Šťabajzna zbastlila magič

31.10. 06:01 | Autor: Jaromír Slomek

Jak mluvily naše babičky a jak dnes my (ilustrační foto)?

Čeština bez příkras, studie Petra Sgalla (nar. 1926) a Jiřího Hronka (1927-2013), je tady zase. Poprvé vyšla knižně roku 1992 v jinočanském nakladatelství H&H (Sgall nyní v předmluvě ke druhému vydání říká, že přichází "jednadvacet let po prvním", ale nebuďme malicherní), teď ji čtenářům předkládá Karolinum (153 str.).

Oč jde? "Čtenářsky přístupným způsobem je popisována obecná čeština, tj. vlastní mateřština skoro každého Čecha z Čech, užívaná v běžném hovoru od Chodska po Náchodsko - jde o češtinu s tvary dobrej, dobrýho, vokno, bysme. Autoři probírají rovněž stále aktuální otázku vzniku obecné češtiny a častého střídání jejích tvarů s tvary spisovnými. Přitom upozorňují na důležitost probíhajícího procesu postupného přechodu od zákazů a nařízení ke kvalifikovanému informování mluvčích o skutečném stavu v běžném hovoru i o rozdílu mezi hovorem v Čechách a na Moravě, o uskutečněných změnách v kodifikaci spisovného tvarosloví a perspektivách dalšího vývoje. Text je doplněn poznámkami o českém pravopisu a uplatnění obecné češtiny v krásné literatuře i náčrtem jejího slovníku."

U "náčrtu jejího slovníku" se zastavme. Slovo "náčrt" autoři opakují, snad aby ujistili sebe i čtenáře, že 1165 hesel vskutku nemůže postihnout lexikum obecné češtiny v dostatečné šíři. V předmluvě k aktuální edici Češtiny bez příkras vysvětluje profesor Sgall, proč se první vydání od druhého neliší: "Čtenářský zájem je (...) stále živý a problematika českého běžného hovoru se nijak převratně nezměnila. Proto není třeba ani měnit text a ponechávám ho v jeho autentické podobě." Přinejmenším slovník však měl projít revizí. Že se tak nestalo, je politováníhodné nedorozumění.

Všechna zaznamenaná slova autoři zařazují do nějaké jazykové vrstvy, vybraným vyplňují i kolonku Styl. Rozhodli se pro užití zkratek "běž" (slova typická pro běžný hovor, ať spisovný, nebo nespisovný,) "n" (slova nižší, substandardní), "n. sl." (nižší slang, totiž slang proletariátu a vojáků) "v. sl." (slang vzdělanců). To, čemu se dostalo zkratky "ob", je prý typické pro obecnou češtinu. Slova jsou dále "expr" (expresivní), "pejor" (pejorativní), "zast" (zastarávající) a "zhrub" (zhrubělá, obhroublá). Příkladem budiž "kurva" ve významu prostitutka (citoslovce "kurva" autoři pomíjejí): je "ob" a "zhrub". A dejme tomu "kumpán" ve významu (veselý) společník je "běž".

Čeština bez příkras, studie Petra Sgalla a Jiřího Hronka. Která slova shledali v roce 1992 Sgall s Hronkem zastaralými ("zast")? Tato: ajznboňák, almara, bařtipán, bouřka ("tvrdý klobouk"), brousit za někým, brykule, buchta ("rána do zad", nikoli vnější rodidla), buřinka, cingrlátko, cvikr, čerchmant, čina, čupr, élent/elent, erár, fajrunt, fenďák, firhank/forhank/firhaněk/forhaněk, flastr ("náplast", nikoli trest odnětí svobody), flašinet, forbes, fous ("vysoký úředník"), funebrák, gábl/gáblík, gebír, grejcar, grunt, hadimrška, hauzírovat, heftlink, hejhula, holport, kandelábr, kapric, karambol, kisna, klandr, klempírovat, koštovat, kšanda ("ostuda"), kunčaft/kunčoft, kurýrovat, kvelb, lajntuch, líbesbríf, luft, mašinfíra, mašinkvér, maucta, medicína ("lék"), mešuge/mišuge, mirákl, mišmaš, mustr, ouchcapek, oušlapek, panke(j)t/pangejt, papundekl, paraple, pendlovky, padágra, portmonka, póvl, prkenice, pucovat, rafička, retko, rynek, sekyra ("dluh"), sichrhajcka, sichrovat, šance ("hradby"), šanovat, šenkýř,-ka, šesťák/šesták, šíf, škodovat, šlajfovat, šlak, šlapka ("prostitutka"), šmak, -ovat, špekbuřt, šrajtofle, štrapáce, strožok/štrúzok, štulec, švajneraj, švunk/švuňk, tringelt, tripl, trsat, tumlovat se, tuplák, tuplem, užívání, vejdumek, vercajk, veselka, vikslajvant, vinšovat, vostávat, zglajchšaltovat, žinýrovat se a žváro.

Slovo "pendlovky", zdá se, je v očích autorů "zast" jen proto, že označuje starožitnost. Ano? A jak asi dnes takovým hodinám říkají jejich majitelé či starožitníci? Kyvadlové? Ach ne. Přijmeme-li takovouto klasifikaci, pak jsou dnes nutně zastaralá i ta slova, jež v době přípravy prvního vydání studie pro Sgalla a Hronka "zast" nebyla. Petr Sgall možná od mládí mluví o luzných, pardon, hezkých děvčatech a mladých ženách jako o "šťabajznách", rozumí mu však generace jeho vnoučat? V roce 1992 byl "průklepák" samozřejmě ještě "běž", jenže nástup počítačů a tiskáren odsunul to slovo do lexikálního lapidária - zrovna tak jako třeba údajně "běž" apatyku, bumážku, fasuňk, jundu nebo magič.

V Karolinu měli napsat do tiráže: Vydání druhé, zast.

Foto: Shutterstock

Autor: Jaromír Slomek