Restaurace Piano Nobile

24.01. 07:18 | Autor: Miroslav Macek

Piano Nobile tvoří tři propojené místnosti, na které navazuje ještě letní terasa.

Kdysi dávno jsem napsal, že předem podezřelé bývají restaurace s nádhernou vyhlídkou, a lhostejno, zda na moře, hory či Eiffelovku, neboť často bývá součet vyhlídka + kvalita jídla a pití konstantní. Jinak řečeno: čím krásnější vyhlídka, tím horší jídlo a pití.

Z tohoto důvodu jsem byl velice zvědav, zda bude restaurace zámku Chateau Mcely (55 km od Prahy směrem na Mladou Boleslav, pozn. red.), stojícího na kopci s nádherným výhledem obdivovaným už Kelty, opětovným důkazem, či výjimkou potvrzující pravidlo. Restauraci Piano Nobile tvoří tři propojené místnosti, na které navazuje ještě letní terasa. Jsou zařízeny vskutku zámecky, aniž působí procovsky či přeplácaně.

Chateau Mcely Moje potěšení ovšem trvalo do chvíle, než se mi v zorném poli objevila veliká televizní obrazovka působící jako rozšklebená jizva na tváři krásky. To si ty krásné prostory vskutku nezaslouží!

Výběr předkrmů, hlavních chodů i dezertů, připravený šéfkuchařem Josefem Rychtrem a jeho kolektivem, skýtal libý pohled, poněkud horší to bylo s lístkem vinným: výběr byl nevyrovnaný, zvláště známější francouzská vína se jevila předražená a velmi chyběla vína, u nichž poměr kvality a ceny zaručuje dvojnásobné uspokojení.

Chateau Mcely láká na krásné prostředí a zajímavý výběr pokrmů. Nakonec jsme si ale přece jen vybrali, a to novozélandská. Maso v objednaném tataráčku, doplněném medovým přelivem a crème fraîche s lanýžem a bylinkami, bylo skvělé, jen nasekané cibule v něm bylo poněkud více a dosti ostré, čpavé. Parfait z foie gras se zdál spíše z konzervy, nezklamal ani nenadchl, jablečno-mangové pyré i šampaňské granité však bylo výborné, což je v českých poměrech s obvykle přesládlými výtvory téměř zázrak. Srnčí hřbet byl chutí, vůní i konzistencí přesně takový, jak má být, jen příloha, kuskus s houbami, mne nenadchla: houby pochopitelně nebyly čerstvé a chuti byly nevalné.

Petřina vepřová líčka ze selat ze Seletína (vždy velmi oceňuji kvalitní a přitom místní dodavatele) byla dušená ve víně a též skvělá. Doplnění brambory, česnekem, libečkem a brokolicí ovšem už Petra pokládala za klasický "overkilling" - příliš mnoho často nadbytečných chutí zakrývalo dokonalou chuť líček (brokolici ostentativně nechala na talíři).

Kamarád z marketingové branže, večeřící s námi, pro to měl odborné vysvětlení: Nedivte se, typ lidí, který sem jezdí, toho chce za své peníze co nejvíce, kvůli pocitu, že si přijdou na své. Chápali jsme to, ale pranic nás to neuspokojilo.

Čokoládový fondán s malinami a mateřídouškovou omáčkou na závěr jsem si vychutnal, zrovna tak jako skleničku vychlazeného šampaňského. Pomerančový crème brûlée byl bohužel opět zkombinován s arašídovou zmrzlinou: oboje dobré, v kombinaci se peroucí. Odcházeli jsme však víceméně spokojeni, prostředí (až na televizi!) je skutečně pohádkové, obsluha dokonalá a diskrepance vyplývající z nadbytku invence celkový dojem narušily ještě měrou snesitelnou.

Piano Nobile, Chateau Mcely, Mcely 61