Už je to tady: třídní přístup

01.05. 14:53 | Autor: Martin Hekrdla

Proti vládě vyšlo do ulic sto tisíc lidí.

Co jsme se všechno z médií nedozvěděli za pouhých deset dnů, které uplynuly mezi protivládní demonstrací odborů i občanských iniciativ na Václavském náměstí v Praze a úterním Svátkem práce?

Že předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil za zády našich pracujících skočil si na pivko s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Čímž nepochybně - naznačují mistři nezávislé žurnalistiky, většinou dlouholetí stoupenci pravicových stran - zradil dělnickou třídu. Měl přece tomu Kalouskovi plivnout mezi oči, ne? Po dělnicku!

Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek byl zase investigativně přistižen s luxusními hodinkami. V odhadu jejich ceny experti kolísali, a tak bulvár psal o hodinkách za 160 tisíc korun, zatímco "seriózní média" slevila na 120 tisíc. Kdyby ten falešný advokát chudých nebyl tak marnivý a nechal se za stejné peníze obšťastnit k narozeninám například ojetou škodovkou, co by si "hlídací psi demokracie" počali? Natož kdyby na demonstraci dorazil v zabzděných děravých gatích a s křížkem po funuse, protože by se cestou nadmíru zdržel žebráním.

Měl to udělat! Mimo jiné by tím vyvrátil tvrzení Petra Nečase, že mobilizace odborů není sociální, nýbrž politická. Neboť Čechové nejsou chudí, nýbrž - pan premiér je o tom přesvědčen - jen a jen zmanipulovaní levicovou opozicí. Snad by se slušelo, aby mu poradci pošeptali, že odborářská činnost je šita na poměry nejen demokratické, ale i civilizované. A že sešup ke zchudnutí, jejž jeho vláda zařizuje, končívá v boji všech proti všem, v občanských válkách s dětskými vojáky, ba i v kanibalismu. Jen tak snadno k dětičkám s kalašnikovy nedojdeme, ale našlápnuto už bychom měli.

V předvečer prvního máje se mediální výzvy k zaměstnanectvu přesunuly od "odhalování" změšťáčtělých odborových "bossů", kteří žijí v přepychu, cynicky stojí v čele Senátu anebo za statisíce klimbají ve Štrasburku, napohled jinam, jakoby na druhou stranu barikády.

Na křídovém papíře jsem se v bujném dni veselého pálení čarodějnic dočetl, že naše odbory jsou nabubřelá chobotnice (čti: mafie) s ryze politickými a neslýchanými požadavky na zastavení reforem, demisi vlády a předčasné volby (čili s požadavky v celé Evropě dnes běžnými). Tato chobotnice prý vede válku s regulérní reprezentací země (tedy s ODS, TOP 09 a Peake). A co prý státní zástupci s přípravou tohoto trestného činu odborářů - s přípravou postižitelnou jako čin již dokonaný - udělají. A co uděláme s nimi - dodají jistě hujeři - jestli s tou "velezrádou" odmítnou zatočit?

Nějak mi z Vančurova Rozmarného léta uvízla - dějinami více než jen ironizovaná - pasáž (asi z Menzelova geniálního filmového přepisu): "Kdy se začnou vypravovati příběhy ve správném smyslu třídním? Kdy se tak stane? Jak je vzdálena ta doba?"

Už je to tady. Zase.

Foto: Profimedia

Autor: Martin Hekrdla