Všechno je, jak má být

02.08. 18:00 | Autor: Martin Hekrdla

Jsou protestující lidé lůza (ilustrační foto)?

Zase tolik mě nedojímá, že české soudnictví dotlačilo Pražský hrad, aby zveřejnil tučné gáže všech Klausových komorníků. Máme děkovat bohům z Olympu, že se i u nás občas projeví cosi jako právní stát? Horší je, jak se jedna z potrefených hus konkrétně rozčílila. Soud prý "na přání aktivistů zveřejňuje vybrané jednotlivce z tisíců příjemců veřejných prostředků, aby na ně poštval lůzu nebo lidi, kteří je nenávidí pro jejich názory," sdělil on-line deníku TÝDEN.CZ Ladislav Jakl, ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Aby na ně poštval lůzu... Jako bych se znovu vrátil do jara 1977, kdy nedlouho po vysilujícím výslechu zemřel jeden z mluvčích Charty, filozof Jan Patočka. A kdy z pódia pražské Baráčnické rychty udeřily do zaplněného sálu akordy a slova Hutkovy písně o Janu Husovi: "O své měšce jen se třesou / Jazykem svým prdel pasou / Mají katy, mají hrůzu /Kdo proti nim poštve lůzu..."

Lůza v záporném smyslu zajisté existuje. Dnes je slovo užíváno skoro výhradně v zúženém smyslu, jako výraz pro zmanipulovaný, psychicky vybičovaný dav, který se neštítí ničeho. Slovník cizích slov je přesnější, protože lépe vnímá dvojakost termínu. Podle něj jde o hanlivé označení spodní, deklasované, vyloučené složky společnosti, o chudinu, chátru a holotu. Nebo i o takzvanou ulici.

Ano, tak to v Evropě - od Aristotela až do francouzských encyklopedistů a ještě dlouho potom - skutečně bylo vnímáno. Kdo byl chudý, vyloučený a deklasovaný, ten byl také PROTO zároveň příslušníkem chátry, holoty, úhrnem vzato: lůzy. Příslušníkem vyšinutého a - jak nazvaly pražské noviny stávkující železniční dělníky v roce 1844 - "zákon neuznávajícího davu". Davu zneužitého. Listy psaly, že byl poštván "dobře oblečeným pánem šířícím mezi lidmi komunistické myšlenky".

Nebezpeční sousedé a známí

Takhle nějak to chápe naše současná elita i dnes, téměř po dvou stoletích. Když byl nedávno arcibiskup Dominik Duka kritizován, že nazval občany protestující proti vládě lůzou, hájil se takto: "Mluvil jsem o ochlokracii (lůzovládě), to není jen lůza, ale i dav". Ladislav Jakl bezděčně prozradil, kdo všechno může takový lůzoidní dav tvořit, až se lidé dozvědí "takto zásadní údaj" (že totiž bere nad sto tisíc měsíčně): "sousedky, příbuzní, známí z hospody, kolemjdoucí, expartneři či třeba vyděděné děti a další skupiny lidí". Zkrátka: evidentní lůza. Nutno uznat, že z ní jde strach.

Frekvence tohoto hanlivého slova po listopadu 1989 u nás je vůbec zajímavá. Doktorům se kvůli akci "Děkujeme, odcházíme" dostalo okamžitě nálepky "lékařská lůza". Bývalý předseda bývalé vládní ODA Daniel Kroupa prohlásil v říjnu 1997 k návrhu zákona o referendu: "Bojím se, že přímá demokracie je místem, kde se ujímá vlády lůza."

V červnu 1998 kritizoval Roman Joch veřejně policii, že tehdy rázně nezasáhla proti mladým alternativcům v Praze. Neboť - prohlásil nynější poradce premiréra Petra Nečase - lůza přece slyší jen na zvuk nabíjení policejních pušek. Prozatím podle Jocha postačí jen gumové projektily. Dodnes pociťuji úlevu, protože zrovna jeden čtenář pod můj článek napsal (zřejmě aby veřejnost netápala), oč tu vlastně jde: "Hekrdla se vlichocuje lůze."

Naděje umírá až s lůzou

Buďme však spravedliví; tahle "lůzologie" a její důsledky nejsou žádné české specifikum. Nepokoje a výtržnosti na pařížských předměstích na podzim 2005 označil Nicolas Sarkozy za "perfektně organizované dílo lůzy a mafie". Loni totéž tvrdili o podobných bouřích v Londýně a jiných městech představitelé britské vlády - a nedávno soud zakázal BBC vysílat dokumentární seriál o těchto událostech. Když ale kdysi dávno šéf maďarských komunistů Ernö Gerö nazval protestující davy v ulicích Budapešti lůzou, začala maďarská revoluce 1956, z níž se totalitní tamní systém nikdy nevzpamatoval. Občas je dějinotvorné zabrnkat na nervy davům. Dochází pak k vývojovému skoku. Jakou jinou naději idea vzestupu lidstva - čili pokroku - vlastně ještě má?

Zrovna Maďarsko se však dnes spíše sesouvá do hlubokého regresu a jeho mocenská elita ztrácí jakékoli zábrany. Před nemnoha dny - 27. července na zasedání Svazu zaměstnanců a zaměstnavatelů (VOSZ) v Budapešti - nastínil premiér Viktor Orbán možnost nastolení nového režimu. Namísto demokracie. Je prý jasné, že "zpola asijský" maďarský národ "rozumí jen síle," řekl.

Až do uzávěrky tohoto komentáře agentury žádnou revoluci z Budapešti nenahlásily. Všechno je, jak má být.

Foto: ČTK/AP

Autor: Martin Hekrdla