Do podzemních chodeb Týna pod Temelínem

26.07. 08:00 | Autor: Vladislav Dudák

To město se samozřejmě jmenuje Týn nad Vltavou a já se místním patriotům za toto znectění omlouvám. Skutečností však je, že až do stavby Temelína město znal málokdo. Týnů je hodně a pletou se. A přitom je ten nad Vltavou tak hezký, i když tu voraři své písně dávno nezpívají.

Bývaly doby, kdy byl Týn nad Vltavou (tehdy se psal Teyn) známější. Býval zde velmi užívaný brod přes Vltavu, jenž byl již roku 1229 nahrazen dřevěným mostem - jediným na celém dlouhém úseku Vltavy od Českých Budějovic po Prahu. A týnští měšťané z toho těžili, protože přes město vedly cesty téměř všech obchodníků a pocestných. Pravda, mělo to i své nevýhody - se stejnou oblibou využívala suchého přechodu přes řeku i loupeživá vojska.

Náměstí s kostelem sv. Jakuba Většího. Že zde byl kdysi pořádný frmol, dokládá i původní zasvěcení zdejšího kostela svatému Kryštofovi - patronovi poutníků, pocestných, převozníků, plavců a v moderní době i automobilistů. O duši poutníků tedy pečoval svatý Kryštof, o jejich hrdlo zase plavecké hospody, zájezdní hospody, výčepy a tak dále. Bylo jich požehnaně.

Jak plynula voda a čas

Nábřeží v Zadním Podskalí. Týn patří k nejstarším městům v jižních Čechách. Zřejmě již na počátku 11. století získalo území budoucího města, ohraničené řekami Lužnicí a Vltavou, pražské biskupství. Na ostrohu při ústí Hlineckého potoka do Vltavy vznikl záhy opevněný dvorec pražských biskupů a již v polovině 11. století se kolem dnešního náměstí Vinařického zformovalo nejstarší městské centrum s románským kostelem.

Nejstarší písemná zpráva pochází z prosince roku 1229 a toto datum se dnes připomíná jako počátek města. Velký rozvoj zaznamenal Týn ve druhé polovině 13. století za vlády biskupa Tobiáše z Bechyně. Tehdy vzniklo nové městské centrum kolem dnešního náměstí Míru a po roce 1251 byl postaven druhý kostel, zasvěcený sv. Kryštofovi. Ještě před tím, roku 1229 spojil oba břehy dřevěný most.

Město zažilo i vážné poškození Vítkovci a několik požárů, relativně klidně však kupodivu přežilo husitské války. Zato třicetiletá válka si vzala svou krutou daň a město bylo mnohonásobně obsazováno a vypalováno.

Kostel sv. Jakuba Většího. Poté bylo středověké město, soustředěné kolem dvou náměstí, postupně barokně přestavěno a tato barokní malebnost zůstala dochována dodnes. Strategický význam mostu se do jeho dějin zapsal nepříznivě ještě zejména na počátku vlády Marie Terezie, kdy se o něj ve válkách o rakouské dědictví vícekrát bojovalo s Francouzi a Prusy. Snad ještě hůře zasáhl do dějin města tragický požár roku 1796, při němž zahynulo třináct lidí a bylo zničeno 148 domů. Obnova města byla zdlouhavá a nový rozvoj zastavila hospodářská stagnace v poslední třetině 19. století. i další dějiny města by se daly charakterizovat slovy jednou nahoře, podruhé dole.

Přichází Temelín

Cesta ke hřbitovu V osmdesátých století zasáhly město bohužel demolice. Na místě staré zástavby v severozápadním koutě náměstí Míru vyrostlo nákupní středisko a přirozené vazby ve struktuře města bezohledně narušil nový silniční průtah. Znovu ale opakuji - stále jde o moc pěkné město.

Genia loci také výrazně poškodila stavba jaderné elektrárny v Temelíně - konkrétně vzdutí vody kvůli založení dvou přehrad na Vltavě. To totiž znamenalo zánik malebných jezů a zničení okolních vesnic.

Z postele císařovny do městské šatlavy

Arcibiskupský zámek, dnes muzeum. Zejména kolem náměstí Míru se zachovaly, převážně v barokní podobě, patrové městské domy. Dominantou náměstí je arcibiskupský zámek, postavený v roce 1699 na místě několika domů náhradou za již neobyvatelný hrad. Zámek byl sídlem správy týnského panství a sloužil také ke příležitostnému ubytování arcibiskupů. Nocovala v něm ale také císařovna Marie Terezie. Nyní je sídlem městského muzea, a to stojí za návštěvu. Jeho pracovnice Martina Sudová napsala mimochodem o městě řadu poutavých publikací a ví toho o něm opravdu hodně.

Obřadní síň v domě u Zlatého slunce. Se zámkem sousedí dům U Zlatého slunce, který sloužil od 16. století jako přepychový hostinec a centrum zdejšího společenského ruchu. Dnes je součástí radnice, sídlí zde informační centrum a galerie a unikátní biedermaierový sál v patře slouží jako obřadní síň. S domem je spojen sousední dům U zlatého lva. Historická radnice (dodnes sloužící) se nachází v čp. 2. Jak už to u středověkých radnic bývá, šlo o budovu vskutku víceúčelovou. V podloubí fungovala tzv. chlebnice (prodej chleba), v přízemí sklad soli, v zadním traktu jeden z pivovarů a od roku 1725 zde bylo „vězení sousedské" čili městská šatlava.

Na náměstí stojí také kostel sv. Jakuba Většího, dříve zasvěcený sv. Kryštofovi. Je v jádru gotický, barokně upravený a pyšní se cennými barokními varhanami. Stranou stojí hřbitovní raně barokní centrální kostel sv. Víta.

Podzemí se otevřelo

Od dneška zpřístupnil Týn zbrusu novou turistickou atrakci - středověké podzemní chodby. Labyrint chodeb z 15. století dříve zaplavovala voda a byly zanesené bahnem, odborníci je čistili asi čtyři roky. Měří 160 metrů a vedou čtyři metry pod povrchem. Zatímco jinde spojují podobné chodby sklepy měšťanských domů, v Týně vedou do středu náměstí, mají několik slepých odboček a vracejí se do jiného sklepa. Nakonec ústí pod zámkem, který je ale o dvě století mladší. Proč chodby vznikly, se neví.

Otáčivé hlediště je vkusnější než to krumlovské. I v Týně se točí

Najde se ve městě řada dalších památek. Třeba budova děkanství a řady dalších domů na hlavním náměstí i na náměstí Vinařického a v sousedních ulicích. Z nedalekého hradu zůstaly jen malé zbytky, ale na jeho místě bylo zřízeno otáčivé hlediště. Není tak známé jako to českokrumlovské, ale rozhodně je vkusněji umístěno. O přírodních i historických památkách v okolí vám ochotně poskytnou informace pracovníci zdejšího informačního centra.

Osvěžení vodní i pivní

To se kolem řeky a v krásné přírodě kolem vždycky najde. Třeba při procházce k soutoku Vltavy a Lužnice. Ale ten, kdo má na mysli osvěžení poněkud konkrétnější, také si najde svoje. A pokud chce podstoupit asi 19 kilometrů dlouhou cestu do Dražíče, neprohloupí. Pivo ze zdejšího minipivovaru stojí za to.

Foto: Vladislav Dudák, tnv.cz,

Autor: Vladislav Dudák