Dokument Důmění připomene sto let brněnské galerie

27.03. 09:00 | Autor: ČTK

Sto let v jednom domě. Tak by se mohl jmenovat podtitul dokumentu Jiřího Strnada Důmění, který se zabývá stoletou historií významného brněnského Domu umění. Dokument dnes večer uvede ČT2.

Dům umění slaví v roce 2010 sto let své existence. Strnadův snímek přiblíží, jak se v průběhu jednoho století proměňoval společensko-kulturní život v této instituci a jak tyto změny vnímali lidé, kteří zde vystavovali či připravovali výstavy.

ČTĚTE TAKÉ: Břeclavská výstava: Lednicko-valtický areál jako miniatury

Film diváka provede historií domu od roku 1910 a nákladnou rekonstrukcí za 60 milionů korun v posledních dvou letech. Padesátiminutový snímek se ale prolíná i se zamyšlením lidí z oboru, zda umění a galerie ještě stále přitahují běžnou laickou veřejnost, řekl ČTK režisér a kameraman snímku Jiří Strnad.

Brněnský výtvarník Vladimír Kokolia. „Budova sama je živoucí organizmus se svými zvuky, atmosférou a překážkami, které nastražuje nejen při své rekonstrukci," říká dramaturg pořadu Richard Komárek. „Je to jedno století událostí uzavřené v jednom domě, který se po dlouhé době mění dle konvencí současných pravidel a technologických prostředků, jaké jsou dnes k dispozici," doplňuje Komárek.

"Je to taková hra mezi přestavbou, renovací a zároveň smyslem toho, jestli umění a galerie opravdu ještě pořád přitahuje tolik lidí, jako třeba v 60. letech," uvedl o dokumentu režisér. "Je to i debata o galeriích a umění, které by se mělo postupně z galerií přesouvat do veřejného prostoru," podotkl.

Miroslav Donutil byl jedním z aktérů formování OF v Brně. Dům umění na Malinovského náměstí postavili v roce 1910 ve stylu vídeňské secese a původně nesl jméno císaře Františka Josefa. Brněnské německy mluvící komunitě sloužil jako výstavní síň. Po druhé světové válce převzalo dům město a architekt Bohuslav Fuchs jej přestavěl v duchu brněnského funkcionalismu. Právě návrat k podobě, kterou domu vtiskl Fuchs, byl jedním z cílů rekonstrukce.

Za normalizace sídlilo v budově divadlo Na provázku, dnešní Husa na provázku.
Ve snímku se tak objeví i několik archivních záběrů, byť se jich podle Strnada příliš nedochovalo. Pár jich je z 50. a 60. let, kdy byl ředitelem Domu umění básník a překladatel Adolf Kroupa. Další archivní záběry pocházejí od lidí spojených s objektem. Příkladem je malíř a hudebník Vladimír Kokolia či právě divadlo Husa na provázku.

Asi sedmiminutovou pasáž týkající se právě působení tohoto divadla v budově považuje režisér ve snímku za zásadní. Současné záběry s režisérem Petrem Oslzlým se prolínají s archivními záběry herce Miroslava Donutila z listopadu 1989 a z doby, kdy se v Brně formovalo Občanské fórum.

Ve snímku ale vystupuje například i architekt rekonstrukce Petr Hrůša, režisér Vladimír Morávek i poslední tři ředitelé, kteří v čele celé instituce stáli, včetně toho současného Rostislava Koryčánka.