Tomáš Kafka: Krimiterapie

Mezi věci, které mám komunistům za zlé, počítám to, že mou generaci připravili o iluzi spravedlivého policisty. Nemuselo přitom jít o reálné zosobnění spravedlnosti. Plně by stačila alespoň virtuální podoba spravedlivého šerifa či geniálního čmuchala, kterou by dovedný režisér, spisovatel či jiný mág lidských duší převedl do tuzemských podmínek. Místo toho jsme si zvykali na režimní bachaře, neschopné amatéry a televizní pitavaly. Nejsmutnější na tom je, že jsme si na ně nakonec i zvykli.

O tom, zda je dnes česká policie již standardní, nechci spekulovat. Koneckonců vždycky záleží na tom, jaké standardy chceme zvolit. Nějaký vhodný standard se v demokratických podmínkách vždycky najde. Z hlediska „konzumenta“ dnešní policie si proto dovolím věnovat veškerou pozornost policii virtuální. Ta se nachází v naprosto alarmujícím stavu. Jak jinak lze hodnotit totální absenci zajímavých – a to skutečně zajímavých, ne jen nějak standardizovaných – typů policejních vyšetřovatelů v českém románu, filmu či alespoň televizním štěku. A to všechno v době sílícího volání po větší bezpečnosti a zdánlivě nekonečných televizních krimiseriálů z USA, VB, Francie, ale i SRN! Občan-divák tak díky večerním kriminálkám z Las Vegas, inspektorovi Barnebymu či dvojímu nasazení z Hamburku má nějaké to placebo na utlumení frustrací, plynoucích z reálných prožitků právního formalismu, eventuálně nihilismu. Český virtuální detektiv je nejspíš stále ještě na houbách. O vedlejších účincích znovu objevovaných socialistických seriálů z policejního prostředí ani nemluvě.

Magazín Der Spiegel právě v těchto dnech přinesl článek, kterak mezi německými autory střední a mladší generace prudce narůstá obliba detektivního žánru. Královnou trendu se stává pětačtyřicetiletá Andrea Maria Schenkelová, jež po svém loňském senzačním debutu Tannöd, ve kterém pomocí fikce zmapovala historii reálného vesnického mordu z roku 1922, v letošním roce podobně úspěšně beletrizuje příběh vilného vraha Johanna Eichhorna coby Josefa Kalteise (viz Žebříček na této straně). Vedle A. M. Schenkelové se však žánr kriminálních románů výrazně zalidňuje; rostoucí kvantita se přitom až marxisticky promítá do vyšší literární kvality. Podle hamburského magazínu tento vývoj výrazně zvyšuje sebevědomí německých autorů. A já dodávám, že nepřímo i německým občanům. Vždyť šťastný občan, jenž může alespoň jako čtenář zažít vítězství dobra nad zlem.

Lze jenom doufat, že se čeští autoři či dramaturgové v rozumně brzké době pochlapí a nenechají své potenciální konzumenty ve štychu. Nechtějí přece čekat až na zrození nové, efektivní policie plné spravedlivých šerifů a geniálních čmuchalů. To aby si občané snad raději rovnou začali psát detektivní samizdaty nebo natáčet akční homevidea.

Autor: Tomáš Kafka

Čtěte dále

další zprávy