Vrchol povolební vzdělanosti

22.10. 18:15 | Autor: Martin Hekrdla

Jen politologické příručky občas ještě tvrdí, že volby vzdělávají občanstvo v programech, v různých pojetích světa. Kdo se však ve druhém kole senátních voleb v Praze 8 zajímal o "naprogramování" komunisty Jiřího Dolejše, o jeden jediný jeho názor na cokoli? Šlo prostě jen o to, že nedopustíme (říkali si - viděl jsem to na sociálních sítích - mladí Pražané), aby "ten komouš" prošel. V tom pražském obvodě tedy - soudím - volební místnosti omládly. Jinak by Danielu Filipiovou (ODS) dvojnásobný nárůst hlasů pro Dolejše hrozil smést.

Očima Martina Hekrdly. Nevím, co si mladí představují, že by se stalo, kdyby měla KSČM tři senátory namísto dvou. Někdy je podezřívám, že se vskrytu duše obávají ztráty standardních civilizačních vymožeností. Jakéhosi rychlého přechodu od ultralehkých notebooků a chytrých telefonů k teplákům a rádiovkám "šakalích let". Na restituci lágrů pro politické vězně a ostnatých drátů a kulometných věží na hranicích snad už - ani při představě komunistů ve vládě - nikdo nevěří (tedy popravdě: až na výjimky). To už se spíš dočkáme restitucí církevních a odčinění křivd všech, ale opravdu všech minulých režimů (od husitství přes režim Josefa II. až k těm komunistickým diktátorským botám).

Jsem si jist, že přesnou definici současných českých komunistů podal Ondřej Slačálek. Že je jejich partaj "dědičkou této (sovětské) diktatury" čtenářům nezatajil, ale dodal: "Dnešní KSČM je stranou nacionalismu malého národa, sociálních jistot a konzervativních hodnot. Jistě nic příliš vábného. Ale také nic, co by dnes čímkoli ohrožovalo demokracii a svobodu, nic, co by si zasloužilo onu zuřivou zlobu pravicových politiků a médií." (LN 18. října)

Takovou přednášku veřejnosti v těchto volbách uspořádal málokdo, a tak byla KSČM vnímána jako strana pohříchu extremistická. Kdo chtěl, mohl si pak osvojit holou skutečnost, že dvoukolový většinový systém funguje - a to vždy a všude - jako odstředivka na "odkalení" politických krajností. Není jistě zcela nové, že k propadnutí určitých stran přes volební rošt už stačí, aby ten či onen subjekt byl jako extremistický soustavně pojednáván, a tudíž i vnímán.

Tomuto více či méně nápadnému propagandistickému poli se dneska říká "diskurs". Nejde už skoro vůbec o to, jaké strany, programy, osoby atd. jsou, ba ani o to, jak se jeví. Jde už jenom o to, jak jsou vyjevovány. V jaké podobě jsou co největšímu množství lidí vtlučeny do hlav.

Od posledních dvou víkendů tedy víme, že nejen svobodným hlasováním sestavené stranické spektrum, ale i sama forma voleb (vítěz druhého kola bere vše) je nutně jakýmsi "středovým" politickým komentářem. "Zlatá střední cesta", říká se. Jenže veškerý vývoj přírody je založen na nevyhnutelných - často extrémních - chybách při replikaci genů. A vývoj demokracií zase na podobných a nevyhnutelných chybách při reprodukci elit. První žirafa byla zrůdou, ale jen do chvíle, než si její krátkokrké kolegyně všimly, jak je vysmátá, může-li spásat koruny stromů.

Vrcholem vzdělanosti na téma uplynulých voleb je možná tohle: Zničehonic se teď všude píše, že ovládnutí Senátu levicí ovlivní jmenování 8 z 15 ústavních soudců. Tedy členů soudu, který má - píše se bez uzardění na prvních stranách novin - "zásadní vliv na politické dění v zemi". Dozvídáme se, že tato vrcholná instituce právního státu by odteď - klíďopíďo - "mohla začít postupně zasahovat do již schválených pravicových reforem". A to tak, "že by dopřávala více sluchu levicovým ústavním stížnostem". (E15 22. října)

To se podívejme na ten právní koutek! Ústavní soud naslouchá, má tedy nejspíš slechy. Ne-li vyceněné zuby před zásahem zleva doprava. Ani v dobách takřka ryze pravicového Senátu - přiznávají teď jen tak mimochodem - nebyl přece ten soud hluchý a už vůbec ne slepý, jak má bohyně spravedlnosti být. Vždyť v roce 2009 zrušil předčasné volby, vyfoukl ČSSD pravděpodobné vítězství a dal čas Miroslavu Kalouskovi k nafouknutí TOP 09, záchranného kola české pravice.

Praktické politické vzdělávání je užitečné. O demokracii a právním státě víme už skoro všechno.