Demoliční výlet za rekordmanem Stalinem

23.12. 07:00 | Autor: Vladislav Dudák

Nejznámější sousoší v Česku už skoro padesát let nestojí. Přesto dodnes každý ví, že Stalin byl na Letné. Největší skupinové sousoší v Evropě bylo vybudováno v letech 1953 - 1955 podle návrhu akad. sochaře Otakara Švece, architektonická úprava podstavce a okolí vznikla podle projektu manželů Jiřího a Vlasty Štursových.

Kompozice pomníku byla rafinovaná a působivá. V čele stál sám J. V. Stalin a za ním zástupci lidu sovětského (dělník, vědec, kolchozník, rudoarmějec) a lidu československého (dělník, zemědělská dělnice, zlepšovatel a vojín).

Stalin a čísla

Stalin s československým lidem. Na stavbu pomníku bylo použito 31 753 kusů kamenických výrobků opracovaných na místě, o váze 14 000 tun. Připevňovaly se na železobetonový skelet (pojivem byl beton, spáry se zalévaly olovem). Celý pomník vážil 17 000 tun a měl objem 1 602 kubických metrů. Jeho výška od letenské pláně byla 30,18 metrů, samotná Stalinova postava dosahovala do výše 15,20 metrů, boční postavy do výše 14 a 10 metrů. Obestavěný prostor měl rozlohu 9 156 čtverečních metrů. Kvádr, z něhož O. Švec vytesal Stalinovu hlavu vážil 52 tun. Celkové náklady na stavbu činily 137 500 000 korun.

Sochař zbořených pomníků

Švecův Motocyklista. Autorem sochařské kompozice byl akademický sochař Otakar Švec (* 1892, † 1955), žák profesora J. V. Myslbeka. Na rozdíl od pozdějších dob si tehdy režim ještě vybral jako autora opravdového umělce. Švec vytvořil řadu vynikajících sochařských děl, která ho řadí mezi významné tvůrce první poloviny 20. století. Dovedl přímo zázračně znázornit pohyb, jak ukazuje například jeho proslulá socha Motocyklisty.

Později se však specializoval zejména na portréty významných osobností a to je v bouřlivé střední Evropě nejisté povolání. Jeho pomník legionáře plukovníka Švece na Pohořelci byl zbourán nacisty, kteří též zničili jeho pomník Jana Husa a T. G. Masaryka. Pomník generála Dwighta D. Eisenhowera v Plzni byl zničen po únoru 1948, pískovcový třímetrový pomník TGM určený pro Strakonice odmítlo město po únoru převzít, podobizna M. R. Štefánika „zmizela", práci na pomníku presidenta Rooswelta byl nucen po únoru 1948 ukončit.

Letná, to romantické místo. Konkurz na Stalinův pomník, uspořádaný již v roce 1949, byl pro všechny významné sochaře povinný a Švec jej (zřejmě proti svému očekávání a přání) vyhrál. Podle komise všechny ostatní návrhy byli příliš afektované a ten jeho jediný střízlivý, tudíž důstojný. A pak nastalo dlouhé dohadování a hodnocení sochařova návrhu. Dohadování plné stupidity typu „Proč má pomník stát na západním, a ne na východním břehu Vltavy?"

Sochař se opíjí, oficiální místa s ním přestávají komunikovat, je sledován státní bezpečností, dostává anonymy a krátce před odhalením pomníku si bere život. Jeho jméno bylo zcenzurováno a oficiálně se autorem pomníku stal „československý lid".

Třikrát a dost

Ruční rozbíjení Stalinovy hlavy na štěrk. Pod dojmem Chruščevova odhalení Stalinova kultu osobnosti se v roce 1962 pohnuly mírně i u nás ledy. Prezident Antonín Novotný (jenž slavnostně pomník 1. května 1955 odhalil) podal návrh na jeho zničení. Byla odmítnuta nabídka na demolici speciální firmy z Velké Británie a práce byla svěřena Stavbám silnic a železnic. Na podzim 1962 proběhl první odstřel - nepodařil se a Stalin přišel pouze o hlavu. Teprve další odstřely úspěšné. Lidé si nosili úlomky jako suvenýry, a tak dodatečně bylo rozhodnuto, že z pomníku nesmí zůstat vůbec nic - žulový kámen byl rozdrcen a použit jako navážka na stavbu silnic v okolí Prahy, část žulových desek odvezena na stavbu divadla v Brně, část drtě zaplatila podzemní prostory pod pomníkem. Náklady na bourání dosáhly výše 4 800 000 Kčs.

Lidový folklor: fronta na maso i horolezci

Již od počátku se říkalo, že zástup lidí leze Stalinovi do... Anebo že je to fronta na maso. Kolchoznice prý sahá zlepšovateli někam, kam by na veřejnosti určitě neměla... Autor pomníku (málokdo věděl, o koho šlo) si prý vzal život poté, co jej zbořili. Po nezdařeném odstřelu se prý Stalinova hlava kutálela až k Vltavě a zpívalo se „Už se ten Stálinskej pomník naklání, dopadá hlavěnka k samýmu kraji..." A Svazarm prý podal oficiální žádost, aby pomník nebyl bořen, ale pouze upraven na největší umělou cvičnou horolezeckou stěnu světa.

Foto: novinové výstřižky z archivu V. Dudáka, archiv, Profimedia

Autor: Vladislav Dudák