V Německu zakázali „síťové hledání“

12.06. 00:00 | Autor: Petr Robejšek

Stanislaus Grochowsky, hledán pro opakované krádeže, stár 33 let vysoký 69 coulů, vysoké čelo, velké modré oči, špičatý nos, bradavice na pravé tváři, jizva od šavle na zápěstí pravé ruky a jizva po bodnutí kordem na prsou... Tak vypadal německý zatykač v roce 1804. Dnes německá policie používá rafinovanější pátrací techniky. Nejslavnější z nich, profilig, zná každý, kdo viděl film Mlčení jehňátek. Existují i jiné varianty, třeba ViCLAS (Violent Crime Linkage Analysis System) od kanadské jízdní policie: zločiny se popisují podle jednotného schématu a přiřazují k určitým typům pachatelů; ti se pak hledají prosíváním různých údajů o všech obyvatelích.

V Německu se této metodě říká „síťové hledání“ (Rasterfahnung). Nejvyšší soud v Karlsruhe používání ViCLASu právě zakázal. Na žádost jednoho marockého studenta zvažovaly nejprve dvě nižší instance a posléze i osm soudců Nejvyššího soudu, zda bylo „síťové hledání“ teroristů oprávněné v souvislosti s útoky 11. září 2001. Nebylo, říká šest z osmi soudců, ohrožuje základní svobody.

Německá veřejnost o „síťovém pátrání“ horečně diskutovala už v sedmdesátých letech. Teroristická bojůvka Bader-Meinhoffová tehdy šokovala atentáty bohorovnou německou společnost. Při pátrání po pachatelích srovnávali policisté seznamy policejně hlášených občanů s těmi, kteří platí proud, plyn a vodu v hotovosti; pátrači tenkrát předpokládali, že se teroristé nechtějí dát vystopovat prostřednictvím svého konta.

V budoucnosti je v Německu „síťové pátrání“ přípustné pouze tehdy, budou-li předloženy konkrétní důkazy o tom, že se chystá teroristický útok. A s tím je potíž. Dnešní teroristé většinou nemají bradavici na tváři ani jizvu od šavle; působí obyčejně, nenápadně. Proto také němečtí specialisté vytvořili profil pachatele „spáče“, zločince po léta nenápadně čekajícího na akci.

Jistě není radno dovolit státu vědět o občanech všechno. Ale teprve kombinováním dat lze zjistit, od koho hrozí nebezpečí. Nejde přece o kapsáře, ale o atomové, biologické nebo chemické zbraně. Útoky teroristů jsou tak ničivé, že k nim vůbec nesmí dojít.

Právní stát je schizofrenní: chrání kdekoho, ale nezodpoví otázku, kdo ochrání stát před kýmkoli. Ano, jde o svobodu jedince. Ale až se stane malér, nebude se mluvit o lidských právech, nýbrž o hazardování s lidskými životy.

Autor: Petr Robejšek