Zápisník labužníka 5/2006

30.01. 00:00 | Autor:

Námět na tento sloupek mi dala kamarádka Bára. Řekla: "Hrozně mi vadí, že v českých obchodech s lahůdkami nemůžu ochutnat, co kupuju. Když jsem v zahraničí a chci koupit nějaký sýr nebo šunku, prodavačka mi sama ochotně nabídne malé sousto na ochutnání. Někdy ochutnám třeba čtyři až pět vzorků, než něco koupím.

Sami mi nabídnou, abych ochutnala, když vidí, že se nemůžu rozhodnout, kterou lahůdku koupím. U nás mi to nikdy nikdo nenabídne. Tuhle jsem viděla španělskou šunku, kterou neznám, chtěla jsem ji koupit, ale nakonec jsem ji nekoupila, byla dost drahá. Už jsem několikrát sama slušně požádala, jestli bych nemohla ochutnat, ale vždycky se na mě obsluhující personál podíval, jako bych byla hladový bezdomovec. Jedna paní mě zpražila, jízlivě se mě zeptala, kam by přišli, kdyby dávali každému zákazníkovi ochutnat." Bára má pravdu. České myšlení je pořád ještě ovlivněno zvyky z minulého režimu.

Stále ještě platí, že kdo neokrádá zaměstnavatele, okrádá svoji rodinu. Nejde o nic nemožného, prodejci si ke zboží tohoto typu obvykle přirážejí minimálně stoprocentní marži, takže nějaké to chybějící deko jejich zisk neovlivní. Šikovný obchodník ví, že zákazník, který ochutnal, kupuje zpravidla větší množství než ten, který neochutnal. Jenže oni si prostě šéfové těch obchodů zřejmě myslí, že kdyby se mohlo nekontrolovatelně ochutnávat, využívaly by toho především prodavačky. Nosily by si kila šunky domů a vymlouvaly se na ochutnávající zákazníky. Vždyť šizení tam, kde nemají váhu s automatickým ukazatelem ceny, pořád ještě existuje! I mně se nedávno stalo, že se mě prodavačka s úsměvem zeptala: "Můžu to nechat?" a napočítala mi o deset korun víc, než kolik ukázala váha. A byla to mladá slečna, která si určitě na socialismus nepamatuje.