Volit Karla je skvělé...

16.01. 11:31 | Autor: Marek Přibil

Prezidentský kandidát TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Na Facebooku a Twitteru se před druhým kolem prezidentské volby s čím dál větší živelností sdružují mnohatisícové davy. Motivace je jasná: vždyť "kniha tváří" má nepopiratelný vliv, vyšvihla přece do čela Bílého domu i Baracka Obamu.

Tato masa lidí nejenže vybízí k podpoře (anebo bojkotu) vždy jednoho ze dvou prezidentských kandidátů, z nichž vzejde hlava státu, ale v desítkách skupin, jež vznikají z hodiny na hodinu, se doslova hecuje.

Právě na internetové sociální sítě poukazují mnozí komentátoři či pozorovatelé politického dění ve chvíli, kdy zdůvodňují nečekaný úspěch Karla Schwarzenberga v první kole. Ovšem situace je mnohem komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát: aby si mohl dneska člověk na Hradě zavládnout, je třeba, aby v případě přímé volby disponoval více nástroji, které se vzájemně ovlivňují a doplňují tak, až připomínají složitý organismus - organismus predátora.

Nástroje emocí

Facebook, jeden z nich, nazývám nástrojem emocí. V předvolební kampani vyloučil absolutně jakoukoli diskusi nejen o Schwarzenbergových politických postojích, nýbrž i o nepopulárních vládních opatřeních. Voliči díky němu zapomněli, že Schwarzenberg je součástí vlády, již většinově nenávidí. Tento mocný nástroj jim řekl, že "in" je být pro knížete, a takový dojem "vyrobil" zejména u nynější internetové generace politicky aktivních, ale zároveň politicky negramotných mladých lidí, narozených po roce 1989. Facebook využil (lépe zneužil) "pravdu a lásku", přesněji Havlův kult ve prospěch Schwarzenberga.

Do skupiny nástrojů emocí spadá pak nepochybně i podpora umělců a známých osobností, zveřejněná na internetových stránkách kandidátů, či akce, kde se tito lidé sdružují, aby jim vyjádřili podporu, například jde o koncerty. A jsou-li tyto nástroje použity šikovně, jejich výsledek a synergický efekt je ohromující.

Uvedu příklad: znám lidi, kteří žijí ve velmi nuzných poměrech a počítají každou korunu. Muž je bez práce, manželka účetní páté kategorie s příjmem 14 tisíc hrubého. Pro tuto rodinu, mající dvě děti ve školním věku, je charakteristická neustálá nespokojenost: den co den nadávají na schválené církevní restituce, na zvyšování daní. Nečasova vláda je pro ně synonymem čirého zla. Ale pak mi den před prvním kolem přistane znenadání v e-mailu zpráva od této rodiny: "Volit Karla je skvělé! Doufám, že půjdete k volbám!"

Zeman i Schwarzenberg (či jimi najatí šéfové kampaní) jsou si nepochybně obrazu, který o kandidátech internet (za pomoci nástrojů emocí) vytváří, vědomi. Snaha obraz ovlivnit a také úsilí soupeře přebít je vede k tomu, že zrod mnoha skupin samy podněcují. Ostatně není tajemství, že i ODS a sociální demokraté si před volbami platí vlastní facebookové týmy, a nedivil bych se, kdyby si najímali i týmy, které píši v diskusích pod články na zpravodajských webech pozitivní či negativní reakce. Zdá se tak, že kandidátův vzhled a projev jsou dnes méně důležité než tyto moderní nástroje. Důkazem je Zemanova tvář, knížecí mluva (a Dienstbierův neúspěch).

Drtivé vítězství

V případě prezidentské volby by se mohlo též na první pohled zdát, že na rozdíl od sociálních sítí selhaly průzkumné agentury. Myslím, že nikoli. Právě předvolební průzkumy jsou totiž v dnešní době druhým důležitým nástrojem (nástrojem zviditelnění), neboť kdo z kandidátů se v nich neobjeví, není vidět ani v médiích (ta jsou třetím významným nástrojem). A určití kandidáti byli v novinách, televizi či rozhlase přece stále. Nabízí se zde jen otázka, lze-li s průzkumy manipulovat a děje-li se tak přímo na objednávku kandidátů. Ano, samozřejmě jimi manipulovat lze, a to například vhodně položenou otázkou, jíž se dá dosáhnout kýženého výsledku.

Politický marketing, politické PR neboli public relations, do kterého lze zahrnout první dva nástroje, dnes úspěšně nahrazuje billboardy a jiné dosavadní způsoby propagace. Volební sukces je zaručen, když se je podaří najatým agenturám skloubit. Zásadním úspěchem pro předvolební týmy pak je (kromě úspory na inzerci), když těmto nástrojům (a často jejich prostřednictvím) podlehnou sami novináři, nejlépe respektovaní, nejsnáze internetoví, a když pak místo objektivních nositelů informací připomínají spíše politické aktivisty, jejichž cílem je prosadit právě svého kandidáta.

V prezidentské kampani jsme toho byli svědky více než v kterýchkoli předešlých. Byli jsme svědky jevu, kdy politické PR (a nová média pod jeho vlivem) poprvé drtivě zvítězilo nad tradičními sdělovacími prostředky.

Foto: Jakub Stadler

Autor: Marek Přibil