Laverbread: záhadná "vařená tráva"

22.05. 08:42 | Autor: Vladimír Poštulka

V mé rodné vesnici se říkalo plechovému umyvadlu "lavor". Později jsem s překvapením zjistil, že Angličané říkají umyvadlu "laver". A protože jsem byl v té době velkým fandou tenisu, znal jsem z obrázků Roda Lavera, tehdy nejlepšího hráče světa.

Pobavilo mě, že je to vlastně pan Umyvadlo. Jenže po letech jsem na jídelním lístku jedné londýnské restaurace objevil pokrm zvaný "laverbread" a myslel jsem si naivně, že jde o chléb vařený v umyvadle.

Byl jsem zvědavý, neodolal jsem a poručil jsem si to. Přinesli mi kašovitou hmotu nazelenalé barvy, podobnou špenátu. Vypadalo to jako vařená tráva - a taky to tak chutnalo. Ale bylo to skvělé!

Chvíli mi trvalo, než jsem ve slovníku našel, oč jde. Byly to mořské řasy. S umyvadlem to nemělo nic společného. Nuže, nyní se dočítám v knize Food with the Famous, kterou napsala paní Jane Grigsonová, že laverbread byl oblíbeným jídlem v Bathu, kde žila spisovatelka Jane Austenová, a že v západní Anglii a Walesu prý patří tento pokrm k tradici a některé obchody s lahůdkami ho prodávají v konzervě.

Labužníci ho přirovnávají ke špenátu, cení ho však výše. Básník Christopher Anstey o této lahůdce dokonce napsal báseň, v níž doporučil mořské řasy dobře uvařit a podávat s čerstvými ústřicemi.

Mořské řasy jsou odrůdami chaluh a patří mezi oblíbené pochoutky zvláště v Japonsku, Číně a Koreji. Nejznámější jsou nori, wakame, iziki, kombu, agar, dulse a wrack. Setkali jste se s nimi možná u některých druhů suši. Je to onen zelený obal rýžového závitku. Mořské řasy jsou nejčistším, nejkvalitnějším a nejsnáze stravitelným zdrojem bílkovin a uhlovodanů, obsahují vitaminy (A, B2, B12, C) a minerální látky (vápník, zinek, hořčík, železo, jód, chrom, sodík). Obsahují mnohem více minerálů než zelenina.

Čerstvé jsou však pro Čechy zatím bohužel téměř nedostupné. Dají se ale koupit v konzervované podobě už i v českých bioobchodech. Nejsou levné, ale za zkoušku stojí.

Foto: Profimedia

Autor: Vladimír Poštulka