Stanislav Mihulka: Vodní starosti

21.07. 14:57 | Autor: Stanislav Mihulka

komentáře V souvislosti s klimatickými změnami se často mluví o vodě. Není divu; bez vody to nejde a lidé si na ni dávají hodně velký pozor. Letošní zima byla teplá a především suchá. Po ní přišlo teplé a opět hodně suché jaro, kvůli němuž si zemědělci ke konci roku budou tradičně stěžovat na neúrodu některých plodin. Vedly se řeči, že by letošek mohl dostihnout rok 1947, kdy přišlo pětisetleté sucho a koncem léta bylo u Vídně možné přejít Dunaj suchou nohou. Jaro je pryč a máme tu léto, které se v červenci podle všeho vrací ke klimatu obvyklému v tomto století.

Přes jistý optimismus mají klimatologové z počasí posledních deseti měsíců těžkou hlavu. Bylo tepleji a více sucho než obvykle, což u nás mimo jiné znamená méně vody. Nejproblematičtější byl zatím červen – opravdu suchý na celém území. Některé obce začaly mít o vodu strach.

Paradoxně je dnešní doba v pozemské historii za poslední dva miliony let výjimečně vlhká. Země teď prožívá jednu dobu ledovou za druhou. Teplé doby meziledové, jako je ta, ve které právě žijeme, jsou jen takové krátké oddechové časy. Normální je doba ledová a v dobách ledových je sucho. Spousta vody je totiž právě v ledu. Na Zemi bývá takové sucho, že tropické deštné lesy zabírají jen zlomek dnešní rozlohy. Ledové doby jsou pro pralesy mnohem horší než všichni dřevorubci světa dohromady. Tropické monzuny jsou mnohem slabší než dnes. Vlhko přináší jen krátký vzestup teploty během dob meziledových.

Před několika tisíci lety, v období holocenního klimatického optima, bylo podle všeho o jeden stupeň tepleji než dnes. Zajímavá a napínavá doba – v Evropě ležela hranice lesa o stovky metrů výše než v současnosti a v Africe panovalo „africké vlhké období“. Jméno mluví za vše: Sahara byla tehdy poseta jezery plnými hrochů a krokodýlů...

Klima je plné překvapení. Přesto situace s vodou už řadu let není zrovna růžová. Nároky se stále zvyšují, hodně vody například spolknou právě vznikající obří plantáže rostlin na biopalivo. Dnešní média se ve snaze zaujmout vyžívají ve věštění přicházejících katastrof. Strašení nedostatkem vody patří ke standardním scénářům apokalypsy: klima se otepluje, bude méně vody. Lidí je stále více, a vody proto bude ještě méně. Vodní scénář obvykle končí nelítostnou válkou o poslední zbytky cenné tekutiny.

Historie předvádí, jak taková válka o vodu může vypadat. Střetly se o ni například 18 kilometrů vzdálené sumerské městské státy Umma a Lagaš. Lagašský panovník Eannatum v 25. století před naším letopočtem vytáhl na Ummu a na hlavu ji porazil. Šlo tehdy o nadvládu nad celým Sumerem, kouzelně úrodnou pohraniční oblast a o vodu nutnou k zavlažování. Je to už přes 4500 let. Kupodivu to ale byla zatím poslední regulérní válka, v níž hrála voda velkou roli. Naopak, za stejné období známe přes 3600 mezinárodních dohod řešících zacházení s vodou. To nebude náhoda.

Odborníci se většinou shodují, že pokud v dnešní době dojde mezi dvěma státy k válce, bude nedostatek vody hluboko v pořadí příčin válečného střetu. Zdá se, že zisk ze spolupráce při správě vodních zdrojů je u všech zúčastněných velký. To nevylučuje lokální třenice při akutním nedostatku vody. V každé době čas od času dojde k šarvátkám o ni. Buď propuká násilí poblíž jejích zdrojů v rámci jednoho státu, nebo na exponovaných místech planety i mezinárodně. Za posledních padesát let se odehrálo 37 násilných aktů, v nichž hrála roli dostupnost vody, z toho třicet mezi Izraelem a jeho muslimskými sousedy.

Nicméně podle všeho k válce o vodu jen tak nedojde. Snadno donutí i nejdrsnější protivníky ke spolupráci. Krásný příklad mohou poskytnout tajné rozhovory o spolupráci v otázkách vody z řeky Jordán mezi Izraelem a Jordánskem z padesátých let. V té době byly obě země ve válečném stavu. Jiným pozoruhodným případem je společná indicko-pákistánská komise pro řeku Indus, která pracovala i v dobách indicko-pákistánských válek.

Co přinese budoucnost, není jisté. Pokud můžeme věřit vlastní historii, nemusíme se vodních válek bát. Vzájemně notoricky nepřátelské státy vodu vcelku mírumilovně sdílejí. V jinak konfliktních oblastech u řek Jordán, Nil nebo Ganga tamější mezinárodní rivalové v otázce vody jednoznačně raději vzájemně spolupracují než bojují. Naše zemědělce to asi příliš neuspokojí, ale mírně optimistických vizí není nikdy dost...

Autor: Stanislav Mihulka, Biologická fakulta Jihočeské univerzity
a Botanický ústav AV ČR
Ilustrace: Martin Velíšek

Autor: Stanislav Mihulka