizbou.

Tři tipy, kam v Havlíčkově Brodě
1. Historické centrum města - Havlíčkovo náměstí se Starou radnicí (s Brodskou smrtí) a městským kostelem.
2. Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod.
3. Štáflova chalupa u augustiniánského kláštera.

Foto: Vladislav Dudák, webové stránky města: www.muhb.cz (Štáflova chalupa)

Autor: Vladislav Dudák