Třídní nemrcouch

25.11. 05:50 | Autor: Jaromír Slomek

Jakou literaturu nabídnout pubescentům? O nich! Vytvoř postavy školáků, kluků i holek, pěkně vyváženě, ne jako u Foglara, typy obyčejné, nejlépe podprůměrné ve svých dovednostech a intelektuálních výkonech. Učiň je hlavními hrdiny. Přihoď matku bez tatínka, trochu uštvanou, mladého strýce na invalidním křesle ("kolečkový vozík"), rozšafnou babičku, ukrajinskou služku a etiopského migranta, nezapomeň na psa s nadpřirozenými schopnostmi, vylič i dětskou šikanu, ale ne příliš návodně - a máš to!

Zkušená prozaička Hermína Franková (88) přišla s novou prózou. Jmenuje se Padavka a bezva pes; s ilustracemi Zdeňky Krejčové ji vydalo nakladatelství Simuraka (109 str.). Nutno říct bez jakékoli ironie, že spisovatelka prokázala hodně odvahy, když se pustila do příběhu o současných školácích. Jistě o nich zprostředkovaně něco ví, tak jako snad každý, cosi se k ní dostává z médií a třeba i z rodinného kruhu, tuší třeba, že neohrabaný tlouštík bude ve třídě terčem posměchu při hodinách tělocviku. (Je to "normální kluk, jenomže měl přehnanou chuť k jídlu", a tak před ním matka zamyká ledničku - tím, jak to vypadá technicky, třeba zda je na přístroj přivařena petlice, se autorka nezabývá.) Ponížení nešťastného chlapce vypadá ve spisovatelčině fantazii tak, že mu zlý spolužák vysype "na podlahu obsah (...) aktovky"; nuže, aktovka je tu prvním anachronismem (pravda, ilustrátorka se v tomto případě textu nedržela a pojala aktovky jako batohy).

K pubertě patří i zárodky erotického pnutí - a paní Franková je líčí takto: "Po diktátu Rozárce odpustil její drzost a jako džentlmen jí nabídl, aby si ukousla kus jeho fidorky." Rozumí se spřeženec onoho krutého vysypávače aktovky. Aby to bylo zábavné, není oplatka nedotčená: dívka je zděšena a kavalírovi dává košem, odmítajíc nabídku se zdůvodněním, že je "to celý oslintaný".

Tedy tak. Ten koneckonců v konturách reálný příběh (i s ukrajinskou služkou, takové slovo tu ovšem nepadne, vypravěčka zvolila výraz "výpomoc") o chlapci, jeho matce, strýci a několika dalších postavách je ozvláštněn fantastickým prvkem: natloustlý hrdina v lese "skoro šlápl na černé střepy. Byly to zbytky staré gramofonové desky. Na jednom střepu zůstala červená nálepka. (...) Byl na ní bílý pes s černýma ušima (jasně chytrý pes) a civěl do... Ano. Do trouby starého gramofonu."

Dejme tomu, že naše háje jsou plné rozbitých šelakových desek. A dejme tomu, že je docela snadné na takové střepy narazit. Jak pejska z obrázku oživit? "Jakub otevřel počítač", na internetu se dověděl vše potřebné, tedy i to, že ten "pes se jmenuje Nipper". Vyslovil jméno nahlas a vzápětí "přišlo něco úplně nečekaného. (...) Červená nálepka se smrskávala jako pýr, když se polije pýrožroutem, a najednou stál na stole vedle počítače bílý pes s černýma ušima." Budiž.

"Zůstaneš tady, to je hotovka," rozhodl hoch. Pozor, nejen "hotovka" patří podle autorčiných představ do slovníku dnešních dětí, žáků snad druhého stupně základní školy. Paní Franková si totéž myslí o titulním "bezva" a též třeba o slovech či souslovích "nakvartýrovat", "famózní", "tuplem nefér" či "třídní nemrcouch". Ouvej.

Jak tu vypadá rozmluva dětí? Spolužačka se svěřuje spolužákovi, onomu zprvu obéznímu, postupně hubnoucímu majiteli kouzelného psíka Nippera, že je zamilovaná, a vypadá to takto: "Když se na něj koukám na internetu, Jakube, mně ti je divně!" Chlapci dojde, že řeč není o něm, i zeptá se opatrně: "A do koho jsi..." "Já ti to řeknu, ale budeš mlčet! Vážně. Přísahej!" Odbude se tedy přísaha a děvče vyklopí: "Do Vojty Dyka." Malá platonička je však schopna zralého racionálního úsudku, uvědomuje si svoje malé šance, a tak hned dodává: "Je hloupý, že zrovna do něj, určitě je nás plno, teda těch, co ho milují, ale nemůžou si pomoct." Chlapec je chápavý, vydechne: "Jasně!" A dívka pokračuje: "On vypadá jako suverén, ale to musí..., všechny celebrity musí vypadat suverénně. (...) Kdyby byl marod, tak bych ho třeba ošetřovala..." Hle, dialog ze života náctiletých jako vystřižený, že?

"Spisovatel si sice může vymýšlet, ale něco překrucovat by asi neměl," říká paní Franková kdesi uprostřed příběhu. Svatá pravda.

Foto: repro nakladatelství Simuraka

Autor: Jaromír Slomek