Hausbótem po meklenburských jezerech

26.03. 11:45 | Autor:

Rovná meklenburská krajina, z níž se tu a tam nesměle zdvihají zelené koberce lesů, je přímo ideálním terénem pro pěší túru nebo jízdu na kole. Pokud vás však k výletu zlákají lesklá zrcátka vodních ploch, rozhodně nechoďte po břehu. Zdejší jezera i historické památky se mnohem lépe objevují z paluby hausbótu.

Malé plavidlo zvané penichette (penišet) pomalu bafá ve stínu zeleně, lemující břehy. Sluneční paprsky si pohrávají v korunách stromů, po chvíli zavane lehká bríza a nechá je přeskočit na stříbrně pobleskující vodní plochu. Vzduch má čerstvost podzimního lesa a vážky nám ve svém nikdy nekončícím letu předvádějí svá pestrá křídla. Na břehu občas spatříme rybáře, po staré pobřežní cestě projede cyklista, pak zas alej ustoupí a před očima se rozevře široký obzor jezera s malým ostrůvkem uprostřed. Naše poněkud břichaté plavidlo nese jméno Bredereiche a patří do flotily hausbótů, na kterých se zde na řece, kanálech a jezerech tráví opravdu zvláštní druh dovolené.

Přijeli jsme do přístavu, vyzvedli klíč a Heinz Müller, náš instruktor, nám v desetiminutovém rychlokurzu předvedl vše, co je zapotřebí vědět, aby se naše plavidlo dalo do pohybu a opět úspěšně zakotvilo. Vodní cesta sama, říká Heinz, neklade žádné vysoké nároky – ani co do vodáckých dovedností, ani co do navigace. Pro plavbu na penišetě se nevyžaduje žádné řidičské nebo kapitánské oprávnění. Motor malé loďky - ona je to vlastně luxusní jachta přizpůsobená potřebám tohoto druhu dovolené - klidně a zvolna, téměř bezhlučně projíždí oblouky kanálu, typickou severoněmeckou krajinou, stejně lenivou jako to naše plavidlo.

Siesta v přístavu. Naše dobrodružní dovolená začala ve Fürstenbergu na řece Havole (něm. Havel). Zde se nachází naše lodní základna - kolem 40 hausbótů má zde jenom náš provider Locaboat, a ten není právě tím největším. Fürstenberg je také historicky zajímavým místem. V polovině 12. století zde na hlavním ostrově postavili markrabí z Brandenburgu hrad jako předsunutou pevnost na tehdy slovanském území. Svou pozicí na hranici mezi Mecklenburgem a Brandenburgem bylo město nejenom lodním, ale také obchodním uzlem a až do postavení zdymadla v r. 1836 byl Fürstenberg/Havel překladištěm zboží z lodí na vozy a proslulý svými máslovými trhy. Pak postavili v roce 1877 berlínskou železnici a hospodářský význam města upadal. Zato jej ale objevili Berlínští k dovolené na venkově u zalesněných břehů jezer. A vody je zde víc, než si člověk umí představit.

Vodní cesta na horním toku Havoly a jezerem Müritz existuje již od 16. století. Kdysi po ní vedla důležitá obchodní cesta z Baltiku do Wismaru. Řeka se místy rozšiřuje a dostává charakter protáhlého jezera. Bujný les, přerušený průseky, nabízí hezké náhledy. Dále, u hranice s Meklenburskem začíná nekonečný řetězec jezer, propojených právě touto řekou. K snad nejhezčímu úseku patří Steinhavel mezi Fürstenbergem a jezerem Ziemsee. Přerušeny malými jezírky s rákosím a lekníny, jsou svahy obou břehů porostlé vysokým listnatým nebo smíšeným lesem.

"Teď víte všechno, co musíte znát. Ať se rozhodnete pro túru kterýmkoliv směrem po povodí Havel - Müritz, je třeba vrátit se zpět do vašeho výchozího přístavu zde ve Fürstenbergu," říká nám ještě na rozloučku náš instruktor Heinz."Takže na shledanou do příští soboty…" Tak tedy: zásobit se vodou, naftou a potravinami, aby na improvizovaných kotvištích v divočině nenastaly problémy, a plavba může začít. A s ní stres. Expresní poučení při předání lodě funguje sice jako na drátkách, nicméně toho správného uvolnění, nového pocitu, který by se měly po vyplutí s 11 metrů dlouhou penišetou dostavit, novopečený kapitán jaksi ne a ne dosáhnout. První kilometr maluje loď přesvědčiá "eska", která střídá styl "cikcak". Když dosáhneme plavebního kanálu, ačkoli se celé dlouhé hodiny široko daleko nezjevila ani lodička, vynoří se najednou jachta konkurence, alespoň o půlku větší než ta naše... Zůstat v takové situaci "cool" je jistě hezké předsevzetí. Naštěstí existují tyče, s jejichž pomocí je možno udržet si konkurenci na dištanc. A sotva je novopečený kormidelník trochu schopný udržovat kurz, přichází další drama: blíží se první zdymadlo. Znamená to snížit tempo a bachratý člun vtěsnat do úzkých vrat – určitě vzrušující zážitek. A což teprve, když se nádrž zdymadla začne šumivě naplňovat vodními spoustami. Ačkoliv se zdymadla dají lehce zvládnout (tak to alespoň tvrdil náš Heinz), musí zabrat každý člen posádky.

Ještě že jejich strážci jsou zdvořilí a ochotně pomůžou při uvazování. Ale nejpozději po třetím pokusu to člověk stejně zvládne bez chyby. Uvázat loď, vyčkat, až se zavřou vrata a komora naplní, a poté, co se křídla vrat opět otevřela, včas odvázat plavidlo, říci strážci "Auf wiedersehen" a okolní krajina může zas zvolna uplývat. S pomalu získávanou rutinou zůstane i trochu času stisknout spoušť fotoaparátu a lenošit si na palubě - dokud kormidelník nezvolá: "Připravit se na zdymadlo!"

Pozdě odpoledne, ještě pořád nadšeni z našeho snadného kapitánského patentu, zakotvíme v malém přístavišti na jezeře Stolpsee. Hlásí se hlad a kousek od přistávací lávky nás vítá terasa restaurace U rybáře z jezera. Rybářem je Rudi Genech a v jeho restauraci si pochutnáváme na vynikajícím čerstvém candátu, štice a úhoři s typicky německy smaženými brambory a zeleninou. Pojídáme, popíjíme a zapíjíme naše kapitánské schopnosti a hádáme se o pořadí příštího kormidelníka. No, a samozřejmě chválíme podle nezapomenutelných kurzů němčiny Fritze, syna našeho rybáře: "Fischers Fritz fischt frische Fische… Fischers Fritz…", až se nám alkoholem zaplete jazyk. Než se nadáme, nad jezerem se setmělo a měsíc a hvězdy se třpytí na tmavé hladině a u břehu v rákosí je slyšet kvákání žab. Navigovat za hvězd a do temna…? - první noc strávíme tedy zde na zakotvené lodi v přístavišti. Příští den, ještě před snídaní, nám rybář Fritz prezentuje svůj ranní úlovek a vede nás do své udírny. Při pohledu na uzené úhoře se nám už opět sbíhají sliny. V obchůdku u restaurace jich zakoupíme několik jako lodní proviant.

Je brzy ráno a zdymadlo Himmelpfort je z nepochopitelných důvodů ještě stále zavřeno. Zakotvíme v malém přístavišti a vydáme se do městečka, které žije od jara do podzimu z turismu. Má k tomu důvod - je velmi hezky položeno mezi čtyřmi jezery a markrabí Albrecht III. zde založil v roce 1299 cisterciácký klášter zvaný Nebeská brána. Doba cisterciáků skončila s příchodem reformace a ze starých časů zde zůstalo několik impresivních gotických ruin a otevřená zvonice. Námořníci jsou na suchu nedisciplinovaní a zvuk zvonu již brzy naruší posvátné ticho ruin. Krátce poté je kapitán žádán ke kase! Varovní tabuli u zvonice jsme objevili, ale bohužel až po zaplacení pokuty 5 eur.

Malebné městečko Röbel leží v samém srdci tzv. Meklenburgské jezerní plošiny, přesněji na jižním břehu jezera Müritz. Naším dnešním cílem je malebné městečko Röbel, ležící uprostřed tzv. Meklenburské jezerní plošiny (Mecklenburgische Seenplatte) na jižním břehu jezera Müritz. Toto jezero o ploše 117 kilometrů čtverečních je největším (čistě) německým jezerem: je 28 kilometrů dlouhé a 14 kilometrů široké. Vplouváme do malého přístavu, kde nás vítají hned dvě vysoké kostelní věže: St. Marien a St. Nicolai. Jsou z typické rudé cihly a pocházejí z první půlky 13. století. Z přístavu se vydáme do městečka, které se přes víkend hemží turisty. Neotálejte, vystupte si na věž kostela, radí nám paní v místní pekárně. Uvidíte naši hezkou vodní krajinu jako na dlani! Kostel St. Nicolai ve středu města nelze přehlédnout. Zbytky románského kláštera s hezkým portálem vzbudily i náš kulturní zájem, jen ta věž s výhledem patřila k tomu druhému chrámu božímu. Nesčetné strmé schody, které se až hrozivě zužují, nás konečně dovedou na balkon, kde se pořádně zadýcháni kocháme nádherným výhledem na idylický přístav s kotvící Bredereiche a po dalekém okolí müritzkého kraje. Voda, loděničky, louky a les a zase voda…

Erich, náš průvodce na kostelní věži, nám poskytne odborný výklad o kraji a jeho historii od konce dob ledových a závěrem dodá, že dokonce i náš Wallenstein (Valdštejn) zde zanechal své stopy. V době, kdy kamarádil se Švédy, říká Erich, zde začal se stavbou kanálu vedoucího k Baltiku. Třicetiletá válka a její mírové konsekvence způsobily, že stavba nebyla nikdy dokončena, zchátrala a byla později zasypána. Dnes se prý opět přemýšlí o oživení tohoto díla.

Z věže kostela Sankt-Marien v Robel se nabízí nádherný výhled na idylický přístav i po celém okolí Müritzkého kraje. Voda, loděničky, louky a les a zase voda... Ačkoliv se to na první pohled nezdá, má tato krajina svůj typický půvab: rozsáhlá zeleň lesů, modrošedé vodní plochy, loděničky, krčící se ve stínu vrb a olší. V městečkách kostely z červené cihly a hrázděné severoněmecké domky, na venkově obří statky a cukrovary někdejších junkerů, ty nejhezčí obklopeny honosnými parky a s alejemi stoletých dubů. V samotě, uprostřed polí se vynoří jeden ze starých větrných mlýnů, zatímco ty nové, moderní se coby seřazení cvičící vojáci nechají obdivovat již za příjezdu podél silnice z Berlína. Je to taková na první pohled nenápadná krása severoněmecké blonďaté selky - nic přímo romantického, ale má své, ač ne právě okázalé, půvaby…

I německého spisovatele Theodora Fontaneho, který zde na březích jezera Müritz pobýval koncem 19. století, fascinovala právě tato krása. Fontaneho zaujalo především idylické městečko Waren na severním břehu jezera Müritz, obklopené mnoha malými jezery a rozlehlými dubovými lesy. Rudé věže jeho kostelů St. Georg a St. Marien usnadňují coby majáky navigaci na velmi rozlehlém jezeře. Klikaté uličky s měšťáckými domy z rudé cihly a malebný přístav svědčí o významu města (založeného již v r. 1260) na důležité obchodní cestě k Baltiku.

Dřevěné šopy, úložny loděk, kde na lávce sedí pokuřujíc trpělivý rybáři a času na čas vytáhnou candáta nebo štiku k večeři. Jezera určitě zaujmou svou přírodou i obyvateli: ve vodě žije spousta ryb a rackové a kormoráni jsou zde pořád na lovu. Kolem kanálu a břehů rostou vrby, olše, kousek dál duby. V lesích lze objevit i staré kameny označující zbytky hunských hrobů. Na mýtině se někdy objeví malý kempink, ve vodě u břehu domek na sloupech a se slaměnou střechou a samozřejmě s malou oprýskanou nebo pestře vymalovanou loděnicí, či spíše dřevěnou šopou sloužící jako Bootshaus - úložna loděk. Na přístavní lávce - štégu - sedí pokuřující trpěliví rybáři a jenom čas od času nastane vzrušení, když musejí opět vytáhnout několikakilového candáta nebo štiku. Kousek dál, v rákosí s žabím kvákáním a volavkami, začínají nastavené sítě těch rybářů, kteří dodávají svůj úlovek do restaurací v okolí.

Sítě, to pro nás stejně jako zdymadlo znamená: Pozor! V této části 32 kilomterů dlouhé vodní cesty Müritz - Havel jsou ale zdymadla v dostatečném odstupu - někdy 4 kilometry, někdy 6 nebo dokonce 10 kilomterů - a je jich poměrně málo. Naši zelenou cestu přeruší jenom neobvyklý dům přímo nad kanálem v Ahrensbergu, který musíme podplout. Později zjistíme, že se jedná o zastřešený most. Další zdymadlo na nás čeká až u městečka Priepert. Zde opouští Havola jezero Ellenbogensee (Loket) a mění svůj tok směrem k severu. Mezi dubnem a listopadem na jezerech potkáte nejenom lodě všech typů a velikostí, ale také malé skupiny s kajaky či kánoi, surfaře… Na některých místech jsou, tak správně německy, připraveny spořádané vodní resty ("Rastplätze"), kde lze zakotvit, dát piknik a pokochat se okolím lesem…

Po vodní cestě není třeba trpět hlady, ani když dojdou zásoby jídla. Něco k snědku se dá vždy zakoupit a při troše štěstí si přímo z vody vylovíte rybu k večeři. Navíc je podél břehů spousta prostých hospůdek. Naší oblíbenou restaurací zde se stal "Gril na břehu jezera", a sice hned poté, co jsme našli to nejhezčí osamocené kotviště v celém okolí. Party za svitu měsíce trvala pozdě do noci. Další ráno nás definitivně vytáhl z kóje "gagot" dvou labutích rodinek - drze obléhaly naši penišetu, a my, naivní námořníci, doufali, že se spokojí s kouskem suchého chleba. Moc nám toho ke snídani nezůstalo. Mají to zde, jak se zdá, velmi dobře zmapované…

Všechno má svůj konec a k našemu překvapení i pomalý chod motoru dosáhl svého cíle dříve, než nám bylo libo. Konec dovolené a námořnictví. Neradi, ale nadšeni nádherným a jedinečným zážitkem, vracíme na základně ve Fürstenburgu naši loď a po suchu - autem přes Berlín a Drážďany - pospícháme zpět domů. Nám se tento vodní zážitek moc líbil. Zkuste to taky.

Informace:
Příjezd: Praha-Drážďany, Berlín/Oranjenburg, Fürstenberg, kolem 550 km
Túry trvají většinou buď dlouhý víkend, anebo od soboty do soboty. Ať se rozhodnete pro túru kterýmkoliv směrem po povodí, je třeba vrátit se zpět do výchozího přístavu (jsou ve Fürstenbergu/Brandenburgu anebo v Matzlowu/Mecklenburgu).

Locaboat Holidays
Ludwigstrasse 1
Freiburg
www.locaboat.com

Na východním břehu jezera Schwedtsee, v části Ravensbrück, se nachází památník Mahnund Gedenkstätte Ravensbrück, někdejšího největšího koncentračního tábora pro ženy. (otevřeno denně kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hod.).

V okolí jezer je množství pěších i cyklostezek v chráněné přírodě národního parku (Müritz-Nationalpark).

Komu je toto moře vody až přespříliš, může v městečku Röbel navštívit "HeiNa Ganzlin"- muzeum železnic na místním nádraží, které stihl osud jako mnoho jiných - chátralo zrušením železničních tratí. Jednoho dne společnost "HeiNa Ganzlin" vytvořila muzeum a navíc pořádá přes víkend nostalgické výlety vláčkem s parní lokomotivou.

Bahnhofsmuseum Röbel
Otevřeno denně 9.00-17.00
17207 Röbel, Am Bahnhof 4
Tel.: 039931 / 5 25 50

Informační centra:
Touristinformation Röbel/Müritz
Am Hafen 10, 17207 Röbel/Müritz
Tel.:(039931)506-51

Info Point Waren (Müritz) Kur- und Tourismus GmbH
Neuer Markt 1, 17192 Waren (Müritz)
Tel.:(03991)666183, Fax:(03991)664330
www.himmelpfort.net

Foto: Marian S. Sucha