Zakázaný frasunek

22.01. 05:29 | Autor: Jaromír Slomek

České úřady počínaje 1. lednem tohoto roku ("dva šestnáct", jak rádi říkají naši politici) vydělávají na registračních značkách automobilů a motocyklů ještě více než dříve. Kombinace písmen a číslic na nich, už tak jedinečné, mohou teď být ještě jedinečnější. Kdo chce, poskládá si "číslo" sám. Za peníze, to se rozumí.

Bylo to tady už dřív, jaksi nanečisto. Především řidiči autobusů a kamionů dálkové dopravy zdobili si se zvláštním, obtížně pochopitelným zalíbením bezprostřední okolí svých velkých volantů malými cedulkami, zmenšeninami skutečných "espézetek", většinou s vlastním jménem (nebo příjmením?). Prozrazovali tedy chodcům, účastníkům silniční dopravy i svým pasažérům něco ze svého privatissima. JIRKA, HONZA, FRANTA. No dobře.

Česká tisková kancelář zjistila, že kdosi si zaplatil za značku NCC1701D. "Páni," mají si asi obdivně říct kluci a holky, když automobil takto označený spatří, "hvězdná loď ze Star Treku!" A co dál? No, dál už asi nic. Majitel historického automobilu Tatra T57 zase požádal o značku, nastojte - T57TATRA. Snad pro případ, že by zapomněl, co že mu stojí v garáži? Nebo je to snaha poučit spoluobčany? Možná. A co na Plzeňsku? Tam počátkem ledna "o úsměvnou raritu prý nikdo nepožádal". To je mrzuté, někdo o úsměvnou raritu požádat měl. Úsměvných rarit není nikdy dost. Je třeba pracovat s úsměvnými raritami.

Se zlou by se potázal ten, kdo by si chtěl napsat na automobil expresivní synonyma pro zadnici nebo nic. To by asi byla rarita až příliš úsměvná. Všechno má své meze. Slovo "hovno" bylo dobré pro Jana Husa ("váží sobě Bóh kněžské svátky za hovno"), pro českého motoristu žijícího 600 let po reformátorově popravě však nikoli.

Aby úřady snadno a rychle rozeznaly sprosté výrazy od slušných (protože to není jen tak, ani prezident Zeman to nedovede, a že toho umí dost), požádaly Ústav pro jazyk český o pomoc. Akademické pracoviště jim prý dodalo tento seznam (alespoň to už loni napsali na stránkách Autoforum.cz, viz http://www.autoforum.cz/zivot-ridice/registracni-znacky-na-prani-tohle-vsechno-jsou-zakazana-slova): akcizák, ambažúra, bába, babák, bafati, bafnouti, bago, bagovati, bakáč, balšáneček, banditi, bandurský, baraba, bečoun, binknouti, biřtlář, biřtle, blafnouti, blbina, blíti, blivoň, brajgl, bréca, brečák, brkály, bručna, břich, buržoák, buzerant, buzík, buzírovati, bzdina, cabiti, cajk, camra, camral, camranina, camrati, camry, canc, canca, cancal, cancati, cancavý, candátek, caniti, ceckatý, cimfrlich, cimfrlína, cmrndati, colštáb, coura, couračka, courák, cvok, čapáry, číhnouti, čuba, čubajera, čubčiti se, čumenda, čundr, čundrati se, čupr, čurák, čvaňh, čvaňha, čvaňhal, čvaňhanina, čvaňhati, čvaňhavý...

Je to únavné, ale jsme teprve na začátku, takže ještě ďoubati se, dacan, dales, dalesák, dělásek, dělňásek, děvkař, děvkařiti, děvkářství, diskutábl, distance, dobytčák, dočuchati se, dochlastati, dokroutiti, dolajdati se, dopajdati se, došmajdati se, došmaťhati se, dožer, dožraně, dožrati, drčna, drnda, dršťka, dršťkoun, držka, držkoun, dřachna, dupák, duplák, echtovní, englišflastr, extravuřt, extrovně, extrovní, fába, fačáda, fačára, fačárna, fajn, fajnovost, fajnový, faňácky, faňácký, faňora, fenďák, fešanda, fidél, filcovati, finďáry, fixl, fixlař, fixlovati, fixumfertig, fízl, fláděra, fládrovka, flákač, flákaný, flákati, fláknouti, flákota, flaksa, flanc, flancista, flancmajor, flancmajorství, flanďák, flanda, flanděra, flekař, flekařiti, flink, flonk, florenťák, flotyna, flus, fór, fórový, fortvurstlovati, fotr, fotrovatěti, frankrajch, frapírovati, frasunek, frc, frízl, frmol, frňák, ftiukna [snad fňukna?], fuchtle, funkl, furt, furverkář, fusekle, futýrovati se, gauner, gaunersky, gaunerský, genťák, gentlas, glanc... Dost, nemá ta archeologie glanc. "Zakázaných" slov je na osm set. A jak na ně v Ústavu pro jazyk český přišli? Snadno. Až příliš. Zjistili, kde je v Příručním slovníku jazyka českého či v mladším Slovníku spisovného jazyka českého (oba jsou digitalizovány, viz a http://ssjc.ujc.cas.cz/) poznámka "vulg." či. "hanl.", a vše takto označené naházeli na hromadu.

Englišflastr je slovo známé čtenářům Švejka. Ve slovníku je ovšem "vulg.", a tak dnes nesmí na auta. Že má víc než povolených osm znaků? To akademiky nezajímá. Měli dodat seznam vulgárních slov, dodali jej. "Fajn" je vulgarismus jen ve starším PSJČ (svazek A-J vyšel roku 1935), v mladším SSJČ nikoli. Byl by svět horší, kdyby po našich silnicích jezdil jeden vůz označený třeba 0123FAJN? Slovo distance nikdy vulgární nebylo, v PSJČ však čteme "distance (vulg. distanc), -e", a tak šup s tím do seznamu. Atd.

Chytrák z Ústavu pro jazyk český, který soupis vypracoval, nechť si dá na automobil..., no, možná to, co je na obrázku u této marné glosy.

Foto: archiv

Autor: Jaromír Slomek