Všecko je... tam, kde myslíte

30.03. 19:00 | Autor: Martin Hekrdla

Když nejsou prachy, řekne se "absence finanční vize" (ilustrační foto).

Na české politické scéně dávno zklasičtěla "pozitivní a negativní motivace" (úplatky a pohrůžky). Čili typický eufemismus - přikrášlování nepříjemné, ba přímo odporné skutečnosti. V tomto smyslu není dnešní hojně užívané sousloví "nezbytné reformy" zrovna nejvhodnější, protože člověk jako by byl drcen tíhou osudu. A to nemá být. Jsme přece svobodní lidé a rozvíjíme demokracii...

Očima Martina Hekrdly. Loni v létě jsme byli bombardováni mnohem lepšími titulky, například tímto: Na penze si budete moci spořit sami. Bez eufemismu by zněl takhle: Hrajte o vlastní důchod na burze! A pod tím by muselo být něco ryze českého, na co ještě slyší potomci táboritů a současníci Klausových společných kádí (privatizačních kuponů): Finanční krize se nelekejte, na množství rizik nehleďte!

O umném verbálním zjemňování ekonomické reality se nedávno hodně diskutovalo na Pyrenejském poloostrově. Bylo to užitečné právě před čtvrteční generální stávkou deseti milionů Španělů, kteří v ten den vystoupili proti "flexibilizaci práce", tedy proti proměně pracujících lidí v hadr na holi. To jen eurokomisař přes ekonomiku Olli Rehn nedávno v madridském televizním studiu utrousil, že "reformy musejí být extrémně agresivní". Myslel si, dobrák nebohý, že kamery a mikrofony jsou vypnuté.

Španělská debata postupně vystavila na pranýř a zesměšnila řadu pojmových inovací. Hospodářskému poklesu se tam kupříkladu najednou přestalo říkat "recese" a zásadně se mluví jen o "negativním růstu". Což je sice logický nesmysl, ale zní to lépe. "Rozpočtové škrty" jsou za všech okolností "spravedlivá a rozumná úsporná opatření". Pravda, při vší té spravedlnosti prohlubují tato opatření sociální rozdíly. Ale to lze vypulírovat jako "nerovnoměrné dopady krize". Ohrožují-li tyto dopady růst, pak jde pouze o určování "profilu budoucí periody, která před nás staví četné výzvy".

Můj nejoblíbenější plk je "absence finanční vize", čímž se chce říci, že nejsou prachy. Ale možná existují i lepší formulace. Podlehne-li například nějaký subjekt - pracovník, podnikatel, korporace, stát - v zostřujícím se konkurenčním boji, říká se ve Španělsku, že daný "ekonomický aktér" holt "nově definoval svoji přítomnost na trhu". To už skoro připomíná "taktický ústup" německých vojsk od Stalingradu až do Berlína.

Hlavně to však připomíná Orwellův newspeak anebo Havlovo ptydepe, novořeči totalitních aparátčíků. Vidíme to na Kubě, po níž zrovna hauzíruje papež a s boží pomocí žádá společenské změny. Ani už snad nemusí, protože od roku 2009 se zvýšil počet Kubánců pracujících v soukromém sektoru z pouhých 3 na 7 procent (nehledě na to, že 30 procent Kubánců využívá dolarových injekcí od svých příbuzných z dvoumilionové obce emigrantů v USA). Oficiálně to nejsou reformy, nýbrž "aktualizace kubánského ekonomického modelu".

Co takhle "aktualizace evropského sociálního modelu"? Abychom nemuseli rovnou vyzvonit, že pokud jde o ten sociální stát - jak říká europoslanec ČSSD Jiří Havel -, všecko je v Bruseli.

Foto: montáž TÝDEN.CZ , Profimedia

Autor: Martin Hekrdla