Všechno v pořádku?

04.07. 06:25 | Autor: Jaromír Slomek

"Tři sta čtyřicet osm," oznámila mi věcně mladá pokladní poté, co se ozvalo kviknutí registrující poslední položku mého nákupu. A dodala, jak ji naučili: "Všechno v pořádku?" Kolikrát už jsem tuto otázku v oné samoobsluze (pardon, v supermarketu) slyšel! A jako jindy mi blesklo hlavou: "Haha, v pořádku. A kde jako? V mém těle? V mé duši? V rodině? Vlasti? Či snad v Evropě? Ba dokonce na této planetě? Ó né, nikdy není všechno v pořádku. Vy ale, slečno, míníte, zda bylo všechno v pořádku při nákupu a zda je všechno v pořádku teď při placení." A tak jsem odpověděl mechanicky: "Ano, všechno v pořádku."

Vtom mi však došlo, že přece jen odcházím s malou nepořízenou, a tedy musím svou odpověď opravit: "Vlastně ne, všechno v pořádku nebylo." Podívala se na mne unaveným a trochu zaraženým pohledem: a jéje, pán je potížista. "Víte, nikde jsem nenašel sidol," postěžoval jsem si. "Cože?" "Nikde - jsem - nenašel - sidol," opakoval jsem pomaleji. "Jak?" Došlo mi, že pro sympatickou rusovlásku (odmyslet si botanický motiv tetování na jejím nadloktí bylo poměrně snadné) je slovo "sidol" nesrozumitelné. Kdybych jí řekl, že jsem nenašel ablativ, gonoreu nebo unanimismus, zadrhl by náš dialog pravděpodobně zrovna tak. Zkusil jsem to jinak: "Máte leštěnku na mosaz, vlastně na kovy vůbec? Sidol? Tak se to dřív jmenovalo." "Mirkóóó," křikla na kolegyni, "tady pán by chtěl..." "Sidol. Tekutou leštěnku na kovy." "Tak si počkejte, já se vám podívám."

Počkal jsem (si), a když se za drahnou dobu vrátila, nic nenesla. Ne, nevyběhla zadním vchodem ke konkurenci, jen si možná mezitím vyřídila jeden dva telefonáty. Nabídla "alternativu": jakousi čisticí vatičku. S díky jsem ji odmítl, přestože jsem toužil po něčem možná nedostupném. V takových případech se přece sahá po náhražce. Když tu náhle (tak se to hojně psávalo v beletrii, pobaveně se nad tím klišé pozastavil už Čechov) ke mně přistoupila neznámá žena věku sice neurčitého, nicméně tak vysokého, že v časech jejího mládí slovu "sidol" všichni rozuměli a ta pomůcka se dala koupit v každé drogerii, a prozradila mi: "Pane, sidol sháníte marně. Teď se to jmenuje jinak, ale dost podobně. A mají to... Víte, kde je..." Atd.

Poděkoval jsem ("za info", jak se teď z pohodlnosti pitomě psává v krátkých textových zprávách) a šel domů. Tam jsem nostalgicky sáhl po téměř prázdné lahvičce, pamětnici minulého století, minulé epochy. "Sidol. Cídidlo na kovy. Obsah 300 g. SMC Kčs 2,70. Návod k použití: Před použitím se obsah lahvičky protřepe a malé množství Sidolu se nanese na mírně vlhký hadřík, jímž se cíděné plochy dobře vyčistí[,] a suchým hadříkem se ihned vyleští. Sidolem lze též čistit okna a zrcadla. Zředěný Sidol se nanese na plochu okna nebo zrcadla a po zaschnutí se plocha vyleští novinovým papírem nebo suchým hadříkem. Sidol není vhodný k cídění hliníkových povrchů. Sidol může podráždit pokožku. Po práci s přípravkem se umyjte a ruce ošetřete mastným krémem. Chraňte před dětmi. Tukový průmysl, k. p. Rakona, Rakovník."

"Sidol" je přítomen i ve výkladových slovnících češtiny. Pravda, jen v těch větších. PSJČ (svazek z let 1948-1951): "sidol, -u m. zbož. druh lešticího prostředku", mladší a rozsahem chudší SSJČ (svazek z roku 1966) je kupodivu obšírnější: "sidol, -u m. (6. j. -u, -e) druh lešticího prostředku (na kovové předměty): čistit kliky s-em". Sidol má tedy jen minulost, přítomnost ani budoucnost mu nepatří. Ale tak to chodí, jazykové lapidárium je plné zaniklých značek. Fluora, Francovka, Lidka, Monopol, Ovona, Restituční fluid, Sana, Smetol, Sokolský krém, Thymolin...

Šel jsem, kam mě ta hodná paní poslala. A koupil jsem - zase 300 g, ne už za 2,70 Kčs, nýbrž za 19 Kč - cídidlo zvané SITOL (psáno důsledně verzálkami). "SITOLem lze čistit a leštit ušlechtilé kovy. Přiměřené množství SITOLu naneste na vlhký textil a předmět důkladně vyčistěte. Po zaschnutí suchým textilem vyleštite (sic!). Před použitím protřepte! (...) Při požití okamžitě vyhledejte líkařskou (sic!) pomoc a ukažte tento obal nebo označení..." Atd.

Sidol. Sitol. Látky téže barvy, téhož zápachu, téže konzistence, téhož účinku a pravděpodobně téhož chemického složení. Je to totéž? Není to totéž? Ale je, je to totéž, jak by ne. KSČ a KSČM. Všechno v pořádku?

Foto: ČTK

Autor: Jaromír Slomek